Únor 2015. Nějak jsme se s Ivem Možným zakecali po e-mailu, a tak mne třiaosmdesátiletý pan profesor zve do Brna “probereme to ústně, pane redaktore, bude to nakonec rychlejší.” Klasický postup, nestandardní je však způsob setkání - místo v kavárně máme sraz na Lužánkách, v bazénu. Je to dobrý, jakž takž mu stačím. Teda v bazénu. U stolku v debatě pak už nestíhám. Přesně jak to dnes, v den jeho odchodu, popsal ctihodný rektor MU Mikoláš Bek: “Na zkoušky k němu jsem se učil vždycky nejvíc ze všech. Člověk nechtěl bejt za blba”.