Lidovky.cz: V rámci iniciativy #RouskyVsem začalo šít roušky velké množství jednotlivců, ale i firem. Proč jste se rozhodli k šití roušek připojit i vy? Kde se vzal prvotní impuls?
V první řadě bych chtěl říct, že #rouskyVsem je super nápad a jsme moc rádi, že jsme se mohli k takovému projektu připojit. Co se týče jednotlivců a firem, které začaly šít roušky, je to skvělé, jsem rád, že se většina těchto projektů snaží pomáhat těm, kdo to potřebují a to jsme my všichni. Protože kdyby roušky nikdo šít nezačal, měli bychom celostátní problém a chodili bychom nejspíš s trenkami uvázanými kolem hlav. A to je vlastně i důvod, proč jsme se rozhodli kompletně přetransformovat naši výrobu, i na úkor tržeb z trenýrek, na výrobu bavlněných roušek. Prostě jsme chtěli pomoci.
Doba náhubková. Není marné si zvyknout, že v rouškách můžeme být i šik |
Na začátku jsme roušky rozdávali, jakmile jsme byli schopni ušít více roušek, začali jsme je i prodávat. Šlo nám primárně o to, dostat mezi co nejvíce lidí, co nejvíce roušek za velmi krátký čas. Mám pocit, že se nám to povedlo a jsme rádi, že se roušky líbí a lidé je nosí. Velké plus byl v ten moment i fakt, že trenky šijeme v České republice. Tím pádem jsme na situaci mohli zareagovat velmi rychle. V tuhle chvíli máme roušku ve firmě všichni a řídíme se skvělým pravidlem „moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mě“.
Lidovky.cz: Od kdy roušky šijete a jak dlouho je ještě plánujete šít?
Začali jsme šít ve chvíli, kdy jsme zjistili, že si roušky nemůžeme koupit pro sebe ani své blízké. A bohužel to bylo již v době, kdy vláda vydala první nařízení o karanténě pro lidi vracející se z „rizikových“ zemí. Bylo to v podstatě ze dne na den. V našich dílnách ze stolů úplně zmizely trenýrky a začali jsme vyrábět roušky, nejdřív jsme zkoušeli velikosti, délku gumiček, řasení roušky, aby byla co nejpohodlnější a jakmile se nám podařilo vyrobit „perfektní“ kus, začali jsme s výrobou tolika kusů, co nám naše možnosti dovolily.
Tím bych chtěl i vyzdvihnout práci všech, kteří se na tom podíleli a z velké části patří dík našim skvělým švadlenám, díky kterým jsme vše mohli uskutečnit. Vzhledem k současné situaci, kdy netušíme, jak dlouho bude tento stav trvat, zatím šijeme dále a zatím neplánujeme žádnou změnu. Uvidíme, kam se bude situace ubírat, ale zatím to vypadá, že si roušky ještě nějakou chvilku užijeme. Budeme prostě šít, dokud budou roušky potřeba a nejspíš se budeme řídit poptávkou. Ale nemusíte se bát, nového spodního prádla bude taky pěkná hromada.
Lidovky.cz: A kam roušky od vás putují?
První roušky, které jsme vyrobili, jsme rozdělili zaměstnancům ve firmě, každý dostal počet, který potřeboval pro sebe, svou rodinu a blízké. Mezi první, kdo naše roušky dostal byli i řidiči městské hromadné dopravy a zdravotníci z našeho blízkého okolí. Z další várky se nám podařilo dostat roušky mezi naše zákazníky. V neposlední řadě jsme se spojili s pár projekty, které pomáhají, jeden z nich je například Nadační fond Pink Bubble (tady jsme vyrobili roušky přímo s jejich vlastním potiskem), další roušky zdarma putovaly do Nadačního fondu Nadace Bátor Tábor Česká republika a v neposlední řadě jsme před pár dny posílali 400 roušek do jednoho domova seniorů. Projektů je hodně a jsme za to rádi. Veliké dík patří našim zákazníkům, kteří nás velmi podporují a díky tomu můžeme šít a rozdávat roušky hlavně těm kdo je nejvíce potřebují. Moc za to děkujeme a věříme, že #spolutozvladneme.
Roušky místo nových kolekcí. Pietro Fillipi šije pět tisíc ústenek denně pro domovy důchodců |
Lidovky.cz: Kdo všechno se s vámi do této iniciativy zapojil?
Pokud máte na mysli nějaké partnery nebo někoho, kdo by nám zaplatil výrobu případně látky, tak nikoho takového nemáme. Ale myslím, že je otázka vedena spíše na to, kdo nám pomáhal. V tom případně to byli úplně všichni kolegové, kterým patří velké díky za to, že vymýšleli jak pomoci, jezdili pro roušky do několik hodin vzdálených dílen po celé republice. Všichni jsme si v tu dobu vycházeli vstříc i když někteří z nás byli doma, snažili se pomáhat alespoň po telefonu a e-mailu. Ostatní, kteří mohli, vyzvedávali kolegy autem, abychom minimalizovali možnost nákazy. Další kdo se zapojil jsou samozřejmě dílny a naše skvělé švadleny, které nám pomáhaly i o víkendu, kdy by měly mít volno a trávit ho se svou rodinou. Prostě a jednoduše, táhli jsme všichni za jeden provaz a teď vidíme, že to stálo za to, už jen proto kolik lidí nám již napsalo, že nám moc děkují.
Lidovky.cz: Koronavirová krize se dotýká celé české a vlastně i světové ekonomiky. Ovlivňuje i Styx? Pocítili jste už nějaké její dopady?
Dopady krize vidíme hlavně v tom, že jsme museli pozastavit šití trenek, vrhli jsme se sice na roušky, ale trenky a boxerky jsou to co dělá Styx Styxem. V tuhle chvíli se snažíme dělat co je potřeba a vymýšlet nové možnosti. Jdeme na to z druhé strany, prostě to bereme jak to je a hledáme v tom spíše to pozitivní než negativní. Přece jen tato situace může lidi sblížit a věříme, že ti kterým jsme pomohli my nám to zase vrátí zpět až bude po všem a přijdou si k nám zase rádi koupit parádní trenýrky. Obchody jsou bohužel zavřené a vypadá to, že minimálně ty v obchodních centrech ještě několik dlouhých týdnů budou. Budeme se snažit poskytnou našim zákazníkům ty nejlepší služby online a věříme, že to všichni nakonec zvládneme.
Lidovky.cz: Jaké pocity máte z aktuálního dění v České republice?
Pokud jde o mě osobně, pevně věřím, že se situace během několika měsíců uklidní a opět vrátí do normálu. Pokud budeme všichni disciplinovaní a budeme dodržovat nařízení, tak věřím, že bude vše jako dříve už snad v létě. Samozřejmě je to čím dál tím těžší, děti se nudí, rodiče se je snaží všemožně zabavit. Venku začíná být parádní počasí, které úplně svádí k tomu jít na brusle, zaběhat si nebo jen posedět si někam do parku na deku. Chtěl bych jen říct, pojďme se všichni ještě chvíli udržet ať už je to za námi a nosme roušky. Nosit roušku není ostuda.
