Málokdy si designér v životě řekne, že jeho dílo má smysl. Já si to poprvé řekl, když jsem stál pod tribunou, odkud na nás mával Václav Havel a za ním bylo moje studentské logo OF. Václav Havel byl pro mne dlouhou dobu mytickou osobou. Většinou jsem všechny záležitosti okolo loga OF a dalších prací řešil s jeho bratrem Ivanem a dalšími lidmi z Koordinačního centra, ale s Václavem jsme se stále míjeli.
Jednoho dne za mnou přijel restaurátor Tonda Oplt, který byl mojí spojkou, se slovy: „Pojď, pojedeme na Hrad.“ Se starým dalekohledem v podpaždí jsme prošli až do prezidentské kanceláře. Václav nás přivítal s nadšením: „To je skvělé, že už je ten dalekohled zrestaurovaný! Chci se často dívat na lidi po Praze. Nechci nikdy ztratit s lidmi kontakt, to je největší nebezpečí funkce. A vám děkuju za logo, má v sobě pozitivní energii. Bez něj by možná nebyla ta doba tak sametová.