Eva Katrušáková: Když se zastaví čas, znamená to, že je zle. Nepřeji to nikomu

Lidovky.cz: Čtete vaší desetileté dceři denně dvacet minut?
Vždycky jsme se střídali, ale od minulého roku, kdy byl manžel míň doma, čte dceři on. Má monopol na večerní čtení, spolu s dcerou si pak ještě občas čteme během dne. Kdykoli nás to napadne – v autě, venku, ve vlaku…

Lidovky.cz: Jaká kniha je u vás doma nyní v kurzu?
Proč obrazy nepotřebují názvy od Ondřeje Horáka. Moc hezká knížka… Naší dceři se budeme snažit číst, co to půjde. Uvidíme, jak dlouho se nám rituál podaří udržet. Vedle toho si ale čte sama taky jiné knihy, máme to tak rozdělené... Včera dočetla nejnovějšího Poseroutku.

Lidovky.cz: Kolik knih přečtete vy sama?
Určitě nejsem a nikdy jsem nebyla knihomol. Na to vedu příliš bohatý společenský život, potřebuji kolem sebe lidi a nevystačím si s tím, že zalezu do kouta s knížkou. Mám období, kdy čtu více a kdy méně. Nejvíc toho přečtu při cestách vlakem. Na nočním stolku mám permanentně šest až osm knížek a podle nálady čtu to, co mě právě baví. Jsou knihy, ke kterým se vracím - zrovna teď jsem z knihovny po čase vytáhla Prolínání světů od Tomáše Halíka. Taky se moc těším, až si přečtu novinku od psychologa Radkina Honzáka Všichni žijem v blázinci.

Lidovky.cz: Máte někdy pocit, že žijeme v blázinci?
Mám. V souvislosti s tím, jak se lidi chovají, co dělají a jak reagují. S tím, jak leckdy nemají žádné mantinely… Chování a myšlení některých lidí mě často udivuje a šokuje. V současnosti je to podle mě intenzivnější tím, že jsme všichni propojeni a žijeme v globální vesnici…

Lidovky.cz: Žijete v Českém Těšíně, často ale v rámci vaší kampaně cestujete do Prahy. Máte při cestách do hlavního města tak jako mnoho lidí pocit, že je tady život rychlejší a zběsilejší?
A víte, že ani ne? Dneska jsem si mezi pracovními schůzkami na chvilku sedla do kavárny na Václaváku a pozorovala lidi. Nepřipadalo mi, že je jejich chování zběsilé… Myslím, že se na tu rychlost dost lidí jenom vymlouvá. Všechno je takové, jaké si to uspořádáme ve své hlavě a nakolik se necháme světem zblbnout. Dneska máme spoustu výhod, máme se tak dobře, jako jsme se nikdy neměli. Svět je velmi zjednodušený, nad věcmi nemusíme přemýšlet a stejně si toho nevážíme. Mně samotné se zastavil čas jen jednou v životě. A nikdy bych to nechtěla vrátit.

Lidovky.cz: Bylo to ve chvíli, kdy vám zemřel šestnáctiletý syn?
Ano, před osmi lety. A proto lidem, kteří nadávají, že čas letí jako splašený kůň, odpovídám, ať jsou rádi. Protože když se člověku zastaví čas, znamená to, že je zle… Nepřeji to nikomu.

Ředitelka projektu Celé Česko čte dětem Eva Katrušáková.

Lidovky.cz: Přehodnotila jste po této události svůj život?
Řeknu vám to takhle: Často obcházím sponzory a lidi, kteří by mohli pomoci naší kampani. V posledním roce jsem se tak setkala s několika muži, kteří mi říkali, že doma svým dětem nečtou, protože je prakticky nevidí. Chodí domů, když usínají, nebo spí a omlouvají se tím, že na rodinu musí vydělávat a že to jejich děti jednou ocení.
Víte, co vám řeknu? Neocení. Mnohem raději by žily bez mnoha vymožeností dnešní doby výměnou za to, že by byly se svým tátou. Bylo by to lepší pro jejich psychické zdraví i celý budoucí život, navazování vztahů, pro jejich sebevědomí a tak dále... Myslím si, že od rodičů je to jen další úlevný manévr, že je jim v té práci vlastně dobře. Sednou do rozjetého vlaku a jedou – jednodušší je plnit pracovní úkoly než vychovávat děti.

Do projektu Celé Česko čte dětem se zapojují také známé osobnosti.

Lidovky.cz: V roce 2006 jste zakládala celorepublikovou kampaň Celé Česko čte dětem, dodnes ji vedete ze svého domova v Českém Těšíně. Má váš decentralizovaný přístup nějaký hlubší význam?
Je to pro nás jednodušší... Morava a Slezsko byly vždycky popelky, minimálně v očích Pražanů určitě. V něčem je to samozřejmě náročné, několikrát měsíčně dojíždím z Těšína do Prahy, při jedné cestě strávím čtyři hodiny ve vlaku tam a čtyři hodiny zpátky. Ačkoli působíme v Českém Těšíně, spolupracujeme s dobrovolníky ve městech a obcích po celé republice. Jednu pobočku máme i v Praze.

Lidovky.cz: Letošní akci Týden čtení dětem v České republice budete zahajovat pro změnu ve Zlíně….
Rozhodli jsme se zahájení pojmout putovně, každý rok se koná v jiném městě. První ročník byl u nás v Těšíně ve spolupráci s polskou verzí kampaně Celé Česko čte dětem. Další ročníky jsme zahajovali v Brně, Olomouci a v Praze. Letos jsme vybrali Zlín i z důvodu konání 55. ročníku ZLÍN FILM FESTIVALU.

Lidovky.cz: Neodporujete tím trochu vašemu poslání? Prosazujete čtení knih, a přitom zahajujete akci, která má podpořit důležitost předčítání dětem na filmovém festivalu...
Pravda, film je převážně obraz... Ale ten obraz a pohádky musí vždycky vzniknout na základě slova, na základě předlohy. Něco jiného je, když jdete s dětmi do kina na hodnotný film a když dítě dlí tři hodiny denně u televizního přijímače. Sama se na letošní zlínský festival moc těším, hlavně na premiéru pohádky Alice Nellis Sedmero krkavců. Herci, kteří v ní hrají, se zúčastní i našeho programu ve Zlíně, který zahájí 5. Týden čtení dětem v České republice.

Lidovky.cz: Měla jste jako dítě nějaký oblíbený film nebo pohádku?
Byl to hraný film na motivy románu polského spisovatele Henryka Sienkiewicze Pouští a pralesem. O dvou dětech, které se díky svým otcům, kteří pracují v Egyptě na stavbě Suezského průplavu, dostanou mezi původní černošské obyvatele a zažívají mezi nimi mnohá dobrodružství.

Lidovky.cz: Co nového přinese účastníkům letošní Týden čtení dětem v České republice?
Každým rokem se zapojuje víc a víc institucí, které připravují vlastní program. Každým rokem nás stále víc překvapuje, co mnohé z nich vymyslí. Zajímavá je například akce Celý Kyjov čte dětem, ostravská Knihovna Petra Bezruče pořádá Odpolední čtení dětem. Týden pohádek za knihovnou je na programu v Městské knihovně Rožnov pod Radhoštěm a v Městské knihovně Rychnov u Jablonce nad Nisou budou tátové číst nejen svým dětem z knih Terryho Pratchetta. Asi největší novinkou letošního inauguračního programu ve Zlíně jsou ale takzvané „Koláčky štěstí“. Vyzvali jsme děti, aby nám napsaly, jaké by chtěly dostat knížky. Zapojily se desítky dětí, z nichž následně vylosujeme třicet, zapečeme lístečky s jejich jmény a knižními přáními do koláčků. No a my teď tyto koláčky na zahájení Týdne čtení dětem rozdáme dospělým a budeme se těšit, že až se zakousnou a vyloví lísteček s přáním, tak si jej uschovají. Následně pak zajdou do obchodu a vyberou dětskou knihu podle napsaného přání a zašlou ji na adresu, která byla na lístečku.

Lidovky.cz: O jaké knihy si děti nejčastěji psaly?
Hlásily se nám hlavně mladší děti. Emaily nám psali jejich rodiče, kteří vyjadřovali jejich přání. Nejčastěji si děti přály knihy o zvířátkách, traktorech, princeznách a vláčcích.

Kampaň Celé Česko čte dětem vyvrcholí už příští pátým ročníkem akce Týden čtení dětem

Lidovky.cz: Jak se díváte na to, že ministr školství Marcel Chládek chce zavádět povinné tablety do škol?
A co s tím já, Eva Katrušáková, udělám? Všechno je o míře využívání... Pokud bude učitel moudrý a nebude práci s tablety přehánět, není na tom nic špatného. Z vlastní zkušenosti ale vím, že pokud je pedagog dobrý, bohatě mu k výuce stačí křída. Není to o tabletech, ale o osobnosti učitele.

Lidovky.cz: Vaše desetiletá dcera tablet má?
Nemá, ale když chce, tak si půjčuje můj. Hlídám si však dobu, po kterou má tablet v ruce.

Lidovky.cz: Není mezi svými vrstevníky outsiderem?
Nemyslím si. Nedávno se na jedné naší konferenci přihlásila maminka čtrnáctileté dcery s tím, že její dcera je ve třídě outsider, protože čte víc než ostatní. Načež přítomný pan doktor Jeroným Klimeš zajásal, pogratuloval jí a řekl, ať v dceři to „out“ pěstuje. Protože lidé, kteří v životě něco dokázali, byli svým způsobem vždy out. Ti, kteří jdou s davem a dělají přesně to, co dělá většina, to nikdy nikam nedotáhnou. Uniformita zabíjí. A jedna z věcí, kterou bychom ve svých dětech měli dokázat vypěstovat, je umění odolat společenskému tlaku.

Lidovky.cz: Kampaň Celé Česko čte dětem je na rozdíl od většiny jiných akcí podporujících čtení ojedinělá v tom, že se zaměřuje i na sdílení, na to, aby s dětmi četli rodiče. V čem je hlavní rozdíl?
Jdeme trochu jiným směrem než ostatní. My u toho čtení máme neustále ještě druhého člověka. To, že dětem by knížky měli předčítat rodiče. Nebo prarodiče, to je jedno... Podle všech průzkumů je zřejmé, že chceme-li z dítěte udělat čtenáře, musíme mu předčítat.

Lidovky.cz: Na dobu 20 minut, kterou by podle vašeho hesla mělo dennodenní čtení nejméně trvat, jste přišli jak?
Je to víc než patnáct a méně než třicet minut. Když chcete přečíst hodnotný příběh, pět minut vám nestačí. I když i to je lepší než nic...