24. února 2017 15:34 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

STRACH: Konečně pátek? Tak ty jsi se jen válel a dělal prd?

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Jiří Strach | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jiří Strach | foto: Richard Cortés, Lidové noviny

Konečně pátek? Opravdu? Můj čas je poslední roky v takovém kalupu, že nestíhám rozlišovat všední dny od svátečních. Moje žena Magdalena mi říká, ať se zastavím, jinak se z toho pracovního tempa sesypu. Ale já si zas říkám, že čas na legrácky bude v nebi, že teď jsem v tom nejlepším věku něco smysluplného dělat. Co by mi jednou u té nebeské brány řekli?

„Tak hele, Strachu, my jsme ti dali nějaký dárky do života – a ty jsi je normálně prolelkoval, válel ses celý víkendy na gauči a dělal jsi prd? Mazej do pekla, lemro líná!“ Kdežto takhle vytáhnu svůj trumf ORA ET LABORA, modli se a pracuj, takže alespoň svatý Benedikt, autor onoho hesla, mě bude v nebi vítat s mávátky. „Cože? My tu máme poznámku, že točil i v neděli? On ten Strach vůbec nepomněl, aby den sváteční světil?! Mazej do pekla, duše hříšná!“ No jo, máte pravdu, člověk není stroj. Jak jste to říkali? Konečně pátek? Co já tak dělával, když jsem míval volné páteční večery? Už vím. Najdete mě v kavárně Slavia. Budu čučet oknem na Hradčany, srkat sklenku chianti, poslouchat ten kavárenskej cvrkot.

Konečně sobota! Měli jste recht. Je úžasné dát si jeden den bez budíku. Bohužel prospím oběd, Magdalena se bude naoko vytvařovat, že se s tím vařila zbytečně. Ještě že večer hraje Slavia s Příbramí. Tupě na to civím s plechovkou plzně v ruce. Milan Škoda dá gól. Možná i dva. Za čínský prachy, to se to hraje! Přistihnu se ve svém češství. Pivo, fotbal a Hradčany. A pan Heydrich a Evropská unie nám můžou políbit prdel.

Konečně neděle. Dobře, jdu si udělat čárku na nedělní mši, ať nemám jednou průšvih. A zrovna takové krásné texty dnes čteme! Matoušovo evangelium z Horského kázání, že nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď bude jednoho zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne. Nemůžeme sloužit Bohu i mamonu. Jde o schopnost rozhodnout se, nepřešlapovat na místě, nechtít urvat pro sebe všechno.

Kdysi jsem četl krásný rozhovor s Ivanem Medkem. Říkal, že zprvu čítával beletrii. Pak ho ale začaly nudit příběhy které si někdo vymyslel, a tak začal číst literaturu faktu. Pak ho ale přestaly bavit i věci, jak se staly. A začal číst Písmo. To proto, aby věděl, jak se věci teprve stanou. Dnešní čtení končí krásně: „Nedělejte si proto starosti o zítřek, vždyť zítřek bude mít své vlastní trápení.“ Stačí, když budeme usilovat o spravedlnost – vše ostatní nám bude přidáno. Třeba jednou i ta moudrost.

Jiří Strach
  • 0Diskuse




Najdete na Lidovky.cz