Vybrala Milíčovský les na okraji panelákové hradby Jižního Města. Večer před rozhovorem se vrátila zima: z nebe se sypal sníh a předpověď slibovala deseticentimetrovou nadílku. Vlková však schůzku nezrušila. „Ono to roste i pod sněhem, to budete koukat,“ rázně mě odbyla v telefonu. Sešly jsme se ráno na stanici metra Háje. Už zdálky na mě mávala kytičkou zeleného listí. „To je ředkev ohnice, nasbírala jsem ji u nás v Dejvicích cestou na stanici tramvaje, okoštujte,“ pobízela mě. Ještě nikdy jsem nejedla zelené listí na perónu metra, ale všechno musí být jednou poprvé. Chutnalo to... Inu, jako zelené listí říznuté ředkvičkou. S dobrou zálivkou – a kdyby se to umylo – bych si toho dala klidně víc.
LN: Kdy vás napadlo, že by se kytky daly jíst?
Přesný okamžik si už nepamatuju, ale všechno to začalo v době, kdy mi jaksi odpadla každodenní starost o tři syny. Když bylo nejmladšímu z nich před čtyřmi lety osmnáct, řekla jsem jim: „Ode dneška je se veškerá moje péče o vás přesouvá do oblasti hobby.“ A začala jsem se víc věnovat tomu, co mě bavilo. Už o pár let dřív jsem byla na nějakém kuchařském kurzu ve Švýcarsku a tam mě zarazilo, v jakém množství kuchař používal květiny. A už jsem v tom jela.
LN: Každý dospělý člověk ví, že plody borůvek se jedí a kuličky ptačího zobu ne. Jak poznáte, jestli je jedlý květ?
No, otrávit se můžete i flaškou vodky. A těch skutečně jedovatých rostlin u nás moc není a poměrně všeobecně se ví, které to jsou. Hodně z nich patří například do čeledě pryskyřníkovitých – třeba sasanky, blatouchy, oměje. A často nás od konzumace odrazují hořkou nebo trpkou chutí. Každá botanická skupina má určité portfolio látek, které se objevují v různých poměrech a variantách v různých částech rostlin, takže chutnají podobně. Záleží na množství: prostě toho nesmíte sníst moc, spíš jen tak ochutnávat. Takový květ řebříčku je sice hořký a na louce vám nebude chutnat, ale když jich dáte pár do nudlové polévky, bezvadně ji to oživí. Nebo čeleď brukvovitých, kam patří i ta příbuzná kapusty ředkev ohnice, kterou jsem vám dala ochutnat na úvod, je fantastická. Z té se dá jíst všecko, má to takovou trochu štípavou chuť. Například mladé listy hořčice seté mají podobnou štiplavou chuť jako semínka, z nichž se pak dělá hořčice.
LN: Ptají se vás lidi občas, co to děláte? Proč ty kytky jíte?
Ne, oni Pražáci jsou takové netýkavky. Ale jednou když jsem pořádala terénní seminář o květinách, pozoroval nás takový pán-alternativec, a zeptal se mě, jestli se k nám může připojit. Řekla jsem, že ne, protože ti lidé si mě zaplatili, ale on se nenechal odbýt a přišel příště. Byl to zahradník a byl zvědavý, co všechno z toho, co pěstuje, se dá jíst.
LN: Jak na květiny na talíři reagovali vaši tři synové? Všimla jsem si, že jste jim Květinovou kuchařku věnovala.
Naše rodina vždycky držela pohromadě u stolu. Já mám k jídlu opravdu vřelý vztah a na prvním místě je sociální složka. I když už byli velcí a měli své vlastní aktivity, vždycky jsme na sebe čekali s večeří, až se dostaví většina rodiny. Hodně jsme i spolu vařili, takže byli zvyklí se do toho zapojovat.
LN: No ale co ty kytky? Neumím si představit svého muže, jak jí pampelišku.
S tím oni vůbec problém neměli. My jsme vždycky měli tři chody, takže skoro pokaždé byl salát, no a ty kytičky k tomu kompozičně patří. Brali je jako součást salátu.
LN: Kdy vás napadlo napsat květinovou kuchařku?
Já si každou neděli ráno čtu ve své květinové knihovničce. Udělám si kafe a kochám se knížkami o rostlinách – hlavně francouzskými. Listuju si v nich a čtu si, co jedí jinde. Postupně jsem ale zjistila, že ty knihy jsou buď výhradně botanické, takže jen popisují rostliny, nebo jsou to zase jen kuchařky, takže se z nich člověk nedozví, jak přesně vypadají květy, listy, kdy to kvete a tak. Nakonec mi došlo, že takovou knížku, kde bude stránka botanická i kuchařská, si musím napsat sama.
Celý rozhovor s autorkou Květinové kuchařky Janou Vlkovou o tom, jak chutnají květy růží, že jíst se dá skoro všechno a salát nám často roste přímo pod okny, si přečtete v magazínu Pátek LN.
V magazínu najdete další čtyři rozhovory na velikonoční a jarní téma: o tradicích a zvycích, michelinské hvězdě, designu a zvonech, co odlétají do Říma.
