Václav Havel bývá považován za bojovníka proti jaderným elektrárnám a proti Temelínu zvláště. Jednou mne pozval na pivo a kus řeči do zahradního domku na Pražském hradě. V kanceláři prezidenta by mu prý pivo nedovolili. Místo plánované půlhodiny jsme si vykládali asi třikrát tak dlouho.
Mimo jiné o tom, jaký měl zážitek, když při cestě vrtulníkem z Českých Budějovic do Prahy požádal o povolení přeletu nad elektrárnou. „Když to dokážeme uhlídat, zabírá to tak málo místa, že je to mnohem lepší než ta uhelná monstra v severních Čechách,“ řekl. A pak jsme se bavili o tom, jestli je to, co lidé dovedou vymyslet, a je tím pádem možné, také vždycky moudré.
A co může způsobit technika v rukách zpupného a málo moudrého člověka. Mám na pana prezidenta hodně vzpomínek, všechny dobré, ale tahle je nejsilnější. Byla to ukázka jeho obrovské tolerance, snášenlivosti a snahy pochopit. Navíc se smíchem.
