Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

V jakých podmínkách pracují baliči banánů? ‚Neobstála bych ani v Panamě ani Kostarice’

Lidé

  6:37
Panama a Kostarika. Dvě exotické destinace, do nichž jezdí turisté objevovat krásy přírody a obdivovat moderní i starobylou architekturu. Koordinátorka projektu Za férové banány! Pavla Kotíková měla tu jedinečnou možnost prohlédnout si obě země z naprosto odlišného úhlu pohledu. Vydala se totiž prozkoumat banánové plantáže.

Společně jsme vytvořili interaktivní dokument, takzvanou microsite, která se snaží pomocí interaktivních prvků přiblížit návštěvníkovi celý proces pěstování banánů a hlavně ho seznámit s příběhy lidí stojících za produkcí banánů. foto: Archiv Ekumenické akademie

Lidovky.cz: Jaká byla vaše hlavní motivace navštívit Panamu a Kostariku?
Myslím si, že když chce člověk dělat osvětu mezi lidmi a informovat o určitém tématu, je třeba, aby měl vlastní zkušenost a ověřené informace. I proto jsme se rozhodli vypravit se přímo do zemí vyvážejících exotické ovoce a na vlastní oči vidět tamní situaci. Do Panamy jsme jeli navštívit jedno fairtradové pěstitelské družstvo, v Kostarice jsme se zase pokoušeli dojednat schůzky se zástupci velkých firem produkujících ovoce. Chtěli jsme totiž zachytit férové a naopak velmi nepříznivé podmínky, které mají pracovníci na jednotlivých plantážích.

Chtěli jsme totiž zachytit férové a naopak velmi nepříznivé podmínky, které...
Jak se pěstují banány?

Lidovky.cz: Takže jste v Panamě se svým týmem trávila celé dny na plantáži?
V podstatě ano. Měli jsme možnost si v doprovodu šéfa pěstitelského družstva Coobana v Changuinole projít všechny prostory a poznat jednotlivé fáze produkce. Viděli jsme, jak se banány pěstují, hnojí, sklízí, nálepkují a balí do krabic. Já sama jsem si zkusila balení banánů. Moc mi to ale nešlo. Váha naplněné krabice je standardizovaná, každá má mít přesně 18,14 kg. Dovnitř se musí vejít určité množství trsů, existuje na to zvláštní technika skládání. Ale mně to moc nešlo, na konci jsem měla minimálně jeden trs mimo krabici. Přitom zaměstnanci družstva byli schopni naplnit krabici bez problému za méně než dvě minuty.

Kdo je Pavla Kotíková?

Pavla je studentkou oboru Humanitární a sociální práce v Olomouci. Při studiu založila se svými kamarády studentský spolek Spolu férově věnující se propagaci férového obchodu. Během studií také začala pracovat pro pražskou neziskovou organizaci s názvem Ekumenická akademie. Jejím hlavním projektem je nyní kampaň Za férové banány!, v rámci které se snaží dostat více fairtradového ovoce do českých obchodů. Je spoluautorkou interaktivního dokumentu Příběh banánu, jenž byl přeložen do 13 různých jazyků. Ve volném čase ráda cestuje, věnuje se organizaci Bezobalu a je instruktorkou Prázdninové školy Lipnice.

Pavla Kotíková

Lidovky.cz: Z Panamy jste se přesunuli do Kostariky. Jak to celé probíhalo tam?
Původně jsme plánovali spojit se přímo s nejvyššími zástupci jednotlivých ovocnářských firem, jejich postoj byl ale odmítavý, nikdo s námi mluvit nechtěl. Zato proběhlo setkání s několika desítkami lidí, kteří pro tyto firmy pracují na plantážích. Schůzky probíhaly po jejich pracovní době, často i v noci v osadě uprostřed plantáží. Každý, kdo s námi mluvil, přitom poměrně riskoval. Hrozilo, že pokud se zaměstnavatel něco dozví, bude dotyčný popotahován a mohlo by dojít i k jeho vyhození, což je v případě zapojení se do odborů nebo vyžadování dodržování pracovních práv poměrně běžné.

Lidovky.cz: Jak na to zaměstnanci reagovali?
Téměř všichni nám i přesto podepsali souhlas se zveřejněním výpovědí a fotek. Právě v Kostarice jsem zažila hodně silný moment. Jeden z pracovníků nám řekl: „My už se hůř mít nemůžeme. Pokud nám to alespoň trochu pomůže, rozhodně to všechno publikujte.“

Lidovky.cz: Měli jste při tom všem čas objevovat místní prostředí a kulturu?
Přiznám se, že toho času bylo málo. Chtěli jsme obsáhnout hodně témat a opravdu zmapovat co nejvíc problematických oblastí a na další věci se tolik nedostalo. Nejvíce příležitostí jsme měli zejména při přesunu z místa na místo.

Lidovky.cz: Jak jste cestovali po jednotlivých zemích?
Půjčili jsme si auto. Protože jsme neměli moc vysoký rozpočet, museli jsme se spokojit s tím nejmenším a nejlevnějším vozem. Cesty v Panamě ani Kostarice vedoucí k plantážím nejsou zrovna v nejlepším stavu, auto jsme vraceli pěkně obouchané. Do poslední chvíle jsme trnuli, jestli nám ho vůbec vezmou zpátky.

Lidovky.cz: Máte nějakou zajímavou, nebo humornou historku?
Zažili jsme určité peripetie hned na začátku při cestě do Panamy. Letěli jsme přes Miami, kde jsme se dozvěděli, že náš let do San José je zrušen kvůli aktivním sopkám. Nakonec nám řekli, že budeme dopraveni do Nikaraguy, kde na nás budou čekat naše krosny. Po příletu jsme ale zjistili, že naše zavazadla jsou v San José. Když jsme tam dojeli, našli jsme téměř všechny krosny. Až na jednu. Ukázalo se, že batoh našeho fotografa skončil v Madridu, přes který jsme ani neletěli. Trvalo osm dní, než ho konečně dostal, takže máme velkou zkušenost s telefonováním s robotem dané letecké společnosti.

Chtěli jsme totiž zachytit férové a naopak velmi nepříznivé podmínky, které...

Lidovky.cz: Pocítila jste nějaké odlišnosti, ať už kulturní či ekonomické, mezi Panamou a Kostarikou?
Vnímala jsem spíše rozdíly v tom, jak na mě působili obyvatelé obou zemí. V Panamě jsme potkávali lidi, kteří byli víceméně spokojeni po pracovní stránce. A bylo to na nich rozhodně znát. Kromě toho, v Panamě jsme, na rozdíl od Kostariky, byli vítaní. Byli jsme jejich hosty. Do Kostariky jsme jeli s tím, že jednání tam budou komplikovanější. Jednou jsme trochu zariskovali a tajně natáčeli v sídle jedné z velkých společností. Po chvíli se objevilo auto s bodyguardem. Jeho řidič si fotil naši registrační značku a potom nás hodně rychle vyhodil. Byla to celkem nepříjemná situace, snažili jsme se to ale tak nevnímat a spíše to odlehčit.

Lidovky.cz: Jaký byl výsledek vaší cesty?
Společně jsme vytvořili interaktivní dokument, takzvanou microsite, která se snaží pomocí interaktivních prvků přiblížit návštěvníkovi celý proces pěstování banánů a hlavně ho seznámit s příběhy lidí stojících za produkcí banánů. Já osobně jsem si odvezla velkou spoustu zkušeností a zážitků, které můžu předávat dál prostřednictvím různých workshopů a seminářů.