Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Klusák o tragicky zesnulé Janě Grygarové: S Apačkou odešel i velký vizionář

Lidé

  19:04
PRAHA - Tohle je kruté. Nenapadlo by mě, že se s Janou Grygarovou nebudu potkávat na koncertech ještě léta. Ona, srostlá s přezdívkou Apačka, by při své aktivitě a zápalu nebyla ta, kdo by vyklidil pole jako první. Teď, ve dvaatřiceti letech, podlehla zraněním na kavkazské hoře Kazbek.

Bývalé redaktorka LN a hudební novinářka Jana Grygarová. foto: Facebook Jany Grygarové

Byla jednou z vůdčích osobností svojí generace, co se týče organizace hudební scény. Role hudební publicistky pro ni byla jen bodem, ze kterého vyrážela dál, a rovnou řekněme, že s ní odešel člověk, který pomohl redefinovat zacházení s hudbou v ­Česku po začátku milénia – v ­době, kdy s nástupem internetu bylo třeba hledat nové modely.

Jana ‚Apačka‘ Grygarová tragicky zahynula. Bývalé redaktorce LN bylo 32 let

Kdo se počátkem milénia rozhlížel po čerstvých tvářích v českém webovém psaní o hudbě, snadno si mezi hrstkou výrazných našel články s podpisem Apačka. Záviděl jsem tehdy Apačce-Janě, že při svém psaní pro web Freemusic odbourala jedno konzervativní pravidlo, kterého jsme se leckdo v té době ještě drželi, zvlášť v oficiálním tisku. Janě došla trpělivost s pokulhávající českou distribucí a ­psala i o významných světových novinkách, které neměly české zastoupení. Bylo to napůl pirátské a napůl vizionářské: éra iTunes a ilegálního sdílení jí dala brzy za pravdu. Ovlivnila tak mnohé kolegy.

Apačka pak udělala ještě řadu kroků jako první. Vydupala ze země tištěný hudební měsíčník v­ době, kdy už skutečně chyběl (2010). Magazínu Full Moon nejprve šéfovala, pak se stala jeho editorkou. Bylo evidentní, že standardní žurnalistické žánry ji nezajímají: psala subjektivně, upřímně i ve stylizovaných hláškách, nadšení pro hudbu se u ní mísilo s oddaností fotbalu, cestovatelskou horečkou… 

Víc než autoři Rock & popu jí byl otcem Hunter S. Thompson a gonzo žurnalistika. Když ji nebavilo poslouchat vítěze zdejších výročních hudebních cen (včetně Cen Apollo, na nichž se podílela), jednoduše, někdy tvrdě, to napsala. „Její“ Full Moon dbal na klanovou spřízněnost se čtenáři, atmosféra spiklenectví a společných zájmů mu v začátcích jistě pomohla. 

Jana Kačurová, poté Grygarová

Neváhala, zda jsou nějaké formy moc okrajové, a měla pravdu: vysílala na internetovém rádiu Street Culture, ohlas se hromadil, brzy se přihlásilo i větší Radio 1. Uspořádala nespočet malých a středních koncertů, prožila spoustu času s kupou výrazných a bláznivých muzikantů. „Autor má být především fanoušek,“ říkala. O leckom, kdo psal jinak, si myslela své: ale profesní solidaritu a stav neútočení si pregnantně pojmenovala pravidlem „Konkurenci nepochcáváme“.

Když se chytil jeden projekt, šla dělat další. Zajímala ji možnost zřízení české „music export office“, oficiální kanceláře pro podporu české hudební kultury v­zahraničí. Patříme k menšině evropských zemí, jež něco takového postrádají. Až se teď o tu instituci budeme dál zasazovat, bude to i za tebe, milá Apačko.

Autor: