"Mengele je jako osoba to, co vstupní brána do Osvětimi. Je to symbol tohoto likvidačního systému," soudí Hesse o německém pohledu na Mengeleho, který v koncentračním táboře stojícím na území okupovaného Polska rozhodoval na příjezdové rampě o životě a smrti deportovaných a na jeho obyvatelích prováděl zvrácené vědecké experimenty. Jejich oběťmi byly v mnoha případech děti.
Tímto symbolem se ale podle Hesseho stal až v 60. a 70. letech minulého století, což podle něj souviselo s nástupem tendence v západoněmeckých médiích "personalizovat vinu".
Čtěte také |
"Pro média byl Mengele obzvláště přitažlivý, neboť bylo možné tematizovat a problematizovat jeho lékařské experimenty, jeho výzkum dvojčat. V Mengeleho příběhu bylo možné najít také osobní motivaci pachatelů," tvrdí historik.
Po druhé světové válce našel Mengele podobně jako mnoho dalších nacistických zločinců útočiště v Jižní Americe. I tato skutečnost podle Hesseho rodákovi z bavorského Günzburgu, od jehož narození ve středu uplyne 100 let, pomohla dostat se do povědomí Němců.
"Celé toto hledání ukrytých nacistů se v Mengelem jakoby spojilo," přibližuje odborník na takzvanou třetí říši. V současnosti jeho jméno ale vyvolává asociace především starším Němcům.
Tisk jubileum nepřipomíná
Mladší ročníky Mengeleho už moc neznají. To je například vidět v berlínském dokumentačním centru nacistických zločinů Topografie teroru, kde u vystavené lékařovy fotografie mladí návštěvníci většinou neznale kroutí hlavou.
"Ve škole se o něm učí, o hrůzách, které páchal, ale nijak speciálně a až ve vyšších ročnících," uvedl asi osmnáctiletý mladík, který jako jeden z mála ze své generace kladně zareagoval na dotaz na Mengeleho.
Své jméno ale prozradit nechtěl, stejně jako bavit se o skutcích tohoto nacistického zločince, který měl podle odhadů za války osobně na svědomí přes 400 000 lidských životů. Podobně mlčí i německý tisk, který zatím Mengeleho kulaté jubileum nijak nepřipomněl.
