Jako ministr jsem doprovázel Václava Havla na mnoha cestách a také na podzim 1996 do Latinské Ameriky. S Havlem byla vždy legrace a dobrá nálada, tentokráte však na můj účet a hned dvakrát. Poprvé, když na tiskové konferenci v Chile dostal otázku na ekonomické téma a bez varování prohlásil, že odpoví jeho ministr průmyslu a obchodu, a sice ve španělštině, neboť on se musí naučit jazyk každé země, do které cestujeme.
Španělsky umím obstojně, ale je rozdíl mezi normální konverzací a odpovědí na tiskovce před nabitým sálem na odborné téma. Nějak jsem to ale zvládl. Na stejné cestě jsme pak dorazili do Buenos Aires a v rámci kulturního programu byla celá delegace včetně doprovodu, novinářů, dokonce i posádky vládního letadla pozvána na představení argentinského tanga.
Bylo v divadle, asi jako je to Hudební v Karlíně, jen jeviště bylo uprostřed a hlediště dokola. Na konci představení, kterému dominovaly nádherné argentinské tanečnice, konferenciér vyzval pana prezidenta, aby si šel s jednou dívkou také tango zatančit. Havel, opět bez varování, mě vyzval, ať ho jako nejmladší v delegaci zastoupím, což všichni kvitovali hlasitým smíchem a pokřikem.
  |
Problém je v tom, že na rozdíl od španělštiny tančím hrozně, a když jsem tím setmělým amfiteátrem sestupoval na reflektory ozářené jeviště, podlamovala se mi kolena. Ale jako téměř vše s Havlem, i tohle dopadlo dobře – ta ohnivá, černovlasá Argentinka mne tak dokonale vedla, že stačilo jen šoupat nohama a po minutě jsem měl pocit tanečního ne ministra, ale mistra.
