Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

MLADÍ A NEKLIDNÍ: Padesát odstínů trapna

Mladí a neklidní

  6:41
Oujé, zase pár čerstvých zářezů na mém zjizveném seznamu trapasů. Kdyby se ty čárky poskládaly za sebe, dvakrát by obkroužily zeměkouli. Kolem naší planety by mohl vzniknout takový ten prstenec jako má Saturn. A Země by tím pádem byla mnohem fotogeničtější. BBC o tom chce natočit dokument, ale nevím, jak vysoká bude sledovanost.

Tomáš Dianiška foto:  Michal Sváček, MAFRA

Stalo se to zrovinka včera. Poprvé jsem dostal kšeft v Českém rozhlase a namluvil jsem malou roličku v připravované hře Láska je dobrej matroš. Práci mi velkoryse dohodila moje kolegyně v tomto blogu, mladá & neklidná Tereza Dočkalová (fakt dík, ty štěnice!). Text mi přišel poštou asi měsíc dopředu, takže jsem měl díkybohu dost času na přípravu. Moje repliky byly totiž opravdu složité. Cituji: „Jooo, jooo, jooo, buď šťastná.“ To je vše.

Mladí a neklidní

Jsou mladí, talentovaní a mají kuráž. Navíc mají nadhled a chuť podělit se o střípky svých životů s ostatními. To vše spojuje herce Tomáše Dianišku, Zdeňka Piškulu a jejich kolegyně Terezu Dočkalovou a Lilian Fischerovou. V novém seriálu serveru Lidovky.cz můžete sledovat jejich kariéru a zážitky. Jak žijí mladí čeští herci?

Budova rozhlasu na Vinohradské třídě je taková malá útulna chaloupka. Nedivím se náckům, že se v ní během povstání ztratili, páč na otázku: „Kde je tady bufet?“ Mi produkční chtěla věnovat mapu s GPS souřadnicemi. Když jsem se konečně dostal zpět do nahrávacího studia R3, nastal obvyklý problém s mou, víc než dvoumetrovou, výškou. Všechny stojany na mikrofony jsou totiž nastaveny na všechny ty Trojany a Preisse, a tak mě při jejich přeštelování pan technik zabil obligátní hláškou: „Jaké je tam nahoře počasí?“ Kdybych to neslyšel cca nekonečněkrát denně, možná bych se i zdvořile zasmál.

Stojím tedy v Er trojce (jak se říká mezi náma legendama éteru, žejo) se třemi herečkami, abych se měl před kým stydět. Červené světýlko udělá blik a my sjedeme náš dialog. Krásně jsem řekl všech svých pět slov, o mém výjimečném talentu nemůže být pochyb. Děkuji moc za spolupráci, honorář mi pošlete na účet a zavolejte mi taxíka, přece nepojedu domů sockou. Tak tahle to mohlo skončit a s tím i celý tenhle článek.

Ale protože Vy jste zlomyslní čtenáři, bojím se, že se neuspokojíte s alternativním koncem jako u bonusů na DVD a chcete zažít i ten realnej director´s cut. No, dobře, tak to trošku přetočíme dozadu:

Červené světýlko udělá blik a my sjedeme náš dialog. Z vedlejší místnosti se ozve režisér, že to bylo skvělé, akorát Tomáš by mohl jít trošku dál od mikrofonu. Jasně, není problém rejžo, a udělám půl krok dozadu. Sjedeme to znova. „Je to úžasný, holky výborně, akorát kvůli Tomášovi, prosím ještě jednou. Tomáši jdi dál.“ Poodstoupím a začínám se cítit jako v kriminálce. 

Tomáš Dianiška

Narodil se v Banské Bystrici. V devatenácti letech odešel ze Slovenska do Prahy, kde v roce 2008 absolvoval herectví na činoherní katedře DAMU. Po ukončení studií nastoupil do angažmá v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, kde ztvárnil více než 30 postav. Je spoluzakladatelem a dvorním dramatikem undergroundového a punkového Divadla F. X. Kalby, se kterým se zaměřuje na témata blízká "generaci YouTube". Účinkuje v hip-hopové kapele Pipinky pičo a také jako party DJ. Členem Divadla pod Palmovkou je od září 2014. Pro Studio Palmoffka napsal hru Mlčení bobříků.

Er trojka totiž vypadá jako klasická výslechová místnost s polopropustným zrcadlem. Akorát nejsem na straně vyšetřovatelů a dokonce nejsem ani hlavní padouch. Jsem bezvýznamný komický loser, který měl umřít ošklivou smrtí na začátku této epizody, ale omylem se probojoval dál a teď dělá v příběhu bordel. I když někdo se přece jenom směje – ty tři herečky. Nebo se vysmívají? Kdo prosím píše můj život? Měli by ho vyrazit. Určitě se tam dostal přes postel. Sjedeme dialog znova. Pak ještě jednou a pak ještě jednou a pak ještě hodněkrát. „Tomáši, vidíš tu zeď za sebou? Tak k ní přistup, dál už totiž jít nemůžeš a říkej to od tamtud. Nebo víš co? Opři se o zeď a neříkej nic.“ Najednou zatoužím stát se svým kocourem. Kočičky mají všichni rádi. Akorát, že můj kocour před dvěma lety zemřel.

Herečky po chvilce studio opustí a já svou větu nahrávám zvlášť, abych je nezdržoval. Super, přesně tohle moje ego potřebovalo. Uklidňuju se tím, že jsem sám napsal pár rozhlasových her (mega HEČ!), které se co nevidět začnou vyrábět a tentokrát budu šikanátor já. Už si leštím elektrický obušek a připravuji soupravičku na waterboarding. I když – špatnej herec ten, kdo nevydrží deset minut ostudy. Ale já to mám nonstop - 24/7/365!

Autor: