25. července 2018 5:54 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

BRETT: Jak Československá delegace z Baltu uhranutá byla

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Ondřej Brett | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ondřej Brett | foto: Ondřej Brett/Facebook

Bude mi čtyřicet. Za devět let. A myslím, že v tomto období mužského vývoje by pořádnej chlap měl zažít pořádnou dovolenou. Pořádná v mém případě znamená to, že se na ni vydám autem. Svojí novou (devět let starou) limuzínou velikosti Fabie a deset centimetrů navrch (značku si raději ponechám pro sebe, určitě se mezi vámi najde dost škarohlídů a posměváčků).

Jelikož máme Edu (pozorný čtenář teď zbystří, protože o Edovi už četl samostatnou glosu a brzo dojde na druhý díl), hrála roli vzdálenost. A poněvadž jsem před pár lety žil v Polsku (tři dny), byla volba jasná. Gdaňsk.

Před čtyřicítkou už taky chcete trávit čas se svými blízkými (puberta a vzdor je dvacet let za vámi) a jelikož rodiče žijí v Jablonném v Podještědí a my v Ostravě, i složení severské delegace bylo naprosto jasné – máma, táta, Bertík (desetiletý francouzský buldoček – kliďas) Peter (podle jména už nemusím vysvětlovat pojem Československá delegace z nadpisu), já a Eda (roční francouzský buldoček – nekliĎAS).

Mladí a neklidní

Jsou mladí, talentovaní a mají kuráž. Navíc mají nadhled a chuť podělit se o střípky svých životů s ostatními. To vše spojuje herce Tomáše Dianišku, Ondřeje Brett a jejich kolegyně Terezu Dočkalovou a Petru Nevačilovou. V novém seriálu serveru Lidovky.cz můžete sledovat jejich kariéru a zážitky. Jak žijí mladí čeští herci?

Zhruba od ledna do března jsme se handrkovali, jestli zvládneme sever jedním či dvěma auty. Zhruba od března do května jsme se handrkovali, jestli hotel, či apartmán. Nicméně 9. července 2018 v 5:02 středoevropského času jsme vyjeli. Dvěma auty. Do apartmánu.

Bezesporu velkou oporu jsme měli v našich sousedech z Tyršovy 23, kteří byli na Tour de Poland rok před námi a zavalili nás informacemi, radami, mapami a průvodci (velkou část jejich cestopisů jsme však museli nechat doma, jelikož jsme zjistili, že by se nám kvůli nim do kufru nevešel kufr, ale to jim, prosím, říkat nebudeme). Jsou fanatičtí pejskaři (pro což máme i my velké pochopení) a jedna z nejdůležitějších rad byla, ať nabalíme neseser (příruční hygienické zavazadlo, nevím, co jiného v tom čtete, čuňata) kapičkami proti průjmu, živočišným uhlím a tabletkami na žaludek. Jejich Kimbo a Piggy v prvních dnech nezvládli slanou vodu. Teda takhle. Oni ji zvládli. Nezvládly ji jejich žaludky a střeva. Vykoupili jsme snad všechny lékárny v Moravskoslezském kraji, a díky třiceti kilogramům medikamentů v kufru (asi tušíte, že jsem z toho neměl úplně klidné spaní - auto zavalené prášky bych asi „policji drogowej“ těžce vysvětloval svoji brilantní polštinou) jsme opět neměli kam složit kufr. Proto jsme si pro sebe nabalili jen malé skladné nesesery (však k moři člověk potřebuje plavky, troje spoďáry a za dvě za tři trička, ručník je luxus, když může oschnout).

Ondřej Brett
Ondřej Brett

Po osmi hodinách jízdy (cestou bylo několik kratších zastavení, aby se naši malí chlupatí kluci protáhli) jsme dojeli do cíle. Gdaňsk. Moji nekonečnou euforii lehce zchladilo počasí. Déšť, mraky a s nimi souvisejících padesát odstínů šedi (ne, opravdu tu nedělám reklamu béčkovým filmům, přijďte raději do divadla). Však co. To se vcukuletu roztrhá.

Moře.

MOŘE!

Ondřej Brett

Narodil se v roce 1987 v České Lípě, v takové malé vesničce u Jablonného v Podještědí. V roce 2006 nastoupil na JAMU, obor činoherní herectví (z dob studií si odnáší největší životní přátelství). Po ukončení studia a roce v šumperském divadle zakotvil v ostravském Divadle Petra Bezruče, kde zatím ztvárnil okolo 30 rolí. Hostuje na dalších ostravských scénách a spolupracuje s Českou televizí a Českým rozhlasem.

Po letech jsem se dostal k milovanému moři! Vody jsem se nemohl nabažit nejen já, ale i Eda. V divokém lijáku jsem skákal do divokých vln, Eda skákal na břehu a podle mě by celý Balt vypil, aby mě zachránil (to bude sračka jak bič). Nevěřícně na nás zírali místní zababušení ve vaťácích. Na mě volali zřízence z psychiatrické léčebny, na Edu ochránce zvířat. Po hodině jsem se dopotácel promrzlý na pláž. Rty v barvě burgundské fialové (oficiální světové označení konkrétního odstínu, o kterém jsem netušil, že se jím může probarvit pusa) prozrazovaly, že mi je asi lehoulince zima. Ale plavkami, trojími spoďáry a za dvě za tři tričky se člověk moc neohřeje. Odvlekli mě do apartmánu a začali rozehřívat.

Ráno měl Eda naprosto výstavní exkrement (dodnes trochu lituji, že jsem ho pro vědecké účely nezdokumentoval) a já výstavní horečku. Bohužel se ve třiceti kilogramech léčiv na průjem, který se ani nedostavil, nenašel ani jeden mrňavoučký paralen. Proto mě Eda zastoupil v Československé delegaci, jejímž cílem bylo poznat krásy severu a já týden prospal.

PS: Počasí se vcukuletu neroztrhalo.

PS2: Pravda, průběh dovolené byl jiný, ale co bych pro své čtenáře neudělal.

PS3: Pravda neexistuje! (reklama áčkovému divadelnímu představení #NEJSEM RASISTA, ALE – www.bezruci.cz)

Ondřej Brett
  • 0Diskuse




Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!