Příběh Investiční a poštovní banky (IPB) se začal psát v roce 1990, kdy vstoupila na trh ještě jako státní peněžní ústav. Velmi rychle vybudovala síť poboček a byla průkopníkem nových produktů, které dokázaly oslovit nejširší podnikatelské vrstvy i veřejnost. Byla také největším správcem aktiv z kuponové privatizace. Úspěch IPB nabourával poměry na trhu, který měly rozdělený Česká spořitelna, Komerční banka a ČSOB.
Budovatelé kapitalismu |
IPB provokovala centrální banku, politiky i svou bankovní konkurenci „vynalézáním“ nových bankovních produktů i přístupů k řešení finančních problémů. To se podepsalo na jejím pádu, jenž byl největším krachem v historii českého bankovnictví.
LN: Kdo vymyslel projekt IPB?
Musím se přiznat, že tohle nevím. Já jsem v těch rozhodovacích stupních nahoře nebyl. Byl jsem ve Státní bance československé (SBČS), v přípravném výboru pro vznik Investiční banky. V tom týmu bylo nějakých dvacet třicet lidí. Začínali jsme z nuly. Investiční banka měla být specializovaná banka. Po listopadu 1989 se to uvolnilo a řeklo se dobře, bude to univerzální banka. Zvenku přišli profesor Miroslav Tuček a Jiří Tesař, kteří měli být novými šéfy banky.
Reforma bankovnictví se chystala už během 80. let. Kromě SBČS, která vedle funkce emisní banky vykonávala i funkci banky pro podniky, mělo být několik menších komerčních bank. Komerční banka pro Česko, slovenská Všeobecná úverová banka a Investiční banka. To měla být specializovaná a federálně působící banka jen pro určité úvěry.
