25. března 2018 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Letecká akrobacie bolí. Musíte dýchat jako žena při porodu, říká české eso Kopfstein

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Petr Kopfstein | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Petr Kopfstein | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

Praha Čím jsou pro svět motorismu závody Formule 1, tím je pro svět letectví série závodů Red Bull Air Race. Čtrnáct elitních pilotů si to v nich sviští rychlostí čtyř set kilometrů za hodinu nějakých patnáct metrů nad zemí či vodou. Proplétají se mezi pylony a i v těch mírnějších zatáčkách zažívají takové přetížení, že by netrénovaný člověk okamžitě omdlel. Jedním z nich je i Čech Petr Kopfstein.

Představte si, že si vám na prsa lehne člověk a začne vám vší silou mačkat hlavu. Cítíte, jak z ní mizí krev, přestáváte vidět, až nakonec ztratíte vědomí. S tímhle chlapíkem, kterému se říká přetížení, se každodenně mnohokrát pere i český letec Petr Kopfstein. „Je to bolest jako blázen. Samozřejmě ale máme cvičení, jak se tomu bránit, zatínáme svaly, abychom udrželi krev tam, kde ji potřebujeme. Musíte dýchat jako žena při porodu, vyměňovat jen část vzduchu, který máte v plicích,“ vysvětluje Kopfstein, který letos načal v Red Bull Air Race svou třetí sezonu. V té loňské byl nejpříjemnějším překvapením celého závodu, když skončil na celkovém pátém místě.

Věděl jste odmala, že chcete létat, nebo jste se k tomu dostal postupně?
K letadlům mě to přitahovalo již odmalička, ale v rodině jsem neměl nikoho, kdo by k nim měl blízko. Můj táta byl fotbalista, takže jsem strávil dětství vedle fotbalového hřiště, ale na letiště k „malým“ letadlům jsem se vlastně ve svém dětství nedostal nikdy. Moje cesta k létání tedy nebyla snadná, ale moc jsem po tom toužil a se svými prvními vydělanými penězi jsem zamířil rovnou na letiště.

Index Lidových novin

Jaký byl ten první let?
Můj první instruktor z karlovarského letiště a zároveň můj první guru letecké akrobacie otočil letadlo hned na záda. Ten pocit se tady na zemi dost těžko vysvětluje, to bych vás musel vzít do vzduchu a otočit vás vzhůru nohama také. Buď to okamžitě milujete, nebo to nenávidíte. Já to miloval. Hned jsem věděl, že chci dělat akrobacii.

Jak dlouhá a složitá cesta byla od prvního letu v letadle až do prestižních závodů Red Bull Air Race?
Hlavně to byla cesta velmi nejistá, ale to máte u všeho. Nemůžete se začít učit lyžovat a ptát se, jestli z vás bude příští Ester Ledecká, nebo jestli to nemá cenu ani zkoušet. Já jsem samozřejmě nikdy nevěděl, jestli mi to vyjde, a ta šance byla velmi malá. Ale po pravdě, já jsem o tom ani nepřemýšlel.

Petr Kopfstein (40)

Absolvent VŠE již několik let reprezentuje Českou republiku v letecké akrobacii v kategorii Unlimited a v seriálu Red Bull Air Race. V roce 2014 se stal mistrem ČR v letecké akrobacii v nejvyšší kategorii Unlimited. V témže roce se stal historicky prvním vítězem Red Bull Air Race Challenger Cupu. Od roku 2016 létá v závodech Red Bull Air Race v nejvyšší kategorii Master Class. V loňské sezoně skončil na skvělém pátém místě.

Jak drahé je vlastně létání? To asi není zrovna levná zábava?
To samozřejmě není, já to ale nikdy nebral jako nějaký špás jako spíše jako investici do sebe sama. Počítal jsem s tím, že když mi nevyjde zaměstnání v oboru, který jsem studoval, tedy matematické modely na VŠE, tak se stanu dopravním pilotem. Mimochodem, nakonec jsem absolvoval a dodnes si držím všechny k tomu potřebné zkoušky, i když už asi nikdy létat s dopravními letadly nebudu. Létání pro mne ale nebyla jen investice v tom finančním smyslu. Vždycky jsem to chápal jako něco, co mě měnilo k lepšímu, a jsem přesvědčený, že kdybych nelétal, tak jsem dnes hodně jiný člověk. Létání vás naučí pokoře. Zní to paradoxně, ale létání vás posadí na zem. Také vás naučí posuzovat riziko, protože ve vzduchu vám nikdo nic neodpustí.

Bolí létání?
Bolí hrozně. Ze začátku je to bolest jako blázen. Když se budeme bavit o přetížení, je to, jako kdyby vám někdo ležel na prsou a mačkal vám vší silou hlavu. Ta se vám odkrvuje, takže začínáte hůř vidět. My samozřejmě máme cvičení, jak se tomu bránit, zatínáme svaly, abychom udrželi krev tam, kde ji potřebujeme. Musíte dýchat jako žena při porodu, vyměňovat jen část vzduchu, který máte v plicích. Při tréninku se někdy stane, že máme přetížení až 13 G, normální člověk omdlí, když je vystaven přetížení mnohem menšímu.

Takže za jak dlouho bych odpadl, kdybych letěl s vámi v letadle?
Kdybych letěl naplno, tak hned v první zatáčce.

Red Bull Air Race World Championship

Soutěž byla založena v roce 2003 společností Red Bull jako světová série, od roku 2005 funguje jako mistrovství světa. Piloti musejí v závodech proletět trať vymezenou vzdušnými pylony v co nejrychlejším čase. Od roku 2010 je členem startovního pole mistrovské třídy český pilot Martin Šonka, který loni skončil na druhém místě. Od roku 2016 je v mistrovské třídě druhý český letec Petr Kopfstein.

Při přetížení je docela podstatné i to, kolik vážíte.
Přesně tak. Já odjakživa vážím 80 kilo. Kdybych ale třeba přes Vánoce pět kilo přibral, tak při 12 G vezete v zatáčce najednou o 60 kilogramů víc. A to je u letadla, které váží 700 kilogramů, hodně.

Takže je výhodou, když je pilot hubeňour?
Třeba Japonec Jošihide Muroja váží asi 62 kilogramů, a to je obrovská výhoda. Je samozřejmě stanovená minimální celková váha letadla, takže nemůže vážit méně, ale zase si může do letadla dát techniku, kterou já tam mít nemohu, protože nechci vozit patnáct kilo navíc.

Máte při létání strach?
Ne. To bych létat nemohl. Určitě mám ale velký respekt, zvláště když jsem už přišel o spoustu kamarádů a leteckých vzorů. Obecně mám z věcí respekt a věřím, že když chcete dělat něco podobně rizikového, tak se tomu musíte věnovat opravdu intenzivně. Svým kamarádům, kteří jsou sváteční letci, říkám, ať to buď dělají pořádně, nebo ať létají s instruktorem. Sám vím, že jsem udělal spoustu chyb, a jednou mě na začátku zachránilo to, že vedle mě seděl instruktor. Tam nahoře je to doopravdy, tam nic neokecáte.

Kolik máte vlastně nalétáno hodin?
V porovnání třeba s dopravními piloty málo, je to asi 1300 hodin. Jenže dopravní piloti si to v tom letadle většinou odsedí na dlouhých letech, zatímco já jsem asi 800 hodin ve vzduchu strávil akrobacií. A to je dost, když si uvědomíte, že denně lze létat tak dva lety po patnácti minutách.

Není to málo?
To tak bolí, že víc nevydržíte. Navíc je vám zle. Kdybych vás během jednoho dne čtyřikrát vzal do vzduchu, pokaždé na dvacet minut, tak vám bude strašně, ale strašně špatně. Ani to podle mě nevydržíte. Mně bude taky špatně, ale vydržím to. Když půjdeme do vzduchu třikrát, bude to o něco lepší. No a dvakrát je to optimální. Absolvuji ale kempy, kdy létám třikrát denně patnáct minut od pondělí do pátku, to vidím jako optimální trénink.

Piloti za první i druhé světové války byli známí tím, jak moc milovali svá letadla. Je to u vás podobné?
Mám to stejně. Jste s tím letadlem tak často a je to tak intenzivní prožitek, že k němu máte nesmírně silnou citovou vazbu. Všechna letadla, se kterými jsem létal, mám strašně rád.

Takže kdyby někdo z pilotů vaše letadlo urazil...
Tak dostane pár facek.

  • 0Diskuse