Chci českým mužům vrátit atmosféru prvorepublikových holičů, říká kadeřník

Z původního záměru oživit starou tradici pánských holičství se postupem času stal módní trend. Barber shopy, tedy salony pro muže, kde se tvoří nejen účesy, ale také se tu můžete dát dokonale oholit, vyrostly nebývalou rychlostí. „Snad nikdo z chlapů nemiluje návštěvu kadeřníka. Tak jsem jim to chtěl udělat příjemnější,“ říká zakladatel barber shopů Tomáš Kožíšek.

LN: Mám dojem, že žádná pražská čtvrť nemůže být „trendy“, když v ní není barber shop...
Možná, ale je to prostě módní vlna, tak jako dřív letěly thajské masáže nebo ještě předtím byla dvě kadeřnictví v každé ulici. Někteří mladí kluci se s tím ztotožnili a berou to jako subkulturu, ale já to vnímám jako službu, která je určena pro všechny muže.

LN: Proč jste se na ně zaměřil?
Začínal jsem v roce 2010, kdy byla ekonomická krize. Měl jsem dámský salon, přitom jsem ale obsluhoval i kluky. Bavili jsme se o holičstvích ze starých filmů, holení se mi vždycky líbilo. Tak jsem si řekl – jak dlouho můžu ještě dělat barvy a stříhat dámy? Sešlo se víc okolností – v Londýně jsem si prohlédl krásná holičství, zdálo se mi, že je čas na změnu, měl jsem nějaké peníze. Tak jsem si spočítal, že když ke mně budou chodit ti kluci, co už stejně chodili, že to půjde.

LN: V čem je to jiné?
Kamarádi mě od toho zrazovali, že pro chlapy to není žádný zvláštní zážitek nechat se ostříhat, případně že je stříhá jejich žena doma. Proto jsem začal vymýšlet, jak jim to zpříjemnit – nejdřív whisky a doutníkem, potom jsem přidal parafín a peeling, úpravu obočí a to všechno, co už je dneska úplně běžné.

LN: Proto jste vymyslel barber shop?
Tenkrát ještě v holičstvích seděli chlapi vedle sebe v řadě a za pár korun se nechali nasucho stříhat. Chtěl jsem se odlišit i názvem. Řekl jsem si, že k nám budou chodit i cizinci a ti tomu budou taky líp rozumět. A vidíte, jak se to ujalo.

LN: Taky jsem tu „frontu“ v holičství nesnášel...
A tomu jsem se chtěl právě vyhnout, prostě aby to byla pro chlapy pohodička. Jsem pyšný, že jsme je naučili chodit k holiči. Na začátku byli zákazníky ze sedmdesáti procent cizinci. Já se nechci zaměřovat na nějakou cílovou skupinu – sociální, věkovou a podobně. Můj klient je chlap, který potřebuje ostříhat a oholit.

LN: Jak se ale dostanou k vám?
Někoho přivede kamarád, zažil jsem partu, která to dala jako dárek kolegovi, co nechtěl za nic na světě chodit k holiči. Pak stačí, když přijde domů a žena pozná, že je na něm něco jiné, má upravené obočí nebo vypálené chlupy v uších.

LN: Vypálené?
Ano, to je taková metoda. S tím mám docela komickou příhodu – máme zákazníka, který přivedl sedmiletého kluka, že to chce také zažít. Chlupy v uších pochopitelně neměl, ale táta povídá – mávejte trochu tím ohněm, ať má i stejný zážitek. Ale samozřejmě docela normálně stříháme vlasy strojkem.

LN: Jak je to s vousy?
To je samostatná kapitola. Dnes už je i strniště společensky uznatelné, někteří si nechají jen upravit kontury, zaholit tvar vousů.

LN: Myslel jsem, proč dnes muži tak často nosí vousy.
Na to je snadná odpověď. Roli hraje lenost, protože koho baví se každý den holit? Druhá věc je, že je to moderní, a třetí – u chlapů vousy řeší nedostatky nebo zvýrazní obličej. Prostě ženy mají šminky a muži, když chtějí, mohou pomocí vousů měnit image. Dřív buď nosili kníry, nebo si nechali narůst plnovous, když se vsadili. A abych nezapomněl, často si mladí muži nechávají růst vousy, aby vypadali starší.

LN: Proč máte vousy vy?
Nemám vlasy, takže si nechávám aspoň vousy. (smích) Ale řeknu vám něco, co jsem ještě nikomu neřekl – k smrti nerad chodím k holiči. (smích) Jsem z toho nervózní a nemám to rád.

LN: Takže jste vlastně vycházel i z vlastní zkušenosti...
Dá se to říct, právě proto mi jde o to, aby se tu zákazník cítil dobře. Chci garantovat takovou kvalitu, aby ho obsluhoval skutečný vyučený kadeřník, ne jen někdo se živnostenským listem.

LN: To je možné?
Jistě, u nás si můžete otevřít barber shop a stačí vám živnostenské oprávnění. Například v Německu, když chcete mít vlastní salon, musíte složit mistrovské zkoušky. A není to jen o stříhání, jde taky o hygienu, ti lidé drží v ruce břitvu...

LN: Když jsme u toho – holíte skutečnou břitvou?
Představa holiče, který obtahuje nabroušenou břitvu na koženém řemenu, je sice romantická a z filmů ji určitě všichni znají. Dnes se ale používají výhradně jednorázové břity, kterým se říká „shavetty“. Každý zákazník je oholen novou shavettou a ta je poté zlikvidována. Ale pro zajímavost – existují i zákazníci, kteří jsou schopni přinést si svou vlastní klasickou břitvu, jíž se nechají oholit.

LN: Co je ještě na holení u vás jiné?
Tak především vás vždycky líp oholí někdo jiný než vy sám. Ale mimo jiné se u nás provádí před holením napaření obličeje horkým ručníkem – celé proceduře se říká „hot towel wet shave“. Vousy změknou, lépe se pak holí.

LN: Slyšel jsem, že u vás pracují jako holiči pouze muži...
To už dnes neplatí. Původně jsem s touto ideou začínal, protože se mi zdálo, že se muži jen mezi sebou víc uvolní a nebude mezi nimi takové napětí, jako když je poblíž žena, víte asi, jak to myslím. Postupem času jsem ale zjistil, že hlavně ve stříhání vlasů jsou ženy často lepší. Proto u nás už obsluhují jak muži, tak ženy.

LN: Střih vlasů – je to u mužů také tak významný módní vliv?
Možná ne tolik, ale určitě existují trendy, i když se pořád cyklicky opakují.Hodně vyholené strany, které byly moderní před pár lety, se už nenosí. Teď jsou zpátky trochu delší vlasy, rozčepýřené účesy, i když pořád mohou být po stranách kratší, ale ne úplně vybrané. Taky záleží na tom, co zrovna nosí „idoly“.

LN: Což je dnes kdo?
Fotbalisti nebo herci. Teď asi hlavně Johnny Depp, ikona je i George Clooney. Vlasy jsou také odznakem nebo zařazením do určité sociální skupiny. I když ani to už tak neplatí. Chodí k nám často i manažeři a mají vlasy v drdolu.

LN: Jak se upravuje pánský drdol?
Zastřihneme, případně podholíme nebo vystříháme...

LN: Chodí muži s konkrétním požadavkem, například na přání manželky?
Manželky... jsou nejhorší, když přijdou taky. Mají přesnou představu, jak se to má ostříhat, pořád běhají kolem muže, mluví do toho. Zažil jsem ženu, která přivedla manžela a dva syny a pendlovala mezi křesly a u všech vydávala pokyny.

LN: Nechali si to líbit?
Jistě, většinou proto, aby měli klid. Kdyby šlo o nákup auta, tak nevím, ale vlasy, to tak nevadí. (smích) Ale dal bych jim jednu radu – ať si dají poradit, co jim sluší a je zároveň moderní, ale když se v moderním účesu nebudou cítit, neměli by ho nosit, i kdyby se manželce líbil sebevíc. Účes totiž musí sedět k tomu, co chlap vyzařuje, co se k němu hodí.

LN: Mám si tedy dát poradit od holiče?
Když k němu máte důvěru, proč ne. Naše služba je strašně intimní a provázaná s psychikou. Někdo cizí na vás sahá, když mu nevěříte, jděte jinam.

LN: Jak si mám ale vybrat?
Když vidíte holičství a před ním stojí holič a kouří, nechoďte tam. A taky by holič neměl chtít dělat umění.

LN: Jak to?
Holičská práce je rutina a čím lepší, tím může zákazníkovi poskytnout kvalitnější službu. Vy přece nechcete, aby vám na hlavě vytvořil umělecké dílo, ale dobrý účes, který vám sluší. A taky si nechte ukázat výuční list. Ti, kdo ho mají, si ho často vyvěsí. Měl by se vás taky zeptat, jestli jste spokojený s výsledkem.

LN: Když řeknu, že ne? Mohu účes reklamovat?
Samozřejmě. Když budete mít pocit, že chcete ještě něco upravit nebo změnit, měl by to kadeřník udělat. Jenom to ale nenechte být a nereklamujte až potom, co vám to doma manželka „přestříhá“. Taky jsme to už zažili...

LN: Není to k vzteku?
K naší práci to patří a cílem je spokojený zákazník, takže je dobře, když nám řekne, s čím nebyl spokojený. K vzteku jsou jiné věci.

LN: Například?
Když mi konkurence lanařila holiče přímo přede mnou. Nebo když si někteří zákazníci, kteří u nás viděli, že nám jde kšeft, zainvestovali do stejného byznysu. A když mi kluk, kterému jsem věnoval několik let výcviku, zkoušel přetáhnout klienty a založit si vlastní podnik.

LN: Přetáhl je?
To se stává často, když některý holič vidí, že u nás dělá nějakou tržbu, řekne si, že pokud bude dělat „na sebe“, zbude mu víc. Ale my cílíme na zákazníky jinak a to se tak lehko okoukat nedá. Navíc na všechny zaměstnance dohlížím, každého holiče jsem osobně přijímal, vím, jak pracují. Může si 10–15 procent zákazníků odvést, ale nejmíň půlka se zase vrátí.

LN: Prozradíte, co je u vás jinak?
Ne. (smích) Ale třeba si uděláte lepší představu, když vám řeknu, že máme hodně zákazníků, kteří sem chodí s kamarády, domlouvají si tu byznys, místo aby šli na obchodní oběd. Taky počítáme se zákazníky, kteří nechtějí čekat, takže máme i holiče, jenž pracuje bez objednání. A pak je třeba například dobré vědět, že plnovous vyžaduje speciální péči, pokožka pod ním trpí, mohou se dělat lupy. Takže je k němu třeba i pánská kosmetika.

LN: Tak jsme nakonec stejně skončili zase u vousů...
A u břitvy. (smích) Mám jich spoustu – nových i starých, třeba z antiků, které jsem nechal repasovat. Hodně se o ně zajímám, spoustu jsem si toho zjistil a některé mám vystavené v salonu.