LN: Konkurz rozhodl, že váš ateliér na Akademii výtvarných umění od příštího semestru povede výtvarnice Milena Dopitová. Prožíváte to hodně, po 25 letech na téhle škole?
Hlavně to prožívají moji studenti, kteří se tomu brání. (V dopise rektorovi Tomáši Vaňkovi studenti mj. píšou: „...nemůžeme uvěřit, že rektor tak unikátní školy... nechápe výjimečnost osobnosti prof. Knížáka, která je pro akademii nenahraditelná.“) Samozřejmě že mi to vadí, protože jsem pracoval zcela normálně. Dokonce si myslím, že teď náš ateliér pracoval nejlíp z celé té doby.
LN: Čím to je, že zrovna studenti, kteří bývají radikální, vás považují za nenahraditelného?
Možná si uvědomují, že žádná radikální změna, žádná revoluce už dneska vlastně neexistuje, protože každá je povolená. Každá provokace je předem schválená. Takže největší provokací dneška je tradice. Musím říct, že mě překvapilo, jak tu situaci naši studenti berou vážně. Nebojí se, že je můžou vyhodit nebo jim znepříjemnit život – a to jde na takové škole velmi dobře.
LN: Není paradox, že zrovna vám, kterého vyhodili ze tří vysokých škol, se podařilo – a to vám neupírají ani vaši odpůrci – jako prvnímu polistopadovému rektorovi vytvořit z AVU prestižní moderní školu?
Dnešní AVU si to ale nemyslí. Naopak má pocit, že jsem zamrzl, upustil od svých ideálů. Vadím hlavně proto, že mám názor a nepodléhám módním tlakům. Oni nechápou, že jsem stejně revoluční, jako když mi bylo pětadvacet, akorát doba je jiná. A to, co tehdy vypadalo jako avantgardní a důležité, už dnes neplatí. Svět se teď řídí trendy a v umění možná ještě důsledněji. Slyšela jste už o takzvaném RUV – Registru uměleckých výsledků, jímž se řídí financování vysokých uměleckých škol? Body, a tudíž peníze, se přidělují za velikost díla, za následování módních trendů, za četnost výstav, aktuálnost. Za společenskou důležitost – kdo ale může určit společenskou důležitost? Nebo kolik má kdo výstav – některý umělec nevystavuje vůbec, poněvadž je mu to nepříjemné. Je to úplně scestné. Když jsem to vykládal Klausovi, myslel si, že to je vtip. Ale on to není vtip.
LN: Když jste zmínil Klause – vaše kamarádství je pro mě tak trochu záhadou. Copak vaše ega o sebe netřískají?
Máme se rádi.
LN: V předmluvě k vaší nové knize 25 let v pichlavém sametu Václav Klaus píše, že spolu chodíte na pivo, a že když se dlouho nevidíte, chybíte si. To zní skoro milostně.
Je to pravda. Jsme rádi spolu, jdeme na pivo, nebo se navštěvujeme. Klaus má v sobě energii, zápal a hlavně, a v tom jsme si podobní, drží své názory, i když kolem všichni protestují. To nás spojuje.
LN: Nevadí vám, že má jiný výtvarný vkus než vy? Že například bývá vidět na vernisážích Kristiana Kodeta?
Samozřejmě že má jiný vkus. Není to člověk, který žije v umění, je to ekonom a kravaťák, ale citlivý člověk s jinou zkušeností. Ale myslím, že jsem mu to už trochu zpochybnil.
  |
LN: Když se ohlédnete, v čem nejvíc se za váš život změnila společnost?
Nejvíc se změnila míra svobody, poněvadž představa, že tady můžeme spolu sedět, by byla před Listopadem nemyslitelná. Že já bych mohl být rektorem vysoké školy nebo ředitelem Národní galerie, bylo nepředstavitelné. To, že bych mohl napsat ministrovi, že je špatný ministr, a nejít za to do kriminálu, nebylo možné. Tohle se změnilo. Ale počet blbců se nemění. Možná, že je jich dokonce nějak víc než dřív. Dřív byli seřazeni pod vlajkou KSČ, kdežto dneska jsou všude. Podstatné ale je, že máte šanci něco dělat. I když samozřejmě devadesát procent lidí je podělanejch, línejch žít svůj život. A já nechci, aby mi ta privilegia zase někdo vzal. Takže budu prudit, dokud budu žít. Když jsem zažil komunismus, mám povinnost chránit tu křehounkou svobodu, která tady je.
Celý rozhovor s Milanem Knížákem o jeho „odcházení“ z Akademie výtvarných umění, kamarádství s Václavem Klausem a iluzi umění najdete v magazínu Pátek LN, který vychází 5. června.
V magazínu také najdete:
Prohnilí. Jak se mezinárodní fotbalová federace dopracovala k největšímu skandálu ve světovém sportu.
Rozhovor s ekonomkou Petrou Němcovou o přísně utajované smlouvě mezi USA a EU a o tom, proč je dobré o ní vědět.
