Tedy podařilo... vlastně jsme se s doktorem Grygarem ani neviděli. Vymínil si totiž, že rozhovor bude jen písemný, elektronický. Možná má špatné zkušenosti s novináři. Možná si chtěl odpovědi, zvláště týkající se své víry v Boha, která některé lidí dráždí, v klidu rozmyslet...
V každém případě interview nevznikalo někde u kávy, ale zřejmě převážně ve vlaku, protože astrofyzik v té době absolvoval řadu služebních cest. „Zkrátka takový standardní frmol,“ napsal mi v mailu odeslaném v 1.14 v noci.
LN: Dívá se astrofyzik na pozemské hemžení, například na politické šarvátky, ze vzdálenosti světelných let?
Astrofyzik nebo astronom má opravdu tu výhodu, že naše pozemské hemžení může v myšlenkách sledovat z různých vzdáleností, čímž si vytváří odstup, nadhled. Stačí se podívat na portrét Země a Měsíce, který v minulých letech několikrát pořídila kosmická sonda Cassini. Obíhala kolem Saturnu, a mohla tak občas ze vzdálenosti něco přes miliardu kilometrů pořídit snímky obou těles. Země tam vypadá jako jasnější tečka a Měsíc těsně u ní jako o něco slabší tečka. Ale za současnou trapnost naší politiky si můžeme jen sami. Musím říct, že mě například hodně mrzí, že nemalá část české veřejnosti, zvláště pak mladí voliči, k volbám vůbec nepřijde. A taky že řada lidí, pokud nakonec k volbám přijde, se rozhoduje, komu dá hlas, až ve volební místnosti.
LN: Mimochodem, když už jsme se dostali k pozemskému bytí – před pár lety jste odmítl ocenění Česká hlava, včetně půl milionu korun, které k té ceně patřily. Loni jste se nechal vyškrtnout z návrhu na státní vyznamenání od prezidenta republiky, letos jste se prý distancoval od čestného občanství Prahy. Mám tomu rozumět tak, že nějak zásadně nemáte rád medaile a pocty?
Tak to není. Po Listopadu jsem ve skutečnosti naprostou většinu svých ocenění různými domácími i zahraničními institucemi přijal a velmi si jich vážím. Pokaždé si však před udělením ověřuji pověst instituce, která mne chce ocenit. Ale dívám se také na seznam osobností, které byly v dané kategorii vyznamenány přede mnou, popřípadě jsou navrhovány souběžně se mnou. A pokud z mého úhlu pohledu v tom něco drhne, tak zcela diskrétně požádám, aby byla má nominace zrušena. V několika málo případech se ovšem stalo, že jsem se o své nominaci dozvěděl pozdě, takže se to pak probíralo veřejně.
  |
LN: Měli by se podle vás vědci politicky angažovat?
Když se dívám do minulosti, musím říct, že mne docela překvapilo, kolik přírodovědců a ještě víc představitelů společenských věd se politicky angažovalo. Nejenom univerzitní profesor filozofie Tomáš Garrigue Masaryk a jeho následovník docent Edvard Beneš. V současné době je ale takové angažmá vzácné. Ve vědě je dnes obecně vyvíjen grantovým systémem velký tlak na výkon, takže pro kvalifikovanou politickou angažovanost nezbývá vědcům čas ani energie. Tím víc si považuji toho, že bývalý předseda Akademie věd ČR, profesor Jiří Drahoš, se odhodlal vstoupit na minové pole přímé volby prezidenta. Během svého působení v čele Akademie osvědčil své odborné i charakterové vlastnosti, nebál se ani nepopulárních rozhodnutí. A díky té funkci poznal i naši vrcholnou politickou scénu. Takže určitě ví, do čeho jde.
LN: Jakou roli vlastně dnes ve společnosti hraje vzdělanec, vědec? A má vůbec v době, které se začalo říkat postpravdivá, věda vyšší kredit než dřív?
Když v roce 1869 zemřel patrně největší český vědec a velký vlastenec Jan Evangelista Purkyně, zúčastnilo se pohřebního průvodu v Praze na 30 tisíc lidí. V dobách Julese Vernea měla věda a technika v široké veřejnosti opravdu vysoký kredit. Věda posilovala své renomé ještě na konci 2. světové války, kdy se ukázalo, že mezinárodní tým vědců, z nichž mnozí uprchli před Hitlerem, dokázal vývojem funkční atomové pumy během čtyř dnů ukončit válku s tehdy fanatickými Japonci, odhodlanými bránit Japonsko do posledního muže. A právě tito vědci se po válce osobně angažovali v přípravě dohod, které měly zakázat zkoušky těchto zbraní v atmosféře a na povrchu Země a mezinárodních úmluv o nešíření jaderných zbraní.
Ale dnes je to tak, že se veřejné mínění v některých zemích vlastně obrací proti vědě. Abych nechodil daleko: v Českém klubu skeptiků Sisyfos se zděšením zaznamenáváme, že někteří čeští lékaři bojují proti očkování. A naopak se zasazují za zavedení homeopatie hrazené pojišťovnami, nebo takzvané tradiční čínské medicíny. Agresivně se šíří podvodné metody diagnostiky chorob nejrůznějšími obskurními firmami. A veřejnost těmto iniciativám fandí ze zcela iracionálních důvodů. Podobně u nás dodnes prosperují astrologové a sensibilové.
LN: Takže bychom se měli smířit s tím, že iracionalita je zkrátka součást lidské existence? Že technologický pokrok se sice řítí kupředu, ale 21. století bude nakonec patřit horoskopům, siderickým kyvadélkům a nejrůznějším fake news?
Už prezident Masaryk říkal, že myšlení bolí, kdežto emoce jsou pohodlné a spontánní. My jsme Český klub skeptiků Sisyfos založili už v roce 1994, protože jsme právě zírali, jak se svoboda projevu využívá nejvíce k hlásání naprostých pitomostí. Patrně to souvisí s tím, že Homo sapiens se svým způsobem myšlení od svého vzniku vlastně nijak nezměnil. Skutečně to vypadá tak, že člověk je bytost víceméně pudová. Takže se často chová a myslí naprosto iracionálně.
Celý rozhovor s astrofyzikem Jiřím Grygarem o čím dál tajemnějším vesmíru, jeho víře v Boha a o tom bludech šarlatánů si přečtěte v magazínu Pátek LN.
V magazínu dále najdete:
|
