Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Díky němu zná svět termín globální oteplování. Zemřel ‚dědeček klimatologie’ Wallace Broecker

Lidé

  5:00
V pondělí 18. února zemřel velikán věd o Zemi Wallace Broecker. Vědci, který opakovaně varoval před růstem koncentrací skleníkových plynů, bylo 87 let.

Laureát Balzanovy ceny. Toto ocenění udílené vynikajícím vědeckým osobnostem v mezinárodním měřítku obdržel Wallace Broecker v roce 2008. foto: Reuters

Wallace Broecker působil jako profesor geologie na Earth Institute Kolumbijské univerzity v New Yorku a od roku 1952 pracoval jako geochemik v univerzitní Lamont-Doherty Earth Observatory. Jak zmiňuje v podrobné rekapitulaci svého profesního života z roku 2016, vedl 51 doktorandů a mezi jeho blízkými spolupracovníky se vystřídalo na 40 postdoků. Hlavně tam ale líčí, jak došel k mnoha svým zjištěním a co vlastně znamenají.

Studium minulosti oceánů

Na začátku své dráhy rozvinul radiokarbonové datování opřené o měření koncentrace izotopu 14C v látkách obsahujících uhlík, což je i voda se svým obsahem CO2. Díky tomu již tehdy například objevil, že voda se z povrchu do hloubek Atlantiku nedostává během tisíců, ale jen stovek let. V 60. letech k tomu přidal datování pomocí 230Th, které je použitelné až do stáří 350 tisíc let, sedmkrát dál než radiokarbonové. Obě metody mu umožnily studium minulosti oceánů. V 70. letech se účastnil izotopických měření vod na povrchu i v hloubkách tří hlavních oceánů.

V 80. letech ho to přivedlo k popisu proudění, které nazval Great Ocean Conveyor, tedy doslova Velký oceánský pásový dopravník. Zjednodušený obrázek, jejž tehdy navrhl, se užívá dodnes. Jde o pohyb, který je poháněn zejména různými hustotami vody vlivem její slanosti a teploty, jen v menší míře větrem (hlavně v případě Golfského proudu). V severním Atlantiku se teplá voda přitékající z jižního Atlantiku odpařuje, čímž dodává teplo severní Evropě a stává se slanější. Když vystydne, propadá se do hloubky a na jihu Atlantiku pokračuje do dalších oceánů, kde se vlivem přimíchávání teplejší vody a větru znovu vynořuje a vrací se na jih Atlantiku, přičemž se cestou ohřívá. Pohyblivou částí dopravníku je voda, dopravované „zboží“ je teplo.

Takové proudění není ale stále stejné. Během ledové doby se několikrát buď zastavilo, nebo nesahalo tak daleko k severu jako nyní – oblast, kde se voda zanořuje, byla jižně od Islandu. Příčina byla taková, že když se z ledového příkrovu Severní Ameriky „odtelilo“ velmi mnoho eisbergů (ledových hor, neplést s ledovcem, což je masa ledu tekoucí údolím), voda na povrchu se stala příliš sladká a neklesala do hloubky. Na konci ledové doby pak to bylo „vylití“ jezera, které vzniklo na povrchu příkrovu.

K poznání těchto dějů, při nichž teplota v okolí severního Atlantiku klesla a na jižní polokouli stoupla, Broecker zásadně přispěl. Nyní se ono proudění též oslabuje, vinou sladké vody z ubývajícího ledového příkrovu Grónska. Broecker upozorňoval na možnost, že by se tím mohlo rychle zeslabit podobně jako dříve ve čtvrtohorách, a tím posílit rozvrat klimatu.

Odlednění a zalednění

Přispěl také k datování střídání ledových dob a interglaciálů. Tím pomohl dokázat platnost Milankovićovy teorie, že odlednění severní polokoule startuje, když jsou v létě vysoké severní šířky více osluněny, a zalednění naopak tehdy, když je tam letní slunce slabší. Závisí to na datu přísluní, excentricitě zemské orbity a sklonu zemské osy, je to dnes přesně spočítáno.

Broecker dobře věděl, že proměny insolace vysokých šířek jsou jen spouštěcím podnětem. Velké globální změny teplot jsou zcela závislé na proměnách obsahu oxidu uhličitého v ovzduší. V minulosti CO2 v ovzduší přibývalo únikem z oceánu, pokud se ohřál, či naopak ubývalo, jestliže se ochladil – studená voda v sobě udrží více rozpuštěných plynů. Rozložení teplot a transport oxidu uhličitého do hloubek či naopak přitom ovlivňovaly náhlé proměny onoho „oceánského pásového dopravníku“. Oxid uhličitý hrál roli zesilující zpětné vazby.

Toky uhlíku se Broecker též zabýval. Dobře rozuměl tomu, že stále mohutnější těžba a oxidace fosilních paliv povede k rychlému oteplování. V roce 1975, před nímž se 30 let žádné oteplení neodehrálo, správně v krátkém článku v časopise Science předpověděl, jak porostou atmosférické koncentrace CO2 vlivem spalování, přičemž v ovzduší zůstává jen polovina vzniklého oxidu uhličitého, zbytek se rozpustí v oceánech (jelikož v atmosféře je přetlak) a uloží do zrychleně rostoucí vegetace. Správně mu vyšel i nárůst teplot.

Však si článek nazvaný Climatic Change: Are We on the Brink of a Pronounced Global Warming? přečtěte, jsou to necelé tři stránky... Sousloví globální oteplování se objevuje jen v názvu, dál se píše o změnách globální teploty. Broecker se bránil tomu, že by termín vymyslel, vypsal cenu pro studenta, který najde dřívější užití... Vskutku se vyskytlo v 50. letech, ale tehdy se termín nerozšířil, problém ještě málokoho zajímal.

Na konci onoho přelomového článku z poloviny 70. let Broecker vyjádřil obavy především ze změn rozložení srážek – které dnes bolestivě zažíváme... Nespekuloval, z izotopického složení sedimentů věděl, jak velmi se srážky měnily dříve. Článek s mnohem tvrdším upozorněním Unpleasant surprises in the greenhouse? publikoval roce 1987.

Šťouchání do draka

V novém tisíciletí před růstem koncentrací skleníkových plynů opakovaně varoval. Používal přirovnání, že klimatický systém je jako rozzlobený drak, do kterého hloupě šťoucháme klackem. Nevěřil, že lidé budou schopni fosilní paliva včas opustit. Jako geochemik se proto zabýval možnostmi, jak oxid uhličitý zachytávat a spolehlivě ukládat. Došel ale k tomu, že docílit dostatečné kapacity takových zařízení je také dosti nereálné, jak zmiňuje na konci knížky vydané v říjnu 2018, nazvané CO2: Earth’s Climate Driver čili Oxid uhličitý – hybatel zemského klimatu.

Knížek napsal sedmnáct, vědeckých prací na pět set. A to jako dyslektik, který v cizích pracích nahlédl pokud možno jen na abstrakty, vše si raději měřil, počítal a promýšlel sám. Psal jen tužkou a perem, tak také načrtával obrázky. Byl to samostatný myslitel, jenž inspiroval spoustu dalších vědců. Byli mezi nimi i takoví, kteří roli oxidu uhličitého nerozuměli, nesmířili se s převratem v chápání Země, který započal Svante Arrhenius svou studií z roku 1896 (viz text i o dalších dvou převratech, koperníkovském a einsteinovském).

Wallace Broecker, podepisující se jako Wally, byl již dávno označován jako Grandfather of Climate Science. Klimatická věda je přitom něco jiného, mnohem širšího než klimatologie. Jak vážně problém klimatického rozvratu bral, prozrazuje nahrávka rozhovoru, jejž poskytl před dvěma lety své vnučce, ta k němu přidala i video. Poslechněte si je. Mluví o hrůze, kterou zanecháváme svým dětem a vnukům. Je moc dobře, že si to ti mladí konečně uvědomili a začali se bouřit!

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!