Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Filozofické otázky si pokládám často. Láká mě napětí, které vyvolávají, říká polsko-český režisér

Lidé

  7:00
V letních kinech po České republice uvidí diváci od srpna nový snímek Cesta do Říma režiséra Tomasze Mielnika. Polsko-český filmař vystudoval původně dějiny umění, přesto si šel za svým snem a vystudoval také režii na FAMU. „Duchovní komedie“ Cesta do Říma je Mielnikovým absolventským snímkem.

Tomasz Mielnik vystudoval dějiny umění na Wrocławské univerzitě a poté FAMU v Praze. foto: Backgroundfilms

Lidovky.cz: Jak se člověk dostane od dějin umění k filmové režii? 
Vždycky jsem chtěl malovat nebo dělat filmy, ale místo na režii nebo na malířství jsem se dostal na dějiny umění a musel jsem si počkat na realizaci svých vznešených cílů. S odstupem času si ale myslím, že ten čas nebyl úplně ztracený. Na škole bylo hodně studentek a dodnes si pamatuji dlouhé rozhovory o barokní malbě ve Slezsku... 

Lidovky.cz: Vnímáte mezi těmito dvěma obory nějakou paralelu? Využíváte toto propojení? 
Inspirace výtvarným uměním ve filmu je pro mě důležitá a právě dějiny umění mě naučily dívat se na obrazy vnímavěji, pozorněji. Film je pro mě druhem „Gesamtkunstwerku“ a kombinuje všechny druhy umění do nové kvality, do nového samostatného díla. Ale stejně nejdůležitější inspirací je pro mě literatura a hudba.

Tomasz Mielnik

  • Narodil se v roce 1980 v polské Wrocławi
  • Vystudoval dějiny umění na Wrocławské univerzitě.
  • Během studií FAMU v Praze natočil několik krátkých filmů, například V neděli (2008), Vzpomínka na matku (2008) a Anonym (2009). 
  • V roce 2013 se zúčastnil workshopu International Filmmaking Academy pod vedením Bernarda Bertolucciho, Giana Vittoria Baldiho a Abbase Kiarostamiho
  • Celovečerní film Tomasze Mielnika Cesta do Říma zahájil letošní sekci Na východ od Západu na 50. ročníku MFF Karlovy Vary
  • Touto „duchovní komedií“ (s Berenikou Kohoutovou, Mirkem Donutilem a Václavem Hrzinou v hlavních rolích) absolvoval Katedru režie na FAMU 
  • Film Cesta do Říma má pražskou premiéru 5. srpna a diváci jej uvidí v různých letních kinech v průběhu srpna a září

Lidovky.cz: Snímek Cesta do Říma pojednává o zloději obrazu, který jej chce prodat, aby získal peníze pro tibetského léčitele. Zažil jste za svou praxi podobný případ? Reflektujete ve filmu vlastní zkušenost?
Je to jen hra, pretext. Stereotypní, bulvární a naivní. Použitý je jen proto, aby začal hrát s divákem hru. Aby se divák dostal skrze něco, co zná a na co je zvyklý z milionů žánrových filmů, až do zmatku, provokace a aktivního dialogu mezi filmem a jím samotným. To není nic nového, dělával to už Godard, Fassbinder, Jarmusch nebo Paul Thomas Anderson.

Lidovky.cz: Proč jste přistoupil k filozofickému tématu? A jaké filozofické otázky si sám nejčastěji pokládáte?
Občas mi hlavou vrtá banální otázka: Kdo jsem? Nebo také: Co je osud? Opravdu mám na něj vliv? Existuje Bůh? Jak má vypadat dobrý život? Musí být morální? Neomezuje nás náhodou morálka? Nebo je naopak v omezení svoboda? Můžeme být svobodní? Je člověk bez Boha lepší? Na tyto otázky neexistuje jednoznačná odpověď, ale napětí, které v nás tyto problémy vyvolávají, mě zajímá víc než odpovědi. Ta tenze možná alespoň trochu bourá naši přirozenou lenost a touhu po stabilizaci, která často vede k marasmu.

Lidovky.cz: Na trhu se rok co rok profiluje řada absolventů filmových škol se svými absolventskými snímky. Proč by právě vaše Cesta do Říma měla u diváků či distributorů uspět?
Nevím, jestli by měla uspět nebo ne. Doufám, že někoho osloví a že ji někdo prožije tak, jako jsme ji prožívali my, když jsme ten film vymysleli a točili.

Lidovky.cz: Film byl letos uveden na MFF v Karlových Varech, jaké s ním máte další plány? 
Film budeme v průběhu srpna a září uvádět v různých letních kinech v Praze a v regionech. Nic dalšího zatím nevím, ale možnosti jsou otevřené. Jelikož pocházím z Polska, uvažuji o uvedení filmu i tam.

Nový film Cesta do Říma polsko-českého režiséra Tomasze Mielnika.
Autoři označují snímek jako „duchovní komedie“.

Lidovky.cz: Proč jste dal v obsazení přednost českým hercům?
Film si pohrává se stereotypy a archetypy. Proto byl pro mě při vybírání herců zásadnější typ oproti skutečnosti, zda jde o herce, neherce nebo amatéra. Myslel jsem také na genius loci Prahy a Česka, i duch místa se vztahoval k hercům. V Praze je spousta zajímavých, talentovaných a fotogenických lidí. Až na dva slavné polské herce (doktor a kardinál) bydlí v Praze i Italové, kteří hráli italskou rodinu. Byli skvělí - myslím, že bych nenašel lepší herce ani v italském Hollywoodu, pokud nějaký mají.

Lidovky.cz: Jak herci reagovali na nabídku účasti v absolvenském filmu?
Někdo to udělal rád, jiný nerad. Někdo pracoval v divadle, jiný v pokladně v Albertu. Někdo to odmítl, protože neměl čas, jiný zase proto, že mu nepřišlo dobré hrát v takovém „nesmyslu“. Někdo chtěl víc peněz, jiný by jich zase mohl dostat méně. Někdo si chtěl hodně zahrát, ale do filmu se nehodil. Jiný se tam moc hodil, ale zase měl zrovna něco důležitého. Každopádně byli všichni velmi sympatičtí.

Lidovky.cz: Film je nazván jako „duchovní komedie“. Jak může být duchovno a filozofično zároveň komediální?
Nevím, jestli jsou kulturisté s expresionistickými výrazy v Sixtinské kapli, ďábel, který má průjem z hříšníků nebo surreálné kreatury od Bosche myšleny úplně vážně. Já se nad nimi každopádně zasměju. A co se týká filozofů, můj oblíbený Diogenes Sinope žil skromně v sudu a lidi kritizoval za neskromný život. Jednou zavolal: „Lidé! Pojďte ke mně!“ Spousta jich přiběhla a filozof je náhle začal bušit holí a křičel: „Lidé jsem říkal, ne darebáci!“. Samozřejmě, pojem duchovní komedie je vtip. Každopádně myslet si, že o vážných věcech - duchovních, náboženských nebo filozofických - není vhodné mluvit humorně, je pro mě nesmysl. Humor nemusí oslabit hloubku sdělení, spíše naopak.

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...