V sobotních Lidových novinách vyšel doposud nepublikovaný rozhovor s Bohumilem Hrabalem, který pořídil za pomoci tlumočníka redaktor maďarského Playboye v roce 1993. V 79 letech se spisovatel ve své chatce v Kersku rozpovídal o erotice, sexualitě a literatuře.
Hrabal mluvil o útlumu přímého zobrazování nahého lidského těla, které bylo podle něj na ústupu. Více vzrušující byla podle něj zahalenost podporující představivost. „Napůl odhalená lýtka dovedou víc vzrušit než frontální pohled na vaginu,“ říká Hrabal zkraje rozhovoru redaktorovi Playboye.
„Ty vyčesaný kundy tam, co je všecko, to má být tím překonáno, směrem – a to cítí každej člověk, každej citlivej člověk –, že tohle není konečný stadium, to všechno, co tam je v tom Playboyi, to má býti překonáno.“
ČTĚTE TAKÉ: |
Spisovatel se vyjádřil i ke svému neobvyklému jazyku a tématům, o kterých psal. „Nezvyklý na tom je, že já odpovídám tak jako barbar, ne jako ten katolický, erudovaný, prostě slušný obyvatel střední Evropy, já odpovídám bezbranně, tak jako odpovídali surrealisté, dadaisté... spontánně,“ líčí Hrabal, který během neobvyklého rozhovoru s redaktorem a tlumočníkem popíjel vodku a zatápěl v kamnech.
Audiozáznam rozhovoru si můžete poslechnout zde. Redakce upozorňuje na zhoršenou kvalitu záznamu a zároveň na fakt, že rozhovor obsahuje vulgarity.
„Čili mně splývají dohromady erotici a sexuáni a přitom je rozlišuju. Čili pro mě sexualita má vrchol v erotičnosti a to je v jistém stavu zamilovanosti a ta zamilovanost prochází celou literaturou světovou, protože celá světová literatura, ta pravá literatura, má vždycky takovou tendenci erotickou a to je překonaná sexualita. Čili ta chlípnost, ta zvířecí chlípnost musí být překonána jistým směrem, tím, o co usilovali Řekové i katolíci i církev jako taková, i křesťanství, směrem k zum ewige Liebe,“ vysvětlil autor próz Pábitelé, Ostře sledované vlaky, Postřižiny, Obsluhoval jsem anglického krále či
Příliš hlučná samota.
