Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Koupili jste zahradu ve svahu? Nedělejte z ní rovinu, radí zahradní architekt

Lidé

  5:06
Zahradní architekt Ferdinand Leffler si nepotrpí na načančané zahrady nebo vyumělkovanost, bližší je mu český sad s českou loukou. Ač ho navrhování zahrad živí, je přesvědčen o tom, že krásnou zahradu si může kdokoliv z nás vymyslet sám. „Základem je zjistit, v čem se cítíte dobře, a používat selský rozum,“ radí.

Ferdinand Leffler založil ateliér zahradních architektů Flera, který vyhledávají zákazníci nejen u nás, ale i ve světě. foto:  David Neff, MAFRA

S Ferdinandem Lefflerem se scházím v jeho ateliéru na Smíchově. Atmosféra je tu příjemná a hlavně kreativní. Aby ne, vždyť právě tady vznikají návrhy zahrad kladoucí si za cíl, aby se v nich lidé cítili skvěle. Jak na to?

LN Vystudoval jste zemědělskou univerzitu. Věděl jste hned od začátku studia, že se chcete věnovat zahradám?
Nevěděl. Šel jsem tam s tím, že jsem chtěl dělat krajinné inženýrství, tvarovat krajinu zničenou průmyslem. Třeba po důlní činnosti je krajina zhuntovaná a na místo přichází právě takový krajinář, který ji vrací zpět do podoby, kdy opět splyne s krajinou. Zahladí stopy po průmyslu. Dodnes mě to hodně zajímá a k tomuto směru inklinuju. Jenže když jste na škole, v určité chvíli vás začne frustrovat, že v praxi to jsou spíše samá razítka a povolení. Já jsem střelec, a když se pro něco rozhodnu, potřebuji vidět výsledek. Vidět, že se to povedlo. Nejsem úplně trpělivý…

Zahrady pro období suchých let? Jednoznačně bez trávníku

LN Odradila vás tedy úředničina.
Dá se říct. V té době jsem měl chuť věci dělat víc rukama a realizovat než nutně vymýšlet a kreslit na papír. Takže když jsem v posledním ročníku na vysoké začínal s realizacemi zahrad, měl jsem svůj tým, se kterým jsem ty věci sám skutečně dělal i rukama, což pro mě bylo důležité. Ono to souviselo se zkušenostmi, které jsem získal při cestování po světě. V USA jsem potkal zahradní architekty, kteří ale nevypadali jako kravaťáci, jaké člověk běžně potkává v Evropě. Byli to spíš lidé, kteří měli svůj truck, v něm dva labradory a jezdili a rovnou i realizovali. To mě okouzlilo.

Zahradní architekt Ferdinand Leffler se svým psem
Zahradní architekt Ferdinand Leffler

LN Takže jste chtěl také tak jezdit?
Pravda je taková, že dnes mám ateliér o třiceti lidech a víc malujeme a plánujeme a už méně jezdím tím truckem. Ale kontakt s realitou tady pořád je a ten mě zajímá a baví.

LN Jaký je u nás zájem o realizace zahrad?
Významně se zvedá. Myslím, že i s televizním pořadem Ferdinandovy zahrady jsme udělali velký kus práce a velkou osvětu v tom, co to vlastně je ta zahradní architektura. V roce 2017, když se vysílala první série, mi spousta lidí psala, že doteď neměli o existenci zahradních architektů vůbec tušení. Nebo si tuto profesi pletli se zahradníkem. Společně s řadou mých kolegů jsme, myslím, začali rehabilitovat a vůbec oddělovat, kdo je zahradník a kdo je zahradní architekt. Obě profese jsou přitom ohromně důležité, každá z nich potřebuje tu druhou a sama o sobě neznamená tolik, jako když se spojí. Ale rozhodně to neznamená jedno a totéž.

LN Jaký je mezi nimi tedy rozdíl?
Zahradní architekt si udržuje nadhled, zůstává nahoře a dívá se, co se děje pod ním. Nepřipouští si k tělu drobné detaily, jim se naopak musí věnovat zahradník, který má ruce v zemi. Nejde úplně zůstat v detailu i nadhledu, vždy si musíte vybrat jednu z těch pozic. Já jsem radši v nadhledu.

LN Jak pracuje zahradní architekt?
Práce architekta je vést klienta nebo žadatele o novou zahradu takovým směrem, aby mu zahrada splnila to, co od ní očekává, aby s ním korespondovala. Největším problémem bývá, že si lidé uspořádají zahradu k obrazu někoho jiného. Ať už se jedná o módní magazín, nebo souseda, nebo rodiče. Já jim pomůžu zjistit, co je to jejich, co skutečně chtějí právě oni. Samozřejmě ale musí chtít dělat zahradu skutečně pro sebe, ne jen na oko…

FERDINAND LEFFLER

Narodil se v roce 1978, vystudoval Českou zemědělskou univerzitu v Praze a po studiích založil ateliér zahradní architektury Flera, který vede dodnes. V letech 2017 a 2019 prováděl pořadem Ferdinandovy zahrady, který uvedla Česká televize. O zahradní architektuře vydal několik knih a pořádá přednášky a workshopy pro veřejnost. Žije v Praze, je ženatý a má čtyři děti. Mimo jiné je frontmanem a zpěvákem v rockové kapele Boys Don’t Cry.

LN Co následuje?
Někdo třeba řekne, že by se mu vlastně líbilo trávit v zahradě víc času sám se sebou, že by chtěl mít v zahradě nějaký úkryt před světem… To když z člověka dostanete, tak je to super, zkrátka věc, na kterou si sám přijde. Je to velký posun od vystřihovánek z novin a instagramových fotek… Jako architekt pak hledám funkční nástroje pro tu konkrétní zahradu i zástavbu, které mu tento pocit splní. Cest vedoucích k tomu, abych vám udělal v zahradě zašívárnu, kde vám bude dobře, těch je nekonečně mnoho. Ale já musím sáhnout po té správné pro vás.

LN Takže zahrada na míru, ne podle trendů…
Pinterest a další jsou fajn, takové zábavné utráceče času, ale na druhou stranu je to taky velká zkratka. Lidi se na inspiračních sociálních sítích dobře baví, já to mám koneckonců taky rád, ale často pak ztrácí kontakt sami se sebou, protože se chytnou nějaké módní vlny. A potom se zapomínají více podívat sami do sebe.

LN Jak na to?
Možná to zní jako klišé, ale ptát se sami sebe. Jaká byla zahrada mého mládí? Co jsem měl rád, když jsem byl malý? Nedávno jsem byl u tchýně na chalupě a pomáhal jsem jí řezat dříví. Myl jsem si ruce u zahradního umyvadla a koukal jsem vedle k sousedovi, který měl na zahradě takové ty staré pozinkované vany plné dešťové vody. V nich se válela popadaná jablka a já jsem z toho nemohl spustit oči! Ona je to trochu už profesní deformace, ale mě to zkrátka dělalo dobře a zjistil jsem, že něco takového chci mít blízko sebe.

LN Vaše vlastní zahrada vypadá jak?
Mám ji strašně rád. Je zarostlá, není na ni odnikud vidět, ztrácíte se v ní. Žijou v ní tři psi a čtyři děti. Je divoká, bujná, je v ní ohniště, jezero, sauna… Zkrátka všechno, co mám v zahradě rád. Všechno je to krásně ošuntělé, správně jeté každodenním životem… Je to zahrada, která je ke mně hodná, protože mě každý den nenutí, abych na ní něco dělal. Když si tam ale chci utéct, práci si v ní klidně najdu. Dává mi všechno, co od zahrady chci.

LN Co je první věc, které si všímáte, když přijdete do zahrady?
Všímám si všeho možného, včetně nejmenších detailů. Loni jsem s rodinou cestoval po národních parcích USA. Bydleli jsme všude možně v rodinách a takový náhled do americké nátury, domácnosti a zahrady byl pro mě hrozně zajímavý. Od dlažby až po to, jak se lidé o zahradu starají, jak vypadají ploty. A v neposlední řadě taky, když si sednete, tak jaká je tam atmosféra… Když je mi někde hodně dobře, tak si sednu a nejdřív prožívám to, jak je mi dobře. A pak jen zlehounka, abych to nevyplašil, si zkouším sám pro sebe říct, co z toho mi dělá dobře. Ty stromy? To světlo? Pro mě je to významný okamžik mojí práce.

LN Co vás v Americe zaujalo? Co tam třeba dělají jinak?
Zaujalo mě, jak máme v Evropě krásné a upravené zahrady. (smích) Před dvaceti lety, když jsem byl v USA naposledy, jsem byl z amerických zahrad úplně paf. U nás to tenkrát teprve začínalo a všechno mi tam přišlo perfektní. Dnes mám pocit, že jsme za tu dobu udělali my jako Evropa velký krok dopředu a naše zahrady jsou tak promyšlené, že kam se na to hrabou americké předzahrádky menších měst. Tady se třeba často říká, jak mají lidé na venkově na zahradách nepořádek. Ale když jsem sledoval a kriticky vnímal tu Ameriku, to, co jsem tam teď viděl za nepořádek, by si tady podle mě nikdo nedovolil…

LN Co se vám tam naopak líbilo?
Když potkáte v Americe hezkou zahradu, která se otevírá do krajiny, na níž lidem záleží, tak to je pecka. Protože oni nejsou zatíženi historií a styly, takže se necpou do renesance ani baroka a zahradu udělají prostě a jednoduše krásnou. Ono to totiž zahradě hrozně sluší, když se s ní moc nemažete. Taky používají lokální zdroje, což je kvůli tamním vzdálenostem takřka nutnost. Nám to tady zas tak nevadí. Necháme si klidně přivézt dlažbu z Itálie, je to kousek a ono to nějak dopadne. Přitom lokálnost je super.

LN Teď trochu narážíme na nešvary českých zahrad.
Nešvar číslo jedna je pro mě to, že českým zahradám chybí koncept. Zamyšlení nad tím, co by zahrada jako celek měla přinášet. Často tam vidíte dílčí „podprojektíky“ podle toho, co zrovna dávali v televizi. Zahrady pak často vypadají jako showroom zahradních stylů, ale rozhodně to není koncepční, celistvá zahrada. Pak je to právě ta stylizace. Lidé si to často, aby měli pocit, že je to jako hezké, zbytečně komplikují hledáním nějakého stylu, který by se dal považovat za zahradní architekturu. Jako kdyby ten nádherný český sad s tou českou loukou nebyl dost dobrý! Ale on je. Není třeba ho předělávat na francouzsko-japonskou zahradu, to je nesmysl. Mnohem lepší by přitom bylo podívat se, jak zahrada vypadala padesát let zpátky a vsadit na selský rozum.

LN Jak z té nekoncepčnosti ven?
Už jenom podívat se na zahradu seshora, namalovat si jednoduchý plánek a začít o tom přemýšlet jako o celku. To koneckonců lidi učí i moje knížka Žijte ve své zahradě… Protože než kopnete do země, měli byste si to promyslet celé. Ideálně vzít ke stolu všechny lidi z rodiny a zeptat se jich, co by si na zahradě přáli. Už to je malé vítězství, které hodně pomůže. Nabízelo by se říct: najměte si zahradního architekta. Já to ale neřeknu, protože řada z nich bude ještě méně koncepčních než vy. Nemůžu říct, že obor by byl plný profesionálů. Mám hodně schopných kolegů, ale taky se vám může stát, že zahrada s vámi nebude mít mnoho společného. Pokud chcete architekta, vybírejte dobře. Nebo se do toho klidně pusťte sami. Právě teď je nejvyšší čas plánovat, když chcete mít zahradu příští léto hotovou.

LN Jakých – alespoň základních – zásad se držet?
Velmi důležité je přijmout pozemek takový, jaký je. Z pozemku ve svahu se nesnažit dělat rovinu, z pozemku, který je vlhký, nedělat pozemek suchý… Některé věci jsou prostě dané, a když je přijmete tak, jak jsou, plus se poradíte s rodinou o tom, co by si kdo v zahradě přál, a budete ji vnímat jako celek, neuděláte chybu.

LN Kde člověk může hledat inspiraci?
Ideálně v okolní krajině. Nebo si vědomě všímat toho, kde je mi fakt dobře. Nakonec jsem si skoro jistý tím, že většina lidí přijde na to, že nejlépe je jim v zahradě, která vůbec není „načančaná“ a upravená manikúrními nůžkami. Nejlépe je nám většinou v uvolněných, klidných a pohodových zahradách. Když si na tohle sami odpovíte, přestanete hledat ideál v trávnících a živých plotech a zjistíte, že nepotřebujete víc než obyčejné stromy, stín a šumějící listí.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!