To je, panečku, otázek hned na začátek. Vím. Věřte mi, že to vím moc dobře. Protože tohle je nový rok. Rok, který přináší otázek až příliš, otázek, kde vidina odpovědí je stejně vratká, jako všechna nesmyslná předsevzetí, která vyřkneme už s vědomím, že splnit nepůjdou, jedině, že by se stal zázrak. A zázraky se možná dějí, leč pojďme se vydat cestou jistoty. Nemyslíte, že je načase?
  |
A teď už je jen na vás, co bude tou změnou. Je to touha stoupnout na váhu a vidět nižší číslo? Proč ne, i to je cíl… Přeji vytrvalost a až se na displeji objeví nápis Low, berte to jako znamení, že je třeba dobít baterky. Nic se nemá přehánět.
Vendula FialováNarodila se v Ostravě. Souběžně se studiem herectví na Janáčkově konzervatoři v Ostravě vystudovala také Obchodní akademii, obor Veřejná správa (oboje v roce 2008). Poté vystudovala obor Veřejná správa a regionální politika na Slezské univerzitě v Opavě (absolvovala v roce 2012) a současně vstoupila do prvního divadelního angažmá v Severomoravském divadle Šumperk a za dvouleté angažmá získala cenu Miloše Movnara za nejlepší herečku roku 2011. V roce 2010 vstoupila do angažmá Moravského divadla Olomouc. Tady setrvala sedl let, dvakrát získala ocenění za nejlepší ženský jevištní výkon, a to za roli Maryši ve stejnojmenné inscenaci bratří Mrštíků a za roli nevidomé Elišky v představení Královny, kterou stále v Olomouci „dohrává“. Účinkovala sedm let v ostravském studiu České televize jako moderátorka počasí v pořadu Dobré ráno na ČT2. V epizodních rolích jste ji mohli vidět v seriálech jako Policie Modrava, Rozsudek, Místo činu Ostrava, Ordinace v růžové zahradě, Helena aj. Moderovala také víkendové vysílání Hitradia City, moderování je její velká vášeň a na kontě má desítky akcí. Od září 2017 do června 2019 byla v angažmá Divadla pod Palmovkou. Do angažmá se opět vrací od září 2020, vidět ji můžete v inscenaci Můj romantický příběh, Žítkovské bohyně, Rok na vsi, Pusťte Donnu k maturitě aj. |
Možná to bude klasika – stop kouření a alkoholu. Ale co si budeme povídat, požitků přináší tato doba opravdu málo, tak je na vás, o jaké další se připravíte.
Ale čím jsem si jistá je fakt, že přetrvá touha naučit se žít v symbióze s realitou. Najednou to nejsou velkolepé plány, cestování, sešlosti a oslavy. Zrodil se nový fenomén, který byl, a tím jsem si jistá, předsevzetím každý rok, jen je naše požitky rozptýlili a my si slíbili Tak zase za rok….
ŽÍT TADY A TEĎ A VÁŽIT SI ČASU S TĚMI NEJBLIŽŠÍMI.
Když jsem uvažovala nad jasným a výstižným slovem, které provází tuhle dobu, ale zároveň existovalo před ní a bude s námi i když skončí, je to láska.
A tu vám přeji do nového roku požehnaně.
Protože ať je doba jakákoliv, když ji máte, je vyhráno. Láska vás inspiruje, dává pocit výjimečnosti, žene vás dopředu. Kdo ji ztratil v loňském roce, ten mi dá jistě za pravdu, že bylo jedno kolik lockdownů se hlásilo o slovo. Najednou zůstane prázdno a neřešíte, jestli vaše oblíbená kavárna má zase otevřeno, jestli už můžete koupit letenku a vydat se bezhlavě vstříc dobrodružství a v divadle odehrají odloženou premiéru.
Trocha sentimentu na ten začátek roku vás snad nenaštve, ale mě ten loňský hodně naučil, velmi zocelil a taky hodně zabolel. Ale je na každém z nás, co si odneseme, jak z něj vyjdeme a kterou nohou vkročíme do nového.
A proto vám přeji (opravdu od srdce) lásku. Lásku dávat, lásku přijímat (protože to je někdy mnohem těžší), s láskou žít a taky odpustit. Sobě, druhým. A pak se dá opravdu říct: ZAČÍNÁ NOVÝ ROK. Já v něj věřím.
