Lidovky.cz: Kdybyste si mohla vybrat, kde budete žít, byla by to Praha, Ostrava či Brno?
V Ostravě bych chtěla bydlet za předpokladu, že v ní najdu lidi a místa, která tam byla v době, kdy jsem v ní studovala. V Brně by mě lákala jen jedna adresa a to vila Tugendhat, tož zůstanu věrná té stověžaté, která se stala mým domovem.
Lidovky.cz: Diváci si vás asi nejvíce pamatují za seriálu Vyprávěj. Nebyl to ale jediný seriál, ve kterém jste hrála. Na který vzpomínáte nejraději?
Nevzpomínám. Koukám dopředu. Zůstaly jen střípky, které jsou spojeny s lidmi, které jsem při natáčení potkala. Vesměs příjemné.
Lidovky.cz: Hrajete ve vinohradském divadle a v divadle Ungelt? Vyhovuje vám spíše menší či větší scéna?
Zatím si nedovedu představit, že bych se rozhodla jen pro komorní nebo kamenné divadlo. Myslím, že většinu herců zajímá ten kontrast mezi velkým a malým prostorem. S Ungeltem jezdíme i na zájezdy a člověk občas musí inscenaci, která je nazkoušena na malém jevišti, přenést do velkého divadla. A já vítám každou takovou změnu.
Lidovky.cz: Trávíte raději čas ve velké společnosti, nebo jste spíše samotářka?
Především jsem velmi náladová a od toho se odvíjí vše ostatní. Ale velkou společnost ráda nemám, připadám si v ní strašně sama...
Lidovky.cz: Co nejraději děláte ve volném čase?
Nejraději? Není to nic konkrétního, mám ráda, když ucítím takový ten hřejivý pocit v kdesi v břiše, že je mi dobře tam kde jsem a baví mě, to co dělám nebo nedělám. Prostě jsem.
Lidovky.cz: Jaký máte vztah ke sportu?
Absolutně jsem propadla biatlonu. Nenechám si ujít ani jeden závod. Ale sezona se skončila, tak nevím, co budu dělat teď...
Lidovky.cz: Kdybyste mohla hrát jen jednu roli, která by to byla. Máte nějakou vysněnou?
Momentálně se mi pod kůži nejvíc vpila role Pauliny Salasové v inscenaci Smrt a dívka, která měla nedávno premiéru právě v divadle Ungelt. Obrovská příležitost prožít si na jevišti nemožné...
  |
Lidovky.cz: Jak vnímáte současnou politickou situaci ve světě? Co politika migrantů například? Vadí vám něco na současné společnosti?
Ve světě? Svět je velký. Já spíš vnímám odraz světa u nás. Přijde mi, že se lidé nechávají ovlivnit siláckými slovy politiků, jinak by nebyli schopni naslouchat komunistům a nacionalistům. Štve mě to. Díky inscenaci Smrt a dívka jsem si intenzivně uvědomila, jak hluboké jizvy v sobě musí nosit lidé, kteří byli v minulosti šikanováni. Člověk to ví, ale zrovna mně se to jakoby (naštěstí) netýkalo...A pak je smutné nebo spíš děsivé, že jsou u nás veřejně činní lidé, kteří to nepochybně ďáblovi podepsali a lidem je to úplně fuk.
