Hrdým partnerem rubriky Kalendář hrdinů je společnost Česká zbrojovka  |
Leopold Veselý se narodil 15. listopadu 1908 v Protivanově. V roce 1930, po maturitě na gymnáziu v Brně, vstoupil v Olomouci do řádu dominikánů a přijal řádové jméno Jiří Maria. V letech 1933–1936 vystudoval univerzitu sv. Tomáše Akvinského Angelicum v Římě. Od roku 1937 se spolu s Metodějem Habáněm podílel na vydávání Filosofické revue. V letech 1938–1940 působil jako magistr noviciátu v Olomouci. Roku 1940 odjel dokončit studia na katolickou univerzitu do Milána, kde roku 1941 obhájil doktorát klasické filosofie. Jako docent poté vyučoval v Miláně slovanskou filologii.
V roce 1944 se přičiněním čs. odboje stal v hodnosti majora duchovní služby smluvním duchovním protektorátního Vládního vojska, přemístěného Němci pro nespolehlivost z českých zemí do Itálie. Přes pplk. Emingera navázal spojení s odbojovým hnutím Narev ve vlasti, a přes čs. vyslance při Společnosti národů v Ženevě ve Švýcarsku, dr. Kopeckého, i s československou exilovou vládou v Londýně.
Získal také potřebné kontakty na italský odboj, které umožnily odchod velkého množství vládních vojáků zpočátku přes Švýcarsko do Francie, později do italských partyzánských oddílů. Přísun bývalých vládních vojáků do Československé samostatné obrněné brigády umožnil ve Francii vybudování jejího třetího tankového praporu. Na základě lživých nařčení byl major Veselý po skončení války v Itálii zatčen a obviněn z velezrady. Po návratu do Prahy byl všech obvinění zproštěn.
Smluvní duchovní Zasazeného Vládního vojska v Itálii, major duchovní služby PhDr. Jiří Maria Veselý, OP
Roku 1946 byl jmenován převorem pražského kláštera u sv. Jiljí. V letech 1950–1955 byl internován v komunistickém koncentračním táboře v Želivi, kde následkem krutých podmínek nucené práce vážně onemocněl. Své zotavení z těžkého oboustranného zápalu plic a otravy krve považoval za zázrak. Po propuštění pracoval na archeologických vykopávkách na Velehradě. Od roku 1968 působil na univerzitě Angelicum v Římě, kde pěstoval slavistická studia, a také spolupracoval na archeologickém výzkumu pod chrámem sv. Petra. Je autorem řady odborných publikací. V roce 1999 přesídlil do kláštera dominikánů v Olomouci. Zemřel 31. srpna 2004.
