Lidovky.cz: Kdy jste se rozhodl, že chcete být kouzelníkem?
V podstatě už v dětství, od 10 let jsem se pohyboval mezi kouzelníky a pochopil jsem, že kouzelníkem člověk buď je, nebo není, a když jím je, nemusí se tím živit a stejně jím bude do konce života. Já jsem věděl, že jsem kouzelník.
Lidovky.cz: Které bylo vaše první kouzlo? Jak jste s kouzlením začal?
Úplně první kouzlo ukazuji v představení, takže vám ho nebudu prozrazovat, ale pamatuji si, které kouzlo jsem poprvé viděl. Bylo to kouzlo s prachovkami, které měnily barvu, viděl jsem ho v cirkuse. Druhý den jsem se šel zeptat, jestli jim mohu pomáhat, vzali mě. Prodával jsem popkorn a klaunské nosy. Bylo mi opravu málo a jediné, co jsem chtěl, bylo to tajemství. Jako správní kouzelníci mi ho neprozradili a já princip pochopil až o několik let později.
Lidovky.cz: Kde se člověk naučí kouzlit? Existují nějaké speciální školy pro kouzelníky?
Školy ne, ale kluby. Jsou po celém světě, navštívil jsem jich několik, nejvíce se škole podobají ty v Japonsku. Když jsem tam byl v roce 2014, nestačil jsem se divit, kolik toho ještě neznám. Za zmínku určitě stojí americký Magic Castle, kde se každý večer představují divákům u jednoho stolu ti nejlepší kouzelníci světa.
Lidovky.cz: Je kouzlení náročná profese?
To asi hodně záleží, jaké na sebe máte nároky. Já se stále posouvám a jsem snílek, takže si to někdy dělám složitější, než by to muselo být. Také jsem velký trémista, čím víc trénuji, tím míň se bojím, proto hodně trénuji, k tomu si vyrábím většinu rekvizit a spolupracuji úplně na všem, co ke své práci potřebuji.
Lidovky.cz: Jak vypadá den kouzelníka?
Můj den posledních pět měsíců začíná 40minutovým tréninkem, kdy opakuji zadržení dechu, dopoledne většinou opravuji rekvizity nebo vyrábím nové. Bydlím v domě se zahradou, ale snažím se chodit do lesa se psy aspoň jednou denně. Po obědě řeším e-maily, objednávám spotřební materiál, což jsou v mém případě dost kuriózní věci. Pokud mám večer vystoupení, odpoledne vyrážím na cestu. V případě, že mám představení, jsem v divadle od brzkého rána. Když mám odpoledne volno, tak trénuji. Večer dělám, co je aktuálně potřeba, nebo si zajdu zaplavat, do divadla, do kina.
Lidovky.cz: Jak dlouho trvá, než se naučíte nové kouzlo a předvedete ho divákům?
Staří kouzelničtí bardi nás učili, že kouzlo máte 100krát po sobě udělat dobře a až pak s ním můžete před diváky. Tím se snažím řídit. Než ho ale uděláte správně, může to chvilku trvat. Tak to bylo například s Houdiniho trikem, který se mi poprvé opravdu povedl po dvou měsících každodenní práce.
Lidovky.cz: Stane se vám někdy, že se kouzlo nepovede?
Naštěstí málokdy. Časem jsem se poměrně naučil vybruslit z toho dřív, než se to stane. Snažím se toho nebát, a tak to nějak vychází.
Lidovky.cz: Věnujete se převážně mentalistickým kouzlům, jaký je jejich princip?
Většinou je třeba mít dobré pozorovací schopnosti, musíte umět dobře vnímat, naučit se odhadnout lidi, vnutit jim nějakou myšlenku. Je to obor magie, který nejvíce využívá psychologii a manipulaci s naším mozkem.
Lidovky.cz: Je snadné se někomu dostat do hlavy?
Když víte jak, tak poměrně ano, nesnažím se ale zjistit vaše největší tajemství. Snažím se poznat, jak přemýšlíte, jak reagujete, testuji si vás a pak je jednodušší s vámi manipulovat. Jde ale pořád o zábavu.
Lidovky.cz: V novém představení Továrna na zázraky provádíte trik Harryho Houdiniho – spoutaný se potopíte do nádrže s vodou a musíte se dostat ven. Co vás k tomuto kouzlu vedlo?
V knize, o které je vlastně celé představení, se píše o strachu a boji s ním a o tom, že kouzelník se nesmí bát. Že je pro každého vlastně dobré naučit se nebát, to je těžká disciplína. A já ji demonstruji na tomto Houdiniho úniku z tisícilitrové nádrže. Originální název byl „Water-filled-torture-cell”, tedy něco jako „mučící cela naplněná vodou“. My jsme to zase o kousek posunuli, klíče od zámků a pout jsou vloženy do nádrže s dalšími 200 klíči, můj úkol je najít ty správné.
Lidovky.cz: Je tento trik nebezpečný?
Poměrně ano, kdyby se ale cokoliv stalo, jsou vždy přítomni zdravotníci. Tohle je přesně to kouzlo, které musíte udělat aspoň stokrát, abyste si byl jistý.
Lidovky.cz: Kdo je Váš, kromě Houdiniho, kouzelnický idol?
Momentálně mě inspiruje několik kouzelníků, kteří u nás nejsou moc známí. Od začátku mě nejvíc inspiroval David Copperfiled, na jeho show v Las Vegas jsem se proměnil zpět v obyčejného diváka, je to stále nejlepší kouzelník světa.
Lidovky.cz: Kde čerpáte inspiraci?
Jezdím po světě na kouzelnické festivaly, tam načerpám vždy nejvíc nápadů, vracím se ke starým knihám a časopisům pro kouzelníky. Kouzel bylo vymyšleno tolik, že je všechny nikdo nemůže ani pojmout. Většinou si nejdřív řeknu, jaký efekt chci udělat, a až pak přemýšlím, jak to udělat. Tahle část je nejnáročnější, ale zároveň mě baví nejvíc.
Lidovky.cz: Panuje mezi kouzelníky rivalita? Setkal jste se s tím někdy?
Na kouzelnických soutěžích možná ano, jinak jsem se s tím nesetkal. O rivalitě, která dříve byla mezi kouzelníky, byl natočen i film – Dokonalý trik.
Lidovky.cz: Jak přijali vaše rozhodnutí živit se jako kouzelník rodiče? Dá se kouzlením u nás uživit?
Smiřují se s tím do dneška, chápu, že pro žádné rodiče na světě není hezký pohled na topícího se syna. Peníze se tím vydělat dají, kouzelníci jsou placení stejně jako ostatní umělci podle toho, jaké mají úspěchy a jak se líbí. To je to, co to vyvažuje i u rodičů.
Lidovky.cz: Čeho byste chtěl jako kouzelník dosáhnout? Máte nějaké cíle?
Momentálně myslím jen na představení, které hrajeme v Divadle pod Palmovkou. To byl jeden z cílů, který jsem splnil a momentálně mě maximálně zaměstnává.
