Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

ČERNODRINSKÁ: Může to být i rakovina! Hypochondrie v době koronaviru

Mladí a neklidní

  5:00
Věc se má tak – sedíte doma (také kde jinde, když vám zavřeli divadlo), máte chvíli volna – dítě je u babičky, psi spí a byt je relativně ok. Buď máte možnost jít uklízet (to je nevyčerpatelná možnost), vzít si knížku, pustit film nebo si dát krátkou revizi sebe sama. Já se snažím o všechno najednou, což většinu skončí tou revizí.

Sandra Černodrinská foto: Zuzana Panská

Takže, je mi 31, mám dítě, práci, jsem zdravá…aha, možná teď cítím píchání okolo srdce a trošku pravé koleno. Nic, nevadí, přečtu si knížku… To koleno pořád trochu bolí… Nevadí, podívám se, co říká Google: Těhotenství, covid, rakovina v pokročilém stadiu. Kde je revmatismus (ok, je mi 31, ale who cares!)? Takže meditace. 

Sandra Černodrinská
Sandra Černodrinská

Ponořím se sama do sebe, nechám plynout myšlenky – možná mám rakovinu, ne, je mi 31, ale to se stává, nerouhej se, no tak…bojuj…zpátky k pozitivnu. Namasté, louka, slunce, ale neumyté nádobí, vana, co už by také potřebovala refresh, má takové špinavé bulky na sobě, rakovina…a jsme zpět! 

Asi bych měla vyhledat odborníka. Druhý den ráno opisuji svou starou dobrou přímku od obvodního lékaře ke specialistovi. Obvodní mě objednává co nejdříve – ahá! A je to tady, já to věděla. Takže jen zařídit věci poslední možné – za to považuji čisté nádobí a umytá okna. Jsem připravena slyšet pravdu.

„Máte namožené koleno, zkuste jej pár dnů nezatěžovat a budete v pořádku.” 

„Jo? Tak děkuju moc, jste hodná.” 

Dveře ordinace se zaklapnou. Nádech, výdech. Uff. Se sluchátky v uších mířím domů. Začínám si však uvědomovat, že celá ta věc se má jinak. Při zvuku tklivé písně už jsem si jistá, že ke mně paní doktorka byla jen shovívavá. Nechtěla mě rozrušit. Ve výsledku dorazím domů ještě v horším stavu, než když jsem vycházela. Jasně, ona mi to jen nechtěla říct. Kruh se uzavírá.

Tohle je moje denní rutina. Bohužel. Hypochondrii máme v rodině. Naposledy mě ségra přesvědčovala, že má něco s bílými krvinkami, když jí opakovaně ve sprše pěnila hlava. Realita byla taková, že místo kondicionéru si opakovaně nanášela na vlasy šampón – odtud ta pěna. Odkud byla ale tahle konkrétní obava, to ví asi jen vesmír.

Pak přišel skutečný problém. Moje fenka Doui je zachráněný týraný pejsek. Je to taková blonďatá uštěkaná směs lišky, surikaty a krysy. Jako každý den jsem jí drbala na břiše, když v tom koukám, že má takovou velkou pihu tam dole. Tak jsem nelenila a podívala se na Google. Odpověď byla jasná – Doui má zhoubný melanom. 

Volala jsem na veterinu, abych jim sdělila, že zítra přijedeme s pejskem, co má bohužel na pohlavních genitáliích (nemohla jsem použít ani slovo vagína, ani pipinka) velký problém. Skoro jsem nespala a radši se s ní v duchu loučila. Jo, bylo to krásných pět let. Ráno jsem se oblékla do černé, vzala si sluneční brýle (hele, styl je potřeba) a vyrazila. Když už jsem byla na pokraji nervového zhroucení, zavolali nás do ordinace. S rozklepanýma rukama a slzami v očích jsem podržela toho nebohého psíka v náručí. Paní doktorka si jí prohlédla a zkušeným hmatem rukavicí odstranila nečistotu “tam” A bylo hotovo. Odcházela jsem potupně zadním vchodem.

Od té doby používám Google minimálně, vyhýbám se jakýmkoliv článkům o nemocech a u ranní kávy si vždy lupnu trochu serotoninu. Namasté.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!