Lidovky.cz: V současné situaci teď rodiče stráví s dětmi mnohem více času než za běžného chodu. Mnoho z nich neví, jak čas s dětmi trávit a jak je zabavit. Co byste jim poradila?
Odpovím trochu ze široka, tuto situaci zvládneme v republice, pokud budeme všichni zodpovědní. A to znamená chovat se tak i v rodině. Začnu takovým rozlišením, které možná může znít hloupě, ale tak to vnímám. Jsou rodiny „poctivé“ a ty „poctivé méně“. V „poctivé“ rodině je rodič autoritou, ale zároveň své děti respektuje a panují v ní dobré vztahy. V „méně poctivých“ rodinách se rodiče příliš nestarají o to, co jejich dítě dělá nebo s kým se stýká ve volném čase a nedokážou děti vychovávat. Buď nemají výchovné schopnosti, nebo se nezajímají. Takové rodiny mají problémy i normálně, teď to bude samozřejmě ještě o něco horší. V situaci, která nastala, je nutné, aby rodiče dětem vysvětlili, co se děje ve společnosti, ale také proč se to děje a to klidně „dospělým“ způsobem. Tak aby zodpovědnost byla vložena i na děti. Takže musí slyšet, že nemohou chodit do školy a proč, ale zároveň to, že ačkoli tam nemohou, učit se musí, i pro to, že škola posílá úkoly.
Lidovky.cz: A jak nejlépe jim to vysvětlit?
Často bývá zvykem, že rodiče řeknou, ať se jde dítě učit a nezajímají se o to, v jakém se nachází rozpoložení. Když uzavřou DOHODU o tom, jak si společně rozvrhnou den, půjde to snáze. Děti se aktivně podílí na rozvržení dne, kdy se chtějí učit jaký předmět, kdy by chtěly mít volno a kdy se dobře soustředí. Nejdůležitější tedy je s dítětem udělat dohodu a vysvětlit mu, proč to tak musí být. Rozhodně bych se snažila střídat předměty po kratších časových úsecích. Zařadila bych do domácí výuky ale i třeba zpěv a tělocvik. Aby to bylo pestré. Největší chybou je nechat dítě sedět dvě hodiny nad matematikou. To bude zaručeně jen ztracený čas.
Lidovky.cz: Jak důležitá je motivace?
Ta je samozřejmě velmi důležitá. Pochvala od mamky, vyjádření hrdosti nad tím, co společně zvládli, příjemná atmosféra v rodině, ale také můžete dítěti slíbit po „vyučování“ nanuk nebo pohádku. V tom žádný problém nevidím. Být aktivně s ním a nechat ho spolurozhodovat, je klíčové.
Lidovky.cz: Co říkáte na pořad České televize UčíTelka?
Byla jsem nadšená, když jsem se o něm dozvěděla, obdivuji kreativitu a pružnost všech, kteří se na pořadu podíleli. Pobavila mě slovní slovní hříčka v názvu. Viděla jsem dnes jen část, chvíli nudné, chvíli zábavné, uvidíme, jak to bude děti bavit. Pomoc pro rodiče, kteří si nevědí rady, je to určitě. Musím říct, že jsem od svých známých pochytila, že si většinou stěžují, kolik se toho jejich děti učí, kolik dostávají úkolů. To mě pobavilo. Málokdo má představu, co se děti ve škole učí, jaká je práce učitelek, nejen v předávání znalostí, ale i v oblasti výchovy, udržení kázně a donucení žáků k učení. A co víc, už jsem vyslechla i obdiv „jak to ty učitelky dělají“, což už se dnes často nevidí. V ideálním případě by celá situace mohla pomoci k většímu respektu ke kantorské profesi. To vnímám velmi pozitivně.
Lidovky.cz: Je pravda, že učitelé dnes nemají ve společnosti zrovna respekt a lidé si jejich povolání neváží jako dřív…
To je pravda a myslím, že by bylo fajn, kdyby to zavření škol změnilo. Učitelé opravdu nemají dobré postavení, rodiče si často stěžují na to, že učitelky mohou za známky, za to, jak se děti chovají a tak dále. Tak teď uvidíme, co všechno si rodiče uvědomí. Je to podle mě i dobrá situace, aby se narovnal vztah učitel versus rodič.
Lidovky.cz: Stačí dětem procházky?
Určitě nestačí, při nich se nevyřádí tolik, jako kdyby šli ven s vrstevníky, to je jasné. Ale je to výjimečný stav a pomine, takže si myslím, že se to zvládnout dá. Procházky bych ale zařadila do programu každý den, pohyb je nesmírně důležitý a dětem to prospěje. Děti mohou v přírodě lítat, kopat míčem, hrát badminton, využít přírodu jako posilovnu. Je hezky, proč nevytáhnout kolo, koloběžku. Jen to nesmí být ve skateparku, ale v lese, mezi poli. Městský člověk holt naloží potomky do auta a vyjedou za město. Hlavně volte místa s minimem lidí, jinak celá karanténa ztrácí smysl. Tlachající maminky v parku, bez roušek, opodál si hrající děti, ukazují jen na hloupost matek.
Lidovky.cz: Jak to dělat, když je v rodině více dětí a mají třeba mezi sebou velký věkový rozdíl?
K tomu slouží právě dohoda. Každé dítě musí mít svůj prostor a čas, i na sebe samo, i rodiče jen pro sebe. Je dobré, když se menší dívá na pohádku a starší se učí. Starší dítě je se svými povinnostmi hájeno. Je třeba vysvětlit mladšímu, že jeho sourozenec potřebuje k učení klid. Rodiče se bezpochyby teď musí obrnit trpělivostí. Bude to především na nich. Je také důležité si uvědomit, že právě kvůli tomu, že je stav výjimečný, se svět nezblázní, když bude den, kdy nic nepůjde. Dítě bude protivné, na učení se nebude soustředit a tak dále. Mávněte nad tím rukou. Ono se pro jednou nic nestane. Nejdůležitější bude teď tolerance a pohoda v rodině. Hádky, křik, tresty nic nevyřeší.
Lidovky.cz: Kolik by mělo učení doma za den zabrat času? Stejné množství jako ve škole?
Pro dítě, které je na prvním stupni, by to mohla být hodinka dvě, u starších i tři, ale rozdělené. Třeba po půl hodinách, které je nutno prokládat jinými aktivitami, přestávkami , odpočinkem. Číst si klidně můžete společně až večer. Děti jakkoliv staré také potřebují mít klid a měly by umět být i úplně samy a nějak se zabavit. To by bylo také dobré teď nazkoušet.
Lidovky.cz: Z toho, co říkáte, vnímám, že situaci nijak dramaticky nevnímáte. Máte pocit, že je dobře, že teď budou rodiny pospolu více?
Odhadla jste to přesně. Ano, myslím, že rodiny by z této situace měly vytěžit maximum. Hodně si povídejte, hodně spolu pracujte. Máte doma školní dítě? Nechte ho připravit celou večeři, nechte ho, ať upeče něco samo. I to je zábava. A budete koukat, jak velká a jak se to dětem bude líbit. Teď je i čas na to více si povídat a poznávat se. Lidé stále říkají, že nemají čas. Tak teď ho mají a dětem se věnovat musí. Myslím, že by tuto možnost měly využít naplno.
Lidovky.cz: Co s dětmi na druhém stupni?
Podle mého by děti, které jsou na druhém stupni, měly být schopné se učit samy. Rodiče už k tomu nepotřebují, možná jen v rámci kontroly či testu. Navíc, a to se týká spíše rodin, které až zas tak dobře nefungují, ve chvíli, kdy se rodič, který se dosud o to, co se dítě učí či neučí, nezajímal, postaví do role drába, bude spíše dítěti pro smích. Rodiče nejsou pedagogové, takže než dítě zkoušet z angličtiny či mu dávat testy, které pak nebudou umět zkontrolovat, je lepší, když potomka pobídnou, aby jim vysvětlil, o čem je anglická písnička.
Lidovky.cz: S dětmi v pubertě je to náročné i normálně, jak na ně nyní?
Rodiče budou muset mít velkou trpělivost. Musíte nechat dítěti volnost a čas na kamarády, i když jen virtuálně, a nekomentovat každé pípnutí mobilu. Děti vrstevníky potřebují a teď spolu být nemohou, je nutné se tomu přizpůsobit. Rodiče mi často přiznávají, že elektroniku a čas, který děti tráví u počítače a mobilu, nemají pod kontrolou. Někteří na noc vypínají wi-fi, protože zjistili, že když dětem zakážou sociální sítě přes den, brouzdají na nich jejich potomci v noci. Je to velmi složité. A rodiče musí počítat s tím, že v této situaci trochu nadhledu není na škodu.
Lidovky.cz: Mnoho rodičů má pocit, že když jde s dítětem do restaurace či do kavárny, zajistilo mu program. Ale je to skutečně tak?
To, co zmiňujete je fenomén posledních let. Pro dítě to samozřejmě žádná vhodná náplň času není. Navíc většinou jej rodiče dají do dětského koutku, podle toho, jak je velké. To už vidím jako mnohem lepší zábavu společně uvařit, společně stolovat doma, bude to pro ně nová zkušenost. Teď je skvělá příležitost naučit se něco nového, objevovat společné zájmy. Luštit sudoku, křížovky, osmisměrky s těmi většími a s menšími hrát hry. Prostě aktivně dělat to, co děti baví. Byla byste překvapená, jak mnoho rodičů to nedělá.
Lidovky.cz: A co s dětmi, když začnou zlobit?
Je jasné, že děti teď budou takzvaně nevybité, ale to tak je. To nezměníme ani tím, že bychom jim udělali program od rána do večera. Je potřeba umět se přizpůsobovat. Sázela bych na různé aktivity, od rukodělných činností, maminka může dceři spíchnout sukýnku, zkusit origami, naučit se písničky, hrát divadlo, prostě, co je komu vlastní, a hlavně si povídat. Děti rády poslouchají, jací byli jejich rodiče, když ony ještě nebyli na světě. Můžeme to nazvat třeba rodinnou historií, ta bude zajímat i ty starší. Vyprávějte dětem o sobě, o tom, jací jste byli, když jste byli malí a zkuste se dozvědět něco o nich. Teď právě je na povídání ten nejlepší čas. Skončit náš rozhovor bychom mohli nadějí z úst mé kamarádky „snad to rodiče přežijí“.
