Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Každý malíř ve skutečnosti celý svůj život maluje jen jeden jediný obraz, říká Jiří Matějů

Lidé

  6:57
Dílo malíře Jiřího Matějů představuje v lokálním prostředí ojedinělou podobu přístupu k abstraktní malbě. Na plátnech maluje klasickou technikou motivy světla, které zkoumá prostřednictvím barev a vizualizuje je. Na pestrobarevných plátnech divákům předkládá horizontální linie krajiny nebo hry světla a stínu na zmuchlaném papíře.

Malíř Jiří Matějů foto: Karolína Matušková

Lidovky.cz: V jakém časovém horizontu vaše malby vznikají?
Jestli se ptáte, jak dlouho maluji konkrétní obraz, asi moc přesně nedokážu odpovědět, protože jsem to nikdy neměřil a nepřemýšlel nad tím. Když jsem například maloval obrazy na výstavu do Kvalitáře, pracoval jsem podle stejného scénáře jako kdykoliv předtím. To znamená, že jsem byl v ateliéru od rána do noci každého následujícího dne a to non stop týdny nebo i měsíce. Ale dnes to nejsem schopný – a možná ani ochotný – časově kvantifikovat.

Dílo malíře Jiřího Matějů představuje v lokálním prostředí ojedinělou podobu...
Každý malíř ve skutečnosti celý svůj život maluje jen jeden jediný obraz, říká...

Lidovky.cz: Vracíte se někdy k rozdělaným dílům?
Rozdělaná díla se snažím dokončit a neodkládat na někdy příště – na to je lidský život příliš krátký. Podle mého názoru – a o to se i snažím – „méně znamená více“ a pro mé pojetí umění je zajímavější a i podstatnější nechat raději artefakt formálně „otevřený“, i když se tím odkloní od původního záměru nebo představy, než-li ho „utahat a umrtvit“. K vlastním obrazům z minulosti se již žádným způsobem nevracím. To, co je pro mě bytostně důležité, vždycky teprve přichází.

Jiří Matějů

Jiří Matějů (*1960 Šternberk) nastoupil na českou uměleckou scénu v devadesátých letech jako absolvent pražské Akademie výtvarného umění. Dlouhá léta zároveň studuje psychologii, buddhismus, filosofii a další vědy, což považuje, jako výtvarný umělec, za naprosto přirozené. V roce 2004 získává roční stipendium v prestižní Pollock-Krasner Foundation v New Yorku. Dílo Jiřího Matějů bylo představeno na mnoha kolektivních i samostatných výstavách, například na samostatné výstavě v Galerii Atrium (Iluze náhody, 2019), v Letohrádku královny Anny (Invisible Presence, 2018), v Hauch Gallery (Utopie, 2015), v Galerii hlavního města Prahy (Mezi mnou a Tebou na Staroměstské radnici, 2011). 

Malíř Jiří Matějů

Lidovky.cz: Jak je pro vás důležitá kontinuita v tvorbě?
Osobně jsem přesvědčený, že kontinuita v umění, ale i třeba v lidském či přírodním společenství je zcela zásadní a nevyhnutelná, má-li to všechno mít smysl a obsah, ale i svůj vyměřený čas v budoucnosti. Kontinuita ale není pouhou paralelou přímé linie a kauzality, protože skutečnost – o níž my všichni vlastně skoro nic nevíme – je nekonečná a mnohoznačná ve svých souvislostech a její horizont nelze dohlédnout. Geometrie a příčinnost jsou jen metafory lidského pojetí světa. Ale přiznávám, že metafory nádherné.

Lidovky.cz: Udělal jste někdy dílo diametrálně odlišné od vaší práce tak jak ji známe?
Pokaždé, když jsem z vnitřního nutkání a pro své potěšení v umění experimentoval, se z odstupu ukázalo, že i nezvyklé podoby obrazu nebo jiného artefaktu se formálně sice diametrálně liší, ale obsahově sdělují nebo hovoří o tomtéž, i když jiným jazykem. Jen zopakuji, co všichni víme a co jsem již mnohokrát řekl: „Každý malíř ve skutečnosti celý svůj život maluje jen jeden jediný obraz“.

Lidovky.cz: Proč vás zaujal právě pojem koincidence (česky synchronicita - současnost dvou událostí spojených smyslem, ale nepříčinně, pozn. red.)? A můžete ho ilustrovat osobní zkušeností?
Chtělo by se mi říct, že s koincidencí vlastně účastně žiju a že je to opravdu životní partnerství. Název výstavy nebyl zvolen svévolně nebo snad marketingově, ale je zpřesněním souvislostí, z nichž vyrůstá moje práce. Uvědomil jsem si to i na základě toho, co ohledně koincidence a synchronicity ukázal C. G. Jung, ale i Wolfgang Pauli a jiní a co dlouhou dobu – a to nejprve díky osvícenskému dědictví – bylo považované jako cosi nepatřičného racionálnímu člověku, věku rozumu a tomu pravému poznání reality.

Jakou mám se synchronicitou osobní zkušenost? Jen velmi jednoduše a zkráceně to můžu ilustrovat na neočekávaných obrazech jednoho děje z minulosti uchovaného na samém dně paměti (prožívá to asi každý, ale zřejmě tomu nevěnuje pozornost nebo to nevnímá). Stalo se mi například, že závažná událost z minulosti nezasáhla příčinně do mého běhu života v té době, ale až po dlouhých letech v budoucnosti, kdy jsem si na ni náhle vzpomněl a poté ji znovu živě prožil ve spánku. 

Teprve ve zpřítomnělé podobě začala působit naplno kauzálně, ale v docela odlišném příběhu a reálně vstoupila do přítomného času, kdy už jsem byl mentálně vyzrálý čelit jejím důsledkům a dokázal je pootočit, navzdory kauzalitě, pozitivním směrem. Jiným příkladem může být můj abstraktní obraz s horizonty, který se odkazoval k večerní krajině mého dětství a zjevil se mi ve snu. Díky prodeji toho obrazu jsem mohl poprvé odcestovat na Krétu, abych – s velmi jasným pocitem, že na tomto místě jsem už přeci kdysi byl – ten můj obraz spatřil v šeřícím se dni na obzoru moře. A najednou jsem věděl, že všechny ty modré barvy, které na obrazech mám tak rád, jsem se nenaučil komponovat na Akademii v Praze v devadesátých letech, ale právě tady a velmi dávno. Raději jsem o tom nikomu nevyprávěl.

Autor:

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.