Během čtyř let, kdy byla ředitelkou pražského Divadla Na Fidlovačce a kdy to vypadalo, že se soubor rozpadne, dokázala divadlo udržet při životě. Po čtyřech letech teď ředitelské křeslo opouští a těší se, že si bude dál divadlo užívat jen jako herečka. Třeba v monologickém představení Můj báječný rozvod, ve hře Tři holky jako květ anebo jako Babička Boženy Němcové.
LN: Teď vás potkávají samé silné ženské postavy. V novém filmu Teorie Tygra hrajete ženu, která svého muže doslova utluče péčí. Mohla jste ji zahrát jako nesnesitelnou fúrii, ale vy jste v té roli hodná!
Cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly. Myslím, že režisér a autor scénáře Radek Bajgar si ze začátku představoval větší megeru, ale mně se víc líbila tahle nenápadná manipulace, kdy Olga svému manželovi pořádně ani nedovolí, aby si uvařil kafe, protože má přece radši čaj. Když jsme o filmovém manželském páru s Jirkou Bartoškou uvažovali, říkali jsme si, že ti dva mají za sebou určitě pěkný kus života. Bylo jim spolu hezky, ale najednou přijde zlomový okamžik a manžel odstartuje vzpouru, která narůstá na rozměrech a nelze ji nijak zvrátit. Mám radost, že jsme přilákali do kina i starší generaci, prý hodně chodí manželské páry. A dokonce jsem slyšela, že se v kině po představení i tleská. V dobrém scénáři je zkrátka více pravd, než jich možná zamýšlel autor napsat.
LN: Film je první v žebříčku návštěvnosti kin. Dokonce je lepší než Batman. Jaký je to pocit?
No, to je fantastické samozřejmě. Zrovna teď jsme se s Jirkou Bartoškou po čase viděli, budeme spolu zpívat duet na benefičním večeru pro nadaci Pomozte dětem a měli jsme korepetici. Jirka vstoupil do zkušebny se slovy: „Havrane, překonali jsme Batmana!“ Říká mi Havrane podle mého dívčího jména Havránková. Známe se od školy, a teď jsme si spolu po dlouhé době zase zahráli.
LN: Ve filmu citujete zajímavou sociologickou studii, která říká, že zatímco ženy po rozvodu většinou napnou plachty, muži dopadají o poznání hůř.
To jsou pravdivé informace! Muži jsou často dost zvyklí na péči své ženy a určitý servis. Pokud od nich žena odejde, jsou najednou vyvedeni z míry, znejistí a chřadnou. A to i chlapi, kteří byli dřív velcí bonviváni. Najednou si neumí pořádně ani nakoupit, uvařit, uklidit... Ženské jsou mnohem životaschopnější, jsou zvyklé starat se o sebe, o rodinu, mít kamarády, aktivně žít – a do toho zvládat levou zadní domácnost. Takže je dost logické, že se s rozvodem nebo úmrtím partnera vyrovnávají líp. Nesmrtelný je výrok Věry Chytilové: „No jo. Mužský. Ti nestárnou. Šediny je zdobí, brýle jim svědčí, vrásky jsou sexy. Žádné křečové žíly. Žádná celulitida. Žádné klimakterium. Ale pak najednou ... zdechnou.“
  |
LN: Myslíte si, že je to dneska jinak? Že se rozdíly mezi pohlavími stírají?
Je to jinak. Ženy jsou dneska emancipované, netouží se vdávat a muže vlastně vůbec nepotřebují. Muži ztrácejí svoji přirozenou dominanci. Tu jsme my, holky mojí generace, ještě ctily. Manželství jsme považovaly za důležité, dokonce za moc důležité. Dneska si mladé ženy vydělají na svůj byt, vezmou si hypotéku, auto na leasing... Co to se společností udělá, teprve uvidíme. My v manželství věřily, bylo pro nás svaté. Já se vdávala na Karlštejně, v bílém a šťastná.
LN: Brala jste za automatické i to, že se budete starat o domácnost?
Ano, byla jsem na to zvyklá, brala jsem to jako přirozenou věc. Maminka mě naučila pracovat, u nás se fyzicky pracovalo právě ve chvílích, kdy se něco nepříjemného přihodilo, byla v tom jakási forma terapie. Ale můj muž mi v péči o domácnost a o děti výrazně pomáhal. Uměl všechno, nebál se ani mrňavých miminek, jako se chlapi obvykle bojí, koupal je, krmil, prostě všechno. Já večer často hrála, takže to bylo na něm. Když jsem se o jedenácté večer vracela, děti byly nakrmené, vykoupané a spokojeně spinkaly v postýlkách. Dneska je bezvadnej hlídací dědeček.
Celý rozhovor s herečkou Eliškou Balzerovou o tom, proč je dobré se vdát, co je skvělého na stárnutí a proč jí Jiří Bartoška říká Havrane, si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 29. dubna.
