11. prosince 2018 6:11 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

DOČKALOVÁ: Chtěla jsem mluvit o dabingu

Tereza Dočkalová | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Tereza Dočkalová | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Čauko, zdravím z překvapivě teplé prosincové neděle. Ano, ještě stále máme ten luxus, že tím můžeme být lehce pomateně překvapováni, když si chceme na vánočních trzích koupit svařák, ale místo, aby tě zahřál, bráško, propotí ti novou softshellku.

Nebýt těch pár prvních mrazíků, zlatý déšť by byl tak popletený, že by vyhnal záplavu svý žlutý krásy na ploty mezi barákama. Minulej měsíc jsem s otcem byla na Smrku, to je, můj milej pražáčku, v Beskydech druhá nejvyšší hora, a pár set metrů pod vrcholem kvetly na stromech kočičky. Trochu jsme se báli medvěda, tý facebookový superstar, se kterou se Čuněk potřeboval honit po lesích, tak jsem ty kočičky moc dlouho nezkoumala.

Medvěd Superstar má mimochodem svý mnohem míň slavný brášky, těm se v Beskydech taky moc líbí, ale naštěstí se o nich tolik nemluví. Jedna paní, co si šla minulý týden zaběhat pod Radhošť z lašské strany, trhla svůj osobní rekord poté, co se s jedním z nich potkala na lesní asfaltce. Ani se ho nestihla zeptat, co to vyvádí, jak to, že nespí, popleta jeden huňatej.

Tereza Dočkalová
Tereza Dočkalová

No nic, to jen tak na úvod z luhů a hájů. Stejně jsem chtěla mluvit o něčem jiném, strašně důležitém, ale možná k tomu nakonec ani nedojde, to se při psaní těchhle neklidnejch sloupků stává běžně. Ten neklid, tu těkavost, snažím se to plnit na šest set procent.

Na konci září jsme měli premiéru Žítkovských Bohyní, knížku netřeba déle představovat, je skvěle napsaná a těší se velké oblibě, o čemž svědčí fakt, že se tohle představení vyprodává od tý doby, co jsme světu řekli, že ho budeme dělat. A ani nám se tohle téma, jak vidno, nepodařilo úplně zkazit, protože ten enormní zájem pokračuje dál. Veškeré zatím vyvěšené reprízy jsou beznadějně vyprodané. Do konce února tam neproklouzne ani myš. Přitom všichni od divadla vědí, že divadelní sály jsou nafukovací a že když se na poslední chvíli ozve nějakej zbloudilej kámoš, vždycky ho jde někam posadit, to je stará známá věc, na kterou se dá spolehnout podobně jistě jako na zemskou gravitaci.. I když, ona už ani ta gravitace není co bývala…

Tereza Dočkalová

Narodila se v roce 1988 v Novém Jičíně. V roce 2002 začala studovat herectví na ostravské Janáčkově konzervatoři a již během studií hostovala v Těšínském divadle v Českém Těšíně a v ostravském Divadle loutek. Poté dostala nabídku hostovat v ostravské Komorní scéně Aréna, kde na sebe upozornila v roli Nini Zarečné v Čechovově Rackovi a po ukončení studií zde nastoupila do angažmá. V roce 2012 obdržela Cenu Thálie v kategorii herečka do 33 let. Nyní je v angažmá pražského Divadla pod Palmovkou.

A já stojím na jevišti, prakticky skoro celý čas toho představení, a nechápu to. Jasně, je to skvělá zpráva, vyprodaný divadlo, na tří a půl hodinový kus, to je úžasný, ale když tam v Libni, na té pomyslné Žítkové stojím, tak to, bráško, nechápu.

To téma je samá bolest. Kohoutky s teplou vodou tam křičí Au!, když jimi otočíš. Prkna na podlaze vřískají bolestí, furt někdo někomu bere děti, ta hra je samý pohřeb, všichni tam končí špatně, hlavní postava má tak smutnej příběh, že když jí jdu večer hrát, přeju si, aby co nejdřív umřela, protože vím, že to pro ni bude vysvobození. Jsem poctivá, nechávám na sebe doléhat ten příběh a je to síla, pevninská deska mi skřípne tenisku, taková síla to je, ale je to příšerný. Když to skončí, dvacet minut intenzivně nechápu smysl divadla. Proč si tam lidi chodí nechat rozbít hubu? To nemají nic lepšího na práci? Já jsem celkem dřevorubeckej herec, moje slzy kanou hezky podle příruček, z chladnýho mozku, akorát jich ještě nikdy neteklo tolik. Tak je mi za tou Dorou líto.

Ale o tomhle jsem taky nechtěla mluvit. Protože v kterém Vesmíru může tohle být dobrá reklama? V tom našem. V tom našem vlastně, aha.

Minule jsem takhle po šichtě na Žítkové kouřila venku před divadlem a jel kolem mě takovej pěknej mladej pár, sympaťák seděl na vozíčku a krásná holka za jeho kormidlem. Slušně jsme si popřáli hezký večer a já zase dál seděla a nerozuměla divadlu. Za chvilku se vozíček s cvakotem kol vrací zpátky. „My jsme vám zapomněli říct, že to bylo skvělé a hrozně se nám to líbilo, děkujeme mockrát. Tak zase na shledanou.“

Pamatuješ, bráško, jak jsem tady jednou psala o schodišťovém efektu? A že se zrovna sympatickej vozíčkář otočí a vrátí po pomyslnejch schodech, aby řekl milou větu o tříhodinové nevyhnutelné tragédii, mi přišlo jako malej předvánoční zázrak.

Hned jsem si připadala taky celkem sympaticky a říkala si, že i přestože nemám skoro žádný kamarády, vyrazím do baru, budu se usmívat a pokreslím kdyžtak fixkou nějaký ubrousky než půjdu domů. V baru se ke mně nakloní kluk: „Ježiš, vy jste ta… vy jste Kokoti, že jo?“ -“Ano, skutečně, já jsem Kokoti.“ -“Vypadáte takhle mnohem hubenější, než v televizi, teda na monitoru, až mi to vyrazilo dech!“ -“Asi máte velkej monitor.“ Mimochodem, kdybychom si nekupovali tak velký televize, nemuselo by mít tolik herců a sportovců poruchu příjmu potravy, zamyslel ses nad tím někdy, bráško?

Tereza Dočkalová

O tomhle jsem taky nechtěla mluvit. Ani o předvánočním shonu a kvetoucích kontejnerech na papír ráno po Štědrém večeru.

Vlastně jsem chtěla mluvit o tom, jak mě štve dabing a že malý děcka už nerozuměj slovensky.

Tak já si tohle téma nechám do baru. Třeba na to nalákám potencionální kámoše.

Přeju ti zimu a mráz takovej, až se ti slepí chlupy v nose, bráško. A bílo. Bílo, který jinak štěpí světlo a tlumí zvuky, což je na tom vždycky úplně nejvíc nejlepší. Čauko.

V. Kotas ? 7:04 11.12.2018
V. Getz bejvávalo... 12:18 11.12.2018
V. Kotas Občas se ještě něco povede. 13:09 11.12.2018

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!