Nějak jsem nepochopil, jestli nám chce autorka sdělit, že to přežilo samo od sebe a zase se to objevuje, nebo že si máme koupit její knížku, aby ty hry úplně nevyhynuly.

Rodiče naprosté většiny dětí řeknou, že je nikam nepustí, protože je prý jiná doba.

Nebo třeba zeměkoule. Do písku se nakreslil kruh, rozdělil se třeba na čtvrtiny a do středu vhodil jeden šutřík tak 2-3 cm v průměru. V každé čtvrtině stál jeden hráč a snažil se kopnutým šutříkem trefit nohy ostatních. Když se mu to povedlo, zabral kousek území toho trefeného. A nakonec zůstal jen jeden co zabral celou zeměkouli.;-) Parádní hra.

Jo, na krvavé koleno jsme hráli. A v šatnách "vadí, nevadí." Méně obvyklá zábava: S kamarády jsme chodili po velvyslanectvích a chtěli jsme prospekty o té které zemi. Někdy jsme dostali opravdu krásné materiály - celé knihy, mapy... Asi nejblbější nápad: Přebíhali jsme před jedoucími auty, kdo blíž... A udělali jsme si udičku s magnetem a chtěli jsme lovit mince z bazénku v Botanické zahradě UK (což samozřejmě nešlo).

Já bych připoměl ještě jednu oblíbenou hru a to "čára". Byla zakázaná u školy, nakreslila se nebo patou vyryla zhruba metrová čára s malým čtvercem uprostřed a házelo se drobnými mincemi. Vyhrával ten nejblíž čáře nebo kdo se trefil do čtverečku. Teď by se ale muselo házet padesátikorunou, protože menší drobák není.

a nebo flaska

Nebyly kroužky? Ale no tak...

Důležitý rozdíl je v tom, že za komunistů bylo venku v podstatě bezpečno. Vypustit dnes dítě bez dohledu ven znamená a) že o něj mohu přijít, b) že budu trestán za zanedbání péče.

Hlavně bylo tak 10x méně aut. To je největší nebezpečí pro hrající si děcka a ne nějací úchyláci.