Lidovky.cz: Jak jste se dostala k herectví? Snila jste o tom od malička?
V divadle jsem prakticky vyrůstala, protože dědeček byl inspicient a babička vedoucí garderóby v divadle v Pardubicích. A protože se o mně hodně starali, brali mě všude sebou. Mám tak spoustu krásných vzpomínek z divadelního fundusu - jak se procházím mezi kostýmy, pamatuji si vůně aviváže, krému na boty. Vzpomínám na návštěvy vlásenkárny a vůni líčidel. Všude tam ležely laky na vlasy, paruky, natáčky. Babička měla takový obrovský stůl, který měl hodně šuplíčků s nitkami, jehlami a knoflíčky. U dědečka jsem zase sedávala na klíně v portále a naslouchala jsem jeho tichému hlasu, když volal herce na scénu. Ze školy jsem jezdila kolem divadla, a když jsem zahlédla na tabuli název představení, které dělali prarodiče, vyskakovala jsem z autobusu, abych si zase mohla sednout do portálu. Později jsem tam dokonce hrála, takže jsem je oba viděla v akci. Jezdívali jsme spolu na představení a na zájezdy. Všechno to byla taková krásná samozřejmost. Práce je těšila, nikdy neremcali. Děda dokonce bez divadla nemohl být, hrával malé roličky, když odešel do důchodu a podporoval mě. Já vlastně nevěděla, co bych dělala jiného. Ani to nebyl sen, prostě to vyplynulo.
Lidovky.cz: Rodina v divadle vám zůstala dodnes. V Divadle v Celetné hraje také váš manžel. Hraje se vám s ním dobře?
Letos jsme spolu naposledy hráli Romea a Julii na Kašperku a moc jsme si to užili. Je to neopakovatelný zážitek hrát na hradech, mají nádhernou atmosféru. Pro nás to byla taková skoro dovolená, přes den se kocháte krásou Šumavy a večer hrajete mezi skutečnými kulisami příběh lásky - doják.
Lidovky.cz: A jak se těšíte na další krásné místo? Můžete porovnat Vlksice s Kašperkem?
Tam teprve budeme hrát, tak nevím. Ale zdá se mi, že Kašperk je jedinečný.
Lidovky.cz: Vdávala jste se mladá, myslíte, že je to lepší?
Nevím. Vdávala jsem se mladá, protože už jsme spolu byli dost dlouho na to, abychom věděli, že to chceme zkusit a posunout vztah dál. Nemyslím si, že je to horší, nebo lepší vdávat se mladá, ale pro nás to bylo dobré.
Lidovky.cz: Co si myslíte, že je nejdůležitější v manželství, aby klapalo?
Jednoznačně láska.
Lidovky.cz: Jaká role je vaše vysněná ?
Všechny, které hraju. A to myslím naprosto vážně. Těším se na to, co přijde.
Lidovky.cz: Co myslíte, že budete dělat za deset let?
Upřímně? Nad tím vůbec nepřemýšlím. Učím se žít tady a teď. Takže řešit léta budoucí? Děkuji, nechci.
Lidovky.cz: V Kašparu se chystá premiéra hry Opilí, kde máte hlavní roli, můžete prozradit o čem hra bude?
Čeká mně role Marty, je to nejmladší děvče tohoto „špílu“, docela výzva v mém věku, řekla bych. Znáte Martu? Nemyslím sestru Lazara. Myslím tu mojí Martu? Je dobrá a má co říct. Přijďte do divadla, seznámím vás. Navíc hra se jmenuje Opilí. To zní prostě dobře.
  |
Lidovky.cz? Jak se vám spolupracuje s režisérem Markem Němcem?
S Markem jsem zatím pracovala pouze na hře Terminus. V něm ale původně hrála má kolegyně, já jsem po ní roli přebrala, takže to nebylo regulérní zkoušení, věděli jsme, že na sebe máme jen omezený čas, bylo to asi 12 zkoušek, což je pro normální zkoušení neobvyklé. Pro hru jako je Terminus bych dokonce dodala, že je to neobvyklé. Těch pár zkoušek mi ale stačilo, abych pochopila, že je Marek jedinečný. Je to inteligentní člověk, kterému jede mozek na 200 procent a zároveň je to dobrý psycholog, takže vás dostane, kam chce on, i kdybyste nechtěli. Nadstavbou budiž jeho dobré srdce. Výsledek je, že děláte práci, která vás baví, pohlcuje a posouvá dál. Co víc si přát?
