Jenže, co s těmi činnostmi, které nám do budoucna k ničemu nejsou? Dneska bych se chtěla věnovat právě těm, protože mám pocit, že za něco podobnýho už deset let odvádím daně.
Mladí a neklidníJsou mladí, talentovaní a mají kuráž. Navíc mají nadhled a chuť podělit se o střípky svých životů s ostatními. To vše spojuje herce Tomáše Dianišku, Zdeňka Piškulu a jejich kolegyně Terezu Dočkalovou a Lilian Fischerovou. V novém seriálu serveru Lidovky.cz můžete sledovat jejich kariéru a zážitky. Jak žijí mladí čeští herci? |
Náš soused, když byl malej a my taky, objížděl na kole naši miniaturní vesnickou bytovku tak dlouho, až najezdil 37 kilometrů. Dokonce si doteď pamatuje svou průměrnou rychlost. To je přece skvělej případ přenádherně zbytečnýho času. Nejsem si jistá, jestli by nebylo rychlejší ji občůrat. Což mi mimochodem přijde, jako super teritoriální hra pro malý kluky. Doma řekneš: „Jdu ven, čauko“, a s batohem plným piva nebo vody se šťávou budeš tak dlouho stát a přešlapovat kolem baráku, dokud ho celej neobčůráš. Dobrý, co? Děláš něco odpoledne? A kolo máš? Ne? Nevadí.
  |
Já třeba strašně ráda mluvím s taxikáři o vyhřívaný kachličce pod záchod. Jestli je to výhodný a vhodný, oni obvykle namítnou, že když už jednu, proč ne celou koupelnu, no vydáme ze sebe všechno, abychom si porozuměli, než mě doveze před barák. Doufám, že si to alespoň dva z nich už řekli mezi sebou, protože to dělám fakt dlouho a systematicky, a stále nemám pocit, že bych rozpoutala smysluplnější debatu.
Už cejtíš, jak zbytečný, je tohle číst, bráško? Jo? Tak to je dobře.
V sobotu, když jsem byla trošku nervózní z toho žúru Herecké asociace v Národním divadle, zeptala jsem se, hned po kachličce, taxikáře, jestli si na něm nemůžu zkusit svoji děkovnou řeč. Že mám teda trošku pocit, že to bude zbytečný, ale že kdyby náhodou, je asi dobrý mít v hlavě nějaký předem připravený slova, fakt si netroufnu na freestyle, protože jsem malej nervní cucák a takovýhle momenty, co obsahujou vyprodaný endéčko a přenosák čétéčka si zatim fakt neužívám s prstem v nose.
Tereza DočkalováNarodila se v roce 1988 v Novém Jičíně. V roce 2002 začala studovat herectví na ostravské Janáčkově konzervatoři a již během studií hostovala v Těšínském divadle v Českém Těšíně a v ostravském Divadle loutek. Poté dostala nabídku hostovat v ostravské Komorní scéně Aréna, kde na sebe upozornila v roli Nini Zarečné v Čechovově Rackovi a po ukončení studií zde nastoupila do angažmá. V roce 2012 obdržela Cenu Thálie v kategorii herečka do 33 let. Nyní je v angažmá pražského Divadla pod Palmovkou. |
A Hamlet řiká: „Být připraven, toť vše.“ A to byl jó přemýšlivej chlápek, co vlastně celou dobu jenom zbytečně mluví o tom, co měl udělat už na začátku, zabít zlýho strejdu, žejo. No nic, odbočka. Pan taxikář mi řek, že jo, že klidně. Tak jsem si stáhla okýnko, protože se mi udělalo hodně nevolno a pověděla mu pár svých naučených vět. Načež mi on řek, že je Bulhar a moc mi teda nerozumí a jestli ti lidi v krojích, co chodí kolem divadla taky patří k tomu Thálii. Řekla jsem mu jo. Samozřejmě, že patří. Byl rád.
No, nakonec to tak zbytečný nebylo. Dostala jsem to. A taky jsem to dostala. A hned, jak jsem to dostala, bylo mi líto, že musím počkat, jestli dostanu to druhý, aby ten fór byl k něčemu a pak, když jsem dostala i to druhý ještě čekat, až skončí ten žúr a rychle potkat nějakýho kámoše, před kterým se s tímhle fórem vytasím. Nakonec to prej není zas tak vtipný.
Ale napsala mi hromada lidí, tak jsem zase chvíli měla radost, že maj lidi radost a to bylo moc hezký. Naši se ani moc nezlobili, že jim v noci někdo vykrad auto. To mě těší. Zas mám chvíli pocit, že nějaký kámoše mám a doopravdy někam patřím. A taky všichni říkali, ať ten fór už radši neříkám, že je to sprostý. Hm. Achjo. Já vím. Co nevím je, jak jsem se v neděli nad ránem dostala domů. Jenže pídit se po tom, jak se mi to pro jednou zase povedlo, mi teda nakonec taky přijde zbytečný.
