Březnová přímá volba hlavy státu měla podle původních odhadů završit politickou dominanci Směru-SD, který po přesvědčivém vítězství v předčasných volbách v roce 2012 sestavil jednobarevnou vládu s většinovou podporou ve sněmovně. Favorit prezidentských voleb a předseda Směr-SD Fico v rozhodujícím druhém kole hlasování ale prohrál s podnikatelem a filantropem Andrejem Kiskou.
„Fico získal v prezidentských volbách maximum toho, co získat mohl. Neztratil hlasy, ale ani další nezískal. V souboji (volebním) jeden na jednoho to nestačilo,“ řekl Baránek, podle kterého muselo být pro Fica těžké vyrovnat se s nečekanou prohrou ve volbách hlavy státu.
Nadávání do lichvářů nezabralo
Ficovi v kampani nepomohla ani kritika na adresu Kiska, kterého v souvislosti s jeho dřívějšími podnikatelskými aktivitami premiér opakovaně nazval lichvářem a také osobou bez politických zkušeností potřebných pro výkon nejvyšší politické funkce.
Po červnovém nástupu Kisky do prezidentského úřadu se oba politici zase neshodli v přístupu k Rusku. Zatímco Kiska obhajoval sankce, které EU na Rusko uvalila v reakci na jeho podíl na krizi na Ukrajině, Fico je označil za nesmyslné.
Slovenský premiér po prohraných prezidentských volbách zůstal v čele vlády, kterou by v případě zvolení hlavou státu musel opustit. To by znamenalo pád celého kabinetu. Z vlády ale v létě odešli nepříliš populární ministři hospodářství a školství a Směr-SD na mimořádném sněmu ohlásil balíček opatření na zlepšení životní úrovně rodin. Ten zahrnuje například bezplatné cestování dětí, studentů a seniorů ve vlacích.
ČTĚTE TAKÉ: |
Vládní veletoče
Dalším personálním rošádám se Ficova vláda nevyhnula na podzim po aféře s plánovaným nákupem údajně předraženého přístroje pro státem kontrolovanou nemocnici v Piešťanech, která v zemi vyvolala demonstrace proti korupci. V reakci odstoupila ministryně zdravotnictví.
Na post šéfa parlamentu zase rezignoval místopředseda Směr-SD Pavol Paška, kterého opozice kvůli jeho dřívějším podnikatelským aktivitám označila za nekorunovaného krále slovenského zdravotnictví. Pašku v čele sněmovny vystřídal další místopředseda Směru-SD Peter Pellegrini, který byl necelých pět měsíců ministrem školství.
Nemá alternativu
Baránek připomněl, že Směr-SD zůstává nejsilnější politickou stranou v zemi, když v listopadových obecních volbách obhájila pozici nejúspěšnějšího politického subjektu. „Směr-SD má výhodu v tom, že nemá alternativu. Volič Směru-SD buď přivře oči nebo nepůjde volit,“ uvedl Baránek. Politolog připomněl, že Směr-SD v minulosti pohltil několik levicově orientovaných stran.
Ficově straně zatím nevyrostla silnější konkurence ani mezi stranami pravého středu. Naopak - opoziční seskupení prošla dalším štěpením. Například SDKU-DS, kdysi nejsilnější strana slovenské pravice, přišla ve stávajícím volebním období o devět z 11 poslanců.
Ze strany letos vystoupil také její zakladatel a bývalý dvojnásobný premiér Mikuláš Dzurinda, i exministr financí Ivan Mikloš. Oba stáli u rozsáhlých hospodářských reforem, které v minulosti podle ekonomů pomohly přilákat do země zahraniční investory.
„Místo toho, aby se (pravicové) strany spojily, tak se drobí. Na Slovensku v tomto směru nepřevládá zdravý rozum, hlavní roli mají osobní animozity,“ soudí Baránek.
Do žebříčku nejoblíbenějších stran pravého středu se letos zařadila nová strana Sieť (Síť) neúspěšného kandidáta na slovenského prezidenta Radoslava Procházky. Prokuratura ho nedávno obvinila z pokusu o krácení daní. Případ podle slovenských medií souvisí s podezřením na nekalé financování Procházkovy prezidentské kampaně.
