RECENZE: Zkáza Dejvického divadla vulgaritami nešetří, má však vybranější slovník než Most! |
S Miroslavem Krobotem už máme v průběhu let dva rozhovory za sebou. Takže dobře vím, že nejtěžší bývá přimět ho k tomu, aby neodpovídal jednoslovně. Což je na dálku, neboť on se před koronavirem uklidil do rodných Jeseníků a pobývá tam už pár měsíců, ještě o hodně těžší. První verzi rozhovoru svérázný divadelník taky pojal spíš jako anketu – ano, ne, jednoslovné, jednovětné odpovědi. Na otázky, na které se mu nechtělo odpovídat, neodpověděl. A ještě mi z jarních Jeseníků napsal: „Ke konci mi trochu došly síly. Vyhoďte, co potřebujete... mějte se hezky... mk.
Knihkupci jeho prvotinu nabízejí takto: „Osobitý styl jednoho z nejvýraznějších mužů českého divadla a filmu vám odemkne dveře do světa fantazie, v němž je radost se ztratit.“ Tak to se mi tedy fakt stalo. Nebylo to nepříjemné, jen trochu nereálné. Teď jen doufám, že se snad s novopečeným spisovatelem neztratíme ještě i v dálkovém rozhovoru...
  |
LN: „Útržky, úvahy, nonsensy, vzpomínky, povídky. Důležité. Zábavné. Vedlejší. Bizarní. Fiktivní. Osobní. Intimní. Nečíst!“ To jsem se dočetla v anotaci k vaší knižní prvotině. Spoléháte na to, že nic není pro lidi tak svůdné jako to, co by dělat neměli, co se jim nedoporučuje?
No, nakladatel proti titulku neprotestoval... Ten název vychází z jedné kapitoly v knížce. Kurzívou a odstavcem tam doporučuju čtenáři, co číst, co určitě číst, co spíš nečíst a co skoro určitě nečíst. Zajímalo by mě teda, jak na to čtenáři reagují. Ale řekl bych, že na moje doporučení stejně nedají. A vlastně doufám, že to tak bude i s titulem knížky.
LN: Chtěla bych vidět člověka, který investuje pár stokorun a pak knížku nepřečtenou odloží do knihovny... Mimochodem, je na předsádce knihy to, co si myslím, že tam je (grafická podoba toho, co se latinsky jmenuje vulva, staročesky kep)? Nebo mám bujné představy a je to prostě jen volné umění?
Jo, je tam to, co si myslíte, že tam je. Zase bych to odkázal na jednu povídku v knize, kde je pasáž o sprostých nápisech na toaletách. Ale je pravda, že jsme se s Julií (Julie Čermáková, ilustrátorka knížky) skoro beze slov domluvili, že se nám taková předsádka líbí a že v téhle podobě k té knížce patří.
