Haitská rodina je opět pohromadě, našla ztracenou dceru

Dojemné setkání, na které čekali téměř tři měsíce, popisovali novináři okamžik, jehož byli při pondělní tiskové konferenci svědky. Nadine Devilmeová a Junior Alexis konečně mohli znovu obejmout svou "ztracenou", nyní již pětiměsíční Jenny.

Když ji lékaři našli v sutinách jejich domu s frakturou lebky, zlomenými žebry a nepravidelným tepem, jen málokdo z nich věřil, že se holčičku podaří zachránit. Čtyři dny po lednovém zemětřesení, které haitskou metropoli Port-au-Prince zasáhlo, raněné dítě přepravili do nemocnice v Miami. Celou dobu se domnívali, že se jedná o jednoho ze sirotků, kteří při neštěstí přišli o oba rodiče, proto se dívka dostala do opatrovnictví federální vlády. "Miminko Patricii" (tak jí všichni začali říkat) totiž pod troskami našli v náručí mrtvé ženy, o níž si mysleli, že je její matkou. Jak píší americká média, ve skutečnosti to byla chůva. Praví rodiče zatím svou Jenny marně hledali.

"Pohltila je země"
12. ledna, ve chvíli, kdy přišlo zemětřesení, byla s Jenny doma její matka a chůva. Jak uvedl Bob Martinez, právník rodiny, třiadvacetiletá Devilmeová tehdy jen bezmocně přihlížela, jak holčičku i s chůvou "pohlcuje země". Poté omdlela a byla převezena do nemocnice. Tam ji našel manžel. Ona ho ale poslala hledat Jenny. Další čtyři dny se Junior Alexis vracel se stejnou zprávou: nemohl ji nikde najít. Až pátý den mu jeden ze sousedů řekl, že jejich dceru odvezli do nemocnice. Kam přesně, nevěděl.



Začalo tak další hledání, ve všech nemocnicích v okolí. Nakonec se dozvěděli, že Jenny byla převezena nejdříve do polní nemocnice na druhé straně města a poté do nemocnice Jackson Memorial Hospital v Miami. Přišla však další špatná zpráva – bez pasu a bez víza za ní nemohou odjet. Nemohli ani dokázat, že je ono dítě opravdu jejich. Aby mohli prokázat, že jsou skutečnými rodiči holčičky, požádali Mezinárodní červený kříž o testy DNA. Během čekání na testy stále přesvědčovali úřady i veřejnost, že k nim Jenny skutečně patří. "Nemohu v noci spát. Je to mé jediné dítě," řekla tehdy Devilmeová. Její manžel zatím všude s sebou nosil černobílou kopii fotografie dcery v nemocnici, kterou mu poslal Červený kříž. "Dívám se na tu fotku a musím brečet," přiznal Alexis.

Zvládnout nelehkou situaci v boji s úřady nešťastným rodičům pomohl Mark Lapointe, haitskoamerický právník, který se o osud "neznámého haitského miminka" zajímal a zastupoval ho během soudních slyšení. Byl to také on, kdo přemluvil Martineze, aby se stal advokátem rodičů, a společně pak usilovali o provedení testů DNA. Velký den přišel 16. března, kdy výsledky testů ukázaly pravdu: holčička je opravdu Jenny Alexisová, dcera Nadine a Juniora. Po radostné zprávě rodiče ještě další dva týdny vyřizovali pasy a víza, aby za svým potomkem mohli do Spojených států odletět. Ještě předtím se setkali s oběma právníky i s lékařem Arthurem Fournierem, jenž převoz Jenny na Floridu zařizoval. "Toto je to, čemu se v kreolštině říká mirak, tedy zázrak," prohlásil při jejich odletu Fournier.

Pak už rodiče čekala cesta rovnou do domu, kde Jenny žije. Chvíle, kdy ji poprvé uviděli, prý byla jejich nejšťastnější. "Nebylo možné neplakat," prohlásil šťastný otec. On i jeho žena nakonec získali roční "humanitární" vízum, které lze ještě prodloužit. Jenny totiž kvůli těžkým zraněním musí i nadále zůstat v péči zdejších lékařů. Jinak je ale podle všeho v dobré kondici. "Je to malé tlusté miminko," rozplýval se nad ní hrdý Alexis, když ji po dlouhé době držel v náručí.