Podle serveru BBC to uvádí nový životopis o významném indickém tvůrci, který je mnohdy označován za Shakespeara Bengálska. Thákur zemřel v roce 1941.
"V lednu 1915 Thákur znovu hovoří o ´zhroucení´, ´hluboké depresi´, ale v únoru tvrdil, že se vyléčil v samotě lodi, ve které bydlel na břehu řeky Padma v severním Bengálsku," tvrdí autor nové biografie s názvem Rabindranath Tagore: An Interpretation (Rabíndranáth Thákur: Interpretace).
Kromě depresí se prý básník potýkal i s důsledky své osamělosti v dětství. "Byl jsem velice osamělý - to byl hlavní rys mého dětství - byl jsem velice osamělý. Otce jsem viděl zřídka: byl z velké části pryč... Poté, co matka zemřela, mělo mě na starosti služebnictvo v domě," napsal Thákur jednomu ze svých důvěrníků.
Za jeho osamělostí prý stálo i "zklamání z podpory, které se mu dostalo od vlastního lidu, především od lidu Bengálska". Když v roce 1913 získal Nobelovu cenu, Thákur napsal, že oslavy jeho krajanů jsou "chvilkovým vzrušením". Prý cítil, že jen hrstka lidí skutečně oceňovala jeho dílo.
Básník, spisovatel, dramatik a filozof Thákur se narodil 7. května 1861 v Kalkatě. Soubor jeho díla obsahuje 12 románů, 3000 básní a více než 2000 písní, mimo jiné i indickou a bangladéšskou státní hymnu. Letošní výročí významného indického literáta, který ve 20. letech minulého století dvakrát navštívil i Prahu, bylo zařazeno mezi světová výročí UNESCO.
