Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

BRETT: Jak se z nás stávají Španěláci

Mladí a neklidní

  6:00
V lednu nás uchvátil Madrid. V únoru se mi po letech ozvali z České televize, jestli bych nenadaboval do dětského pořadu o španělštině psa (prosím, posměch stranou – haf). V březnu jsem si objednal španělského ptáčka. V dubnu se nám vyhnula španělská chřipka. V květnu mě tlačila španělská bota. V červnu nás osvítil nápad jet do Chorvatska. V červenci nám nápad jet do Chorvatska přišel nepochopitelný jak španělská vesnice. V srpnu se kruh uzavřel. Mallorca. Španělsko.

Ondřej Brett foto: Archiv Ondřeje Bretta

Letiště. Z taktických důvodů jsme se chtěli vyhnout kvůli kolonám dálnici a zvolili cestu do Prahy přes okresky. Kvůli nervům z odletu jsme vyjeli s dostatečným předstihem. S dostatečným předstihem jsme na Havla i dorazili. Po třech hodinách spánku v odletové hale, čtyřech kávách po stokoruně, jedné čokoládě po stopadesátikoruně jsme nakráčeli k bezpečnostní kontrole. Já prošel. Peterka čapli. Zout (naštěstí si vzal hodobóžové fusekle). Zvednout ruce. Otevřít ústa. Trapné pohledy. Stud. Nervozita. Když zjistili, že opravdu nemá pod trikem šest kilo koksu ani pás s výbušninami, mohli jsme vstoupit na palubu.

Ondřej Brett

Narodil se v roce 1987 v České Lípě, v takové malé vesničce u Jablonného v Podještědí. V roce 2006 nastoupil na JAMU, obor činoherní herectví (z dob studií si odnáší největší životní přátelství). Po ukončení studia a roce v šumperském divadle zakotvil v ostravském Divadle Petra Bezruče, kde zatím ztvárnil okolo 30 rolí. Hostuje na dalších ostravských scénách a spolupracuje s Českou televizí a Českým rozhlasem.

Čekal jsem romantický ostrůvek, jedno dvě městečka s pár domorodci a aeropuerto velikosti Mošnova (letiště v Moravskoslezském kraji, kde přistává jedno letadlo týdně, ale zas tam dokonce jezdí vlak z Ostravy skoro až na ranvej). Po třech hodinách letu se pod námi objevil ostrov jako kráva, jedno dvě městečka jako dvě krávy a letiště bylo pro svoji velikost snad mimo soutěž. Po hodině bloudění ve spleti chodeb jsme trefili správný východ a nasedli do autobusu směr hotel.

All inclusive. Bazén. Polohovací lehátka. Cuba libre. Sangria. White Russian. Krevety. Svačinky. Pláž coby dup (možná dva dupy). Žádní Češi! Ráj v podobě „menšího“ hotýlku vtěsnaného mezi hotely velkými jak místní letiště – zkrátka mimo soutěž. Vyrazili jsme shoppovat, jsme na dovolené! Po chvilce na bulváru podobnému těm v Los Angeles (palmy a hezké holky v bikinách - nikdy jsem tam nebyl, ale ukazovali to v Beverly Hills 90210) jsme se vraceli na pokoj obtěžkání klobouky, osuškami, kartami na žolíky, pivy (dodneška vlastně nevím proč, to bylo tahání dříví do lesa), pálkami, míčky, látkovými taškami, či dokonce šitíčkem. Zkrátka eura nás pálily v portmonce, a jak říká máma, prachy se musí točit.

Ondřej Brett
Ondřej Brett

Po třech proležených dnech na pláži, kdy nám byly místními nabídnuté masáže, corona, desperados, naplétání copánků (to mi chtěl Peterko zaplatit), či klobouky (pche, máme už svoje) a spálených kruponech (nechápu, co se stalo, na Hlučíně nám desítka stačila), jsme naznali, že je čas poznat ostrov.

Zážitků mrtě. Proto je vezmu ve zkratce. Palma de Mallorca, asi 45 stupňů (pocitově 145), bez vody, státní svátek, zavřené obchody. Palma de aquarium. Podle mě se celý ostrov chtěl schovat před vedrem jak sviňa a všichni nalezli dovnitř. Hodinové fronty, křik, strkanice. Překrásní žraloci (nebyli vycpaní, hýbali se). Autobusem na druhý konec ostrova. Formentor. Vyhlídka. Moře široko daleko, ticho, romantika větší jak všechny série Beverly Hills dohromady. 

Plavba lodí okolo útesů, šnorchlování (Peterko se málem utopil, když mě měl za úkol fotit pod vodou, já se málem utopil, protože jsem přes šnorchl neuměl dýchat). Zadřený lodní motor, půl hodinové (pocitově celodenní) čekání ve vlnách na pomoc. Zlodějka v suvenýrech, policie. Bingo na hotelu. Sedm západů slunce. Sedm východů slunce. 271 pinknutí míčku pálkami v moři (to byl kauf snů), plavání asi kilometr (pocitově šest) do hloubky a voda pořád po kolena. Piňa colada na pláži, piňa colada na hotelu.

Ráj. Paraíso.

Po týdnu (pocitově půl roce) byl čas na návrat. Na letiště jsme dorazili akorát na čas, plni zážitků, plni suvenýrů a plni strachu, jak trefíme k letadlu. Nakráčeli jsme k bezpečnostní kontrole. Já prošel. Peterka čapli. Zout (naštěstí si vzal hodobóžové fusekle). Zvednout ruce. Otevřít ústa. Trapné pohledy. Stud. Nervozita. Když zjistili, že opravdu nemá pod trikem šest kilo koksu ani pás s výbušninami, mohli jsme vstoupit na palubu…

Autor: