„Proboha, to se moc omlouvám, někde asi něco ruplo,” začal jsem vysvětlovat, až mi soused skočil do řeči, že jsem situaci nezavinil já, ale jiný soused, který má ovšem byt přesně nad našimi sklepy, takže se mám jít podívat, co všechno to odneslo.
Sebral jsem rychle z věšáku klíče a běžel po schodech dolů, abych se hned přesvědčil, že po zdech sklepa opravdu stéká voda a v ní už plave nejenom nafukovací krokodýl určený k cestám k moři (tomu se to líbilo), ale i zavařené okurky od maminky, dvě kola, sbírka Čtyřlístků a archivní víno. Spráskl jsem ruce, otevřel okna a šel jednu z lahví vypít.
Josef KubáníkV roce 1999 absolvoval Zlínskou školu umění a po dvou letech ve zlínském divadle nastoupil do Slováckého divadla v Uherském Hradišti, kde je dodnes. Začínal zcela nenápadnými rolemi, jako byl pes v komedii Poprask na laguně, který se ještě ke všemu jmenoval Pako, nebo němou postavou černocha. Ten měl za úkol během představení stěhovat stůl. Později se vypracoval k zásadnějším rolím, ať to byl Smerďakov v Pitínského dramatizaci Bratrů Karamazových, Saturnin, Andrew v Sexu noci svatojanské Woody Allena, Trigorin v Rackovi, či Štastlivec v Ostrovského Lese. Po boku Květy Fialové vytvořil hlavní roli v tragikomedii Harold a Maude, spolu si zahráli i titulní postavy v příběhu Oskar a růžová paní. Diváci jej znají i z televizních seriálů (Gympl s (r)učením omezeným, Temný kraj, Modrý kód a další), ale věnuje se i marketingu, a to nejenom pro Slovácké divadlo, ale i pro pražské Divadlo Ungelt nebo pro vznikající dokument o posledních třech letech Václava Havla s názvem Tady Havel, slyšíte mě?. Je moderátorem uherskohradišťské Letní filmové školy a v roce 2019 napsal knihu Poslední deník Květy Fialové. |
Za dva dny se ozval hodný pan soused znovu, že zajistil vysoušeče a že nám je pán ze správcovské firmy doručí, což se taky stalo. Vůbec nevím, co dotyčný při předávání povídal, protože žádným technickým věcem nerozumím, podepsal jsem papír o převzetí, vzal si návod na použití a odnesl těžkou bednu do sklepa. Naštěstí se mašina rozjela hned, když jsem strčil kabel do prodlužky, kterou obstaral opět šikovný pan soused až ke dveřím mého sklepa, a byl jsem spokojený, že mi Fifinka s Bobíkem nezplesniví.
Přístroj vrčel, já jsem pravidelně co pár hodin vynášel kbelíky plné vody až do chvíle, kdy jsem zjistil, že se asi něco porouchalo, protože vysoušeč vysoušet přestal. „Tak a jsem v kýblu sám,” zhrozil jsem se. Potupně jsem si přinesl brýle na čtení a jal se luštit návod k použití. „Je přístroj v síti?” Zkontroloval jsem vidlici v prodlužce. „Je nádobka na vodu na správném místě?” Zkontroloval jsem nádobku. „Je vysoušeč zapnutý?” Zkontroloval jsem tlačítko. Nic nenasvědčovalo tomu, že je někde zrada, přístroj však nejel. Pak jsem ještě pomačkal všechno, co pomačkat šlo, představil si, co mě čeká za zařizování, vzal si další archivní láhev a vydal se zase do svého bytu.
Až u domovních dveří jsem si všimnul, že nám někdo ze sousedů vytáhnul prodlužku ze sítě, takže nám to vypnul všechno komplet. A pak jsme se s tajemným fantomem začali přetahovat. Vysoušeče jsme s hodným panem sousedem zapnuli, on je vypnul, zase jsme je zapnuli a on je zase vypnul. Možná si říkal, proč by se měl celý dům skládat na dva vytopené sklepy, byť jsme se o to nezasloužili, naopak jsme s tím vším měli starosti. A já jsem si zase říkal, jak je to hloupé, když si lidi nechtějí pomoct a vadí jim i takové prkotiny. Synovec spočítal (zrovna to ve fyzice berou), že každou domácnost v domě vyšla spotřeba elektřiny po této události o 18 korun víc oproti normálu. Rád bych touto cestou vyzval toho, kdo si dal tu práci, aby co pár hodin přívod elektřiny do vysoušečů vypínal, ať se mi ozve, rád mu peníze dám, aby neměl pocit, že snad na vzájemnou pomoc v domě doplácel.
Přeji všem po tomto zážitku veselé dny bez katastrof, hodné sousedy a jak říkala moje babička - dušu v péří.
