5. března 2017 10:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Kalendář hrdinů: Syn služky, který v Praze zastavil nápor jednotek SS

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 12Diskuse
František Vejmelka (1895–1968). Legionář a velitel barikádníků, který byl sice... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy František Vejmelka (1895–1968). Legionář a velitel barikádníků, který byl sice... | foto: VHÚ

PRAHA Z příběhu syna svobodné služky, který se stal generálem, by někdo možná zplodil sladkobolný román či kýčovitý televizní seriál, ale František Vejmelka by si to rozhodně nezasloužil.

Narodil se 19. ledna 1895 obci Kuří u Říčan a i díky neskutečné matčině obětavosti vystudoval obchodní akademii. Již v březnu 1915 musel narukovat a odejít na válečná jatka. Záhy však zběhl a v Oděse v lednu 1916 vstoupil do I. srbské dobrovolnické divize. Jako velitel čety byl na dobrudžské frontě těžce raněn (průstřel krku a bodná rána do prsou a břicha). Po vyléčení se přes Vladivostok dostal na západní frontu k čs. legiím do Francie.

Do vlasti se vrátil jako kapitán, vystudoval válečnou školu, později na ní i přednášel, často publikoval odborné články. Osudné září 1938 jej zastihlo v hodnosti plukovníka ve funkci náčelníka štábu III. polní armády.

V letech okupace se účastnil odboje a v závěru války mu byla svěřena funkce velitele povstalecké oblasti Praha-východ. V ní se osvědčil jako nejúspěšnější podřízený velitele povstání generála Kutlvašra, když naplno projevil potřebnou iniciativu a efektivně velel oblasti na pravém břehu Vltavy.

Zapomenutý velitel povstalců

Ze svého stanoviště na Karlově podchycoval samostatně bojující skupiny, prováděl potřebné změny v organizaci, vytvářel operační zálohy a koordinoval nasazení jednotek. Povstání plně potvrdilo jeho velitelský a komunikační talent i význam schopných vojáků pro úspěch povstání, které nemohla nahradit naivní víra komunistů v lidové velitele i na nejvyšší úrovni, kdy na první vlnu spontánnosti povstalců musel nastoupit schopný a zodpovědný voják. Dlužno říci, že tento úkol se Vejmelkovi i s pomocí jeho talentu vybrat si schopné spolupracovníky – nejčastěji z řad legionářských důstojníků – skvěle podařil.

Přesto se však záhy po válce z mnoha důvodů stal tento skromný vlastenec rychle zapomenutým velitelem povstalců, kteří zastavili masivní nápor jednotek SS na Pankráci a v Michli, ale stejně tak úspěšně bojovali ve Vršovicích, Strašnicích či na Žižkově.

Po válce byl sice v únoru 1947 povýšen do hodnosti brigádního generála, ale o rok později po komunistickém převratu byl mezi prvními vyhozen z armády, později určitý čas i vězněn a v roce 1950 degradován na vojína a vystěhován z Prahy.

Zemřel 1. března 1968 v Ondřejově.

Jindřich Marek
  • 12Diskuse