LN: Proč jste se rozhodl kandidovat proti Tomáši Zimovi? Asi s tím moc nepočítal...
Asi ne. Nepočítali s tím ostatně ani mnozí další. Předpokládalo se, že dosavadní rektor zůstane rektorem i ve druhém období. Pan rektor je ve své funkci velmi výkonný a neudělal mnoho vážnějších chyb, ale mluvil jsem už dřív s řadou lidí, kterým se nepozdávala jeho autoritativnost a jeho neochota otevírat určitá témata a vést diskusi. Když jsem se pak stal členem Akademického senátu UK, nabyl jsem dojmu, že bychom mohli fungovat lépe, a to nejen v tomto směru. Postupně ve mně sílilo přesvědčení, že naše univerzita má na víc, že málo pracuje sama se sebou, že je příliš spokojená, a nesnaží se proto ani nijak zásadně zlepšovat. Cítím navíc jistou desenzibilizaci, nevidím aktivitu zdola, spontaneitu. Chci do tohoto prostředí, až příliš pragmatického, přinést důvěru a vizi, která pro nás bude vzpruhou.
LN: Vedl vás k tomu někdo?
Oslovila mě skupina lidí z různých fakult. Zpočátku jsem trochu váhal, nicméně po různých diskusích jsem jednak cítil velkou podporu od lidí kolem sebe, jednak jsem se přesvědčil, že univerzitě mám co nabídnout. Na univerzitě řada věcí nefunguje dobře, je potřeba je zlepšit. Rád používám příměr, že Univerzita Karlova je spící obr, kterého je potřeba probudit.
LN: Nominace máte od senátů FF UK a PřF UK, Zima jich má deset ze 17 fakult.
Ano, ten rozdíl je ale dán i tím, že od oznámení mé kandidatury zasedalo pouhých pět fakultních senátů, takže mě vlastně podpořily dvě fakulty z pěti, což není tak špatné. Kromě toho jsem hned po ohlášení své kandidatury využil i možnost nominace na základě podpisů od členů akademické obce. Těch jsem získal přes 400 a mí podporovatelé nejsou zdaleka jen z přírodovědecké fakulty. Po uzavření oficiálních nominací mě podpořila ještě FSV UK.
  |
LN: Neobáváte se, že vás dobře znají jen biologové či chemici, protože jste organizoval biologické olympiády, skvěle učíte a máte spoustu popularizačních aktivit?
Podporují mě lidé z matematicko-fyzikální fakulty, hodně lidí z filozofické fakulty i z fakulty humanitních věd a poměrně dost lidí z lékařských fakult. Jak chodím po fakultách, tak mám pocit, že je dobré povědomí o tom, že existuje Jan Černý nabízející alternativu. Z otázek je zřejmé, že akademickou obec UK jako kandidát zajímám, i to, že se seznámili s mým programem. Kromě toho jsem byl proděkanem pro vědu a vnější vztahy na přírodovědecké fakultě, vazby na Karlově univerzitě tak mám myslím široké.
LN: Co nabízíte jako tři své priority?
První priorita je jasná: podpora kvality a různorodosti oborů na naší univerzitě. Zejména to druhé představuje bohatství, kterého bychom se měli snažit využít i v kontextu nové institucionální akreditace: aby vznikaly nové studijní obory, třeba typu bioinformatika, které budou příkladem mezifakultního sdílení know-how a které budou mezinárodně kompetitivní. Potřebujeme proto zavést celouniverzitní mechanismy, jež budou napomáhat spíše spolupráci než oddělování fakult. Pokud se na třech fakultách dělají analogické věci, tak může vzniknout velmi dobrý mezifakultní obor, který přitáhne schopné lidi. Bohužel, v řadě oborů už naše univerzita není v Česku školou první volby.
Druhou prioritou je internacionalizace: fungování univerzity bychom měli nastavit tak, aby více lákala zahraniční odborníky a studenty. To je věc, kterou UK opravdu nesmírně potřebuje, zvláště ve vědě, a nástrojů je celá řada.
Třetí věc, na kterou bych kladl důraz, je lepší vzdělávání učitelů. Pro mnohé je taková priorita překvapivá, ale péče o to, abychom měli co nejvzdělanější učitele, je životně důležitá, a to nejen pro univerzitu, ale pro celé školství. UK by měla více prorůstat i do středních škol, hledat talenty, být na tomto poli daleko aktivnější. Podle mě jsme teď v zásadním, přelomovém období. Rozhoduje se o tom, zda zůstaneme tím, co jsme – tedy víceméně regionální univerzitou, byť s velikou tradicí a s dobrým jménem –, anebo se otevřeme zahraničním studentům a mezinárodním inspiracím a staneme se významnou evropskou univerzitou.
LN: Jak hodnotíte velké investice školy: Mephared, BIOCEV, Kampus Albertov?
Jedná se o zcela zásadní rozvojové aktivity Univerzity. Do vzniku Biocevu a Kampusu Albertov jsem byl od počátku aktivně zapojen. Kampus Albertov považuji za nesmírně cennou a potřebnou investici. Učíme totiž ve víceméně stejných prostorách, bádáme po adaptovaných půdách a sklepích, přednášky a cvičení nejsme schopni leckdy „urozvrhovat“. Albertov navíc vnímám jako šanci, která se netýká jen několika málo fakult (MFF UK, PřF UK, 1. LF UK), ale pro celou UK. Díky takové infrastruktuře se můžeme posunout dál, do nových oborů se ale mohou zapojit i jiné fakulty. Příkladem jsou další lékařské fakulty nebo v případě centra globálních změn (Globcentrum) také různé společenské vědy, protože velká témata jako klimatické změny či stárnutí úzce souvisejí s lidskou společností.
LN: Máte už představy o svém týmu? Naznačíte, kdo v něm může být?
Nezlobte se, jmenovat nikoho nemůžu. Ale dovedu si představit kontinuitu některých lidí z dnešního prorektorského týmu, protože na některých postech jsou přesně takoví lidé, které bych si tam přál vidět i v dalším období.
LN: Máte nějaké motto své kandidatury?
Líbí se mi heslo z amerického znaku „E pluribus unum“, jednota v různorodosti, což přesně odpovídá mému pohledu na UK. Anebo razím biologizující koncept: „Univerzita jako složitý ekosystém, který je provázaný spoustou spoluprací a aktivit občanské společnosti“. Podle mě by dobrý rektor měl spoustu času trávit na jednotlivých součástech své univerzity, měl by ji opravdu dobře znát, takže kdyby mi to vyšlo, tak se budu dva dny v týdnu – alespoň v prvním roce – snažit být na jednotlivých fakultách, chodit na senáty, na rozličné studentské akce.
LN: Když vám to nevyjde teď, zkusíte to příště znovu?
Určitě se nechci jen zviditelňovat, nemám ambici být ministrem nebo prezidentem… Případné další kandidatury za čtyři roky se nezříkám, ale když se objeví mimořádně zajímavý kandidát nebo kandidátka, tak jej nebo ji moc rád podpořím.
LN: Jak vnímáte svého protikandidáta, rektora Zimu?
Jako velice silnou osobnost. Jako nesmírně pracovitého člověka, který zvládá obrovské penzum aktivit, a to jak manažerských, tak odborných a pedagogických, přičemž dokáže na tolika frontách odvádět kvalitní práci. Oba jsme ale typově dosti odlišní lidé.
LN: A jak tipujete počty hlasů 20. října?
Nechci to tipovat. Samozřejmě věřím, že zvítězím. Pokud se tak nestane, řekl bych, že výsledek bude důstojnější, než si někteří myslí. Pro současného rektora to bude v každém případě zpětná vazba, která je myslím potřebná.
Životopis Jana Černého (47) najdete v tištěných Lidových novinách.
