Lidovky.cz: Co vás vedlo k tomu napsat knihu o slavných Češkách?
Nápad napsat knihu Velké ženy z malé země přišel od mé mladší dcery Elišky. Četly jsme si totiž společně knihu o významných světových ženách a Eliška si povzdechla, že je velká škoda, že v knize není ani jedna Češka. Roky se zabývám otázkou postavení žen ve společnosti a genderovou diverzitou. Moje dcera mi svojí poznámkou dala impuls k tomu, abych její nápad začala rozpracovávat a připravovat. Zároveň jsem si říkala, že když se v současné době společnost globalizuje technologiemi a my často vzhlížíme ke světovým úspěchům a světově známým osobnostem, tak by bylo dobré Čechům připomenout, z jaké země pocházejí, a utužovat tak sounáležitost a hrdost na to, že jsme Češi.
Lidovky.cz: Pro koho je kniha Velké ženy z malé země určena? Vyjde i v jiném jazyce než českém?
Kniha nyní vychází v českém jazyce, a protože jsme s Denisou v průběhu tvorby knihy zaznamenaly velké ohlasy a zájem ze zahraničí, ať již od Čechů, nebo cizinců, kteří mají k Česku vazby, rozhodly jsme se, že knihu necháme přeložit do angličtiny, a její anglická verze vyjde v průběhu května. Myslíme si, že to bude skvělá příležitost, jak reprezentovat Česko v zahraničí a představit naši zemi prostřednictvím úspěšných a významných žen.
Renata MrázováRenata Mrázová je jednou z nejúspěšnějších žen českého byznysu, působící přes dvacet let na významných manažerských pozicích. Pět let řídila českou a slovenskou pobočku holandské životní pojišťovny NN. V současné době žije čtvrtým rokem v Holandsku, kde měla v rámci společnosti NN Group na starost management lidských zdrojů. Renata Mrázová má dlouholeté zkušenosti z působení v korporacích, a proto si plně uvědomuje, jak je pro ženy složité prosadit se v podnikání, byznysu a politice. Nejen muži, ale i ženy jsou úspěšné a pochází z České republiky.  |
Kniha je primárně určena dětem od osmi let, ale je napsána tak, že zaujme i ostatní mladší čtenáře, kterým mohou příběhy v knize předčítat rodiče. Zcela jistě si na své přijdou i dospělí čtenáři, kteří se rádi inspirují a zajímají se o nové věci. Podtitul knihy naznačuje, že je její obsah určený pro zvídavé holky, zvídavé kluky a všechny ostatní. Naším snem je, aby se kniha dostala do každé domácnosti, školy, knihovny, aby inspirovala, vyvolávala diskuse a upozorňovala na nutnost sounáležitosti české společnosti. S úsměvem často vysvětluji, že kniha není určena jen pro holčičky, dívky a ženy, je to kniha, která je určena pro všechny čtenáře bez ohledu na věk a pohlaví.
Lidovky.cz: Podle jakých kritérií jste vybrala 33 úspěšných Češek?
Knihu jsme napsaly společně s Denisou Proškovou. Denisa navíc knihu ilustrovala a já knihu samonákladem vydávám. Seznam úspěšných žen v knize se celou dobu vyvíjel. Na začátku jsme daly dohromady asi 70 Češek, které jsme znaly. Číslo 33 jsme zvolily záměrně, aby vyjadřovalo určitou naději a obrodu v české společnosti. Seznam jsme pak začaly proškrtávat a vybíraly jsme ženy tak, abychom měly co nejrozmanitější vzorek české společnosti. Ženy, které žily v minulosti, a ženy, které žijí v současnosti. Ženy, které zastupují co největší počet profesí a povolání. Ženy, které pocházely a pocházejí z různých rodinných poměrů. Ženy, které měly děti, a ženy bezdětné. Ženy, které byly a jsou vzorem pro ostatní, které mají silné životní hodnoty a zásady, a ženy, které společnost nepolarizují. U žen, které žijí v současnosti, jsme navíc chtěly s většinou osobně hovořit a být v kontaktu. Všechny se staly ambasadorkami knihy a velmi nás v našem počinu podporují.
Lidovky.cz: Nahlíží se podle vás v Česku na ženu stále jako na bytost, která by měla stát doma u plotny a s navařeným jídlem čekat na svého manžela a děti?
To, na co se mě ptáte, je přesně to nálepkování, škatulkování, posuzování a odsuzování, které funguje v každé společnosti. A děláme to všichni. Jsou to tzv. mindbugs – broučci v hlavě, kteří nám pak naprogramují vzorce chování, názorů i hodnot, a dle toho za nás naše hlava rozhoduje. Naše kniha se snaží přes různé příběhy ukázat, že každý člověk je jiný, vlastně jedinečný a že nejlepší pro naši vnitřní pohodu je tento fakt pochopit a žít dle něj. Postavení ženy a muže ve společnosti je dáno historicky a evolučně se vyvíjí. Zastávám názor, že pokud je žena šťastná, když je emancipovaná a naplňuje si své sny, tak je to správně. Zastávám také názor, že když je žena šťastná právě, jak říkáte, doma u té plotny, tak je to také správné. Ať je její rozhodnutí jakékoli, je důležité, že ji do něj okolí a společnost netlačí právě na základě škatulkování. Nekritizujme ženy, pokud se chtějí realizovat ve své kariéře, profesi, a nekritizujme ženy, pokud se chtějí věnovat rodině. Je to jejich rozhodnutí. Ve většině případů dokážou ženy i muži skloubit jak profesní realizaci, tak péči o rodinu.
Lidovky.cz: Je velmi málo žen, které o sobě dokážou říct, že jsou feministky. Proč myslíte, že tomu tak je? A proč má u nás feminismus stále spíše negativní význam?
No a jsme zpět u toho škatulkování. Feminismus má v Česku, ale i v jiných zemích spíše negativní nádech. Společnost vytvořila určitý názor na to, co feminismus a feministka je. Pokud se zeptáte různých lidí, dostanete různou odpověď. Někdo vám řekne, že feministka je bojovnice za lidská práva, někdo jiný, že je to žena, která je kariéristka, a někdo, že je to žena, která nesnáší muže. Tímto způsobem bychom mohli pokračovat dál. Většinou jsou to ženy a muži (ano, i muži jsou feministé), kteří určitým způsobem vybočují, chtějí o věcech diskutovat, debatovat, chtějí změnit určité zažité vzorce ve společnosti, bojují za rovnoprávnost, otevírají témata, o kterých se většinou nemluví, a tím, jak chtějí docílit změny něčeho zažitého, tak ostatní lidi navádějí k odchodu z jejich komfortní zóny. Takový způsob prosazování se nikomu moc nelíbí, většinou totiž představuje určitou formu ohrožení. Feminismus pochází z latiny ze slova femina, což znamená žena, a prapodstata spočívá v hnutí, které prosazuje rovnost základních lidských práv.
Lidovky.cz: Díváte se na pořad Branky, body, kokoti? Co si o něm myslíte?
Na televizi se již roky nedívám. O pořadu jsem ani neslyšela, tudíž si o něm nemám možnost cokoliv myslet.
Lidovky.cz: Jak se díváte na stav české společnosti z hlediska genderové vyváženosti?
To je velmi komplexní otázka, o které bychom si mohly povídat velmi dlouho. Pokud se mě ptáte na to, co si myslím o zastoupení žen na různých významných pozicích, ať už v komerčních společnostech, neziskových organizacích nebo v politice, tak situace není odlišná od jiných zemí. Snad jen v zemích Skandinávie a částečně v USA, kde feministické hnutí začalo již před několika dekádami, je situace o trochu jiná. Ano, faktem zůstává, že na významných postech máme v Česku velmi nepatrné procento žen. Ale nezaměřujme se pouze na genderovou diverzitu. Česká společnost s ní obecně neumí moc pracovat, ať už s genderovou, věkovou, národnostní, kulturní a tak dále. To vše souvisí s předsudky a vzorci, které všichni máme. Pojďme se ale vrátit k problematice genderu. Na pracovním trhu se pohybuji více jak 25 let. A když se podívám, jak situace vypadala před 15-20 lety, vidím veliký rozdíl, a to především v ohledu toho, jak je téma genderové vyváženosti známé, diskutované a transparentní. Já obecně moc nevěřím v žádné revoluce, ale v evoluci, ve vzdělávání, debatování a změnu přes postupné kroky. Problematika diverzity a inkluze je komplexní a neexistuje na ni jedno řešení. Je skvělé, že se o tématu hovoří, a tím se odstraňují některé ze zažitých vzorců i předsudků. A věřím tomu, že generace Y a nastupující generace tuto oblast posune mílovými kroky vpřed. Právě naše generace jim pro to otevřela dveře, a když mluvíte s mladými lidmi, tak se na tuto oblast dívají zcela odlišně, a nezáleží vůbec na tom, zda mluvíte se ženou nebo mužem.
Lidovky.cz: Několik let jste žila v zahraničí, konkrétně v Holandsku. Do jaké míry se liší tamní přístupy k ženám od těch tuzemských?
Nizozemí, stejně jako Skandinávie, patří v této oblasti k nejpokrokovějším zemím. Rodina je zde ta nejdůležitější hodnota a celá společnost tak funguje a je podle toho nastavená. Rodiny jsou zde v porovnání s Českem početné, není výjimkou, že je v rodině 3 a více dětí. Existuje tady výborná infrastruktura, která je ovšem cenově dost nákladná – jesle, školky a mnoho variant dětských kroužků, zejména těch sportovních. V Holandsku je například zcela běžné, že se maminka se třemi malými dětmi vrací do práce po 6 měsících mateřské. Velmi dobře tady fungují zkrácené úvazky i práce z domova a je normální, že se do péče o děti zapojují stejně maminky i tatínkové. Existuje tady například tzv. papadag, což je středa, kdy holandské školy končí ihned po obědě, a většina tatínků pracuje ten den z domova nebo jen půl dne, aby děti vyzvedli ze školy a užili si s nimi v polovině týdne odpoledne. Na rozdíl od České republiky zde není tak rozšířená podpora a pomoc v rámci rodiny, myslím tím prarodičů. Pokud byste ale s tímto systémem zkrácených úvazků, práce z domova a výborné infrastruktury čekali, že v politice a na významných pozicích uvidíte větší počet žen než v Česku, tak byste se mýlili. Jak jsem říkala na začátku, je to komplexní situace.
Lidovky.cz: Co by lidé měli podle vás dělat pro to, aby byli ve svých životech spokojeni?
To je pro mě těžká otázka, na kterou si netroufám odpovědět, nejsem žádný psycholog nebo expert na štěstí a nerada generalizuji. Myslím si, že na každého platí něco jiného. A souvisí to právě s otázkou diverzity. Každý jsme jiný a jedinečný. To, co dělá šťastnou a spokojenou mě, nebude platit pro ostatní a naopak. Myslím si, že důležité je, aby každý člověk znal hlavně sám sebe. Aby sám sobě rozuměl. Aby chápal, co ho dělá šťastným a spokojeným a co mu naopak vadí. Aby právě o těchto věcech přemýšlel a choval se podle toho. Pokud rozumím tomu, co mě dělá spokojenou a šťastnou, a vím, v jakých situacích je mi dobře, tak už zbývá jen krůček k tomu žít spokojený život.
Lidovky.cz: Sama jste matkou dvou dcer. Co vy považujete za stěžejní ve výchově dětí?
Před mnoha lety jsem dostala od jednoho mého blízkého kamaráda, který v té době byl již zkušeným rodičem, radu, kterou si velmi často připomínám a která mi stále rezonuje v hlavě. Řekl mi, že nemám děti vychovávat k obrazu svému a snažit se do nich dostat své potřeby, touhy a sny. Děti jsou dar, který nám byl do našich životů dán. Nejsou naším majetkem, jsou to samostatné bytosti, které jsou zase jiné než my. My bychom měli fungovat jako jejich průvodci životem. Ochraňovat je, inspirovat, učit je diskutovat, debatovat, na příkladech jim ukazovat, co je v životě dobré a špatné, ukazovat jim prostřednictvím našeho chování ty nejdůležitější životní hodnoty, ale zároveň je respektovat a podporovat. A hlavně jim ukazovat a dávat to nejdůležitější, tu bezpodmínečnou rodičovskou lásku. Výchova dětí je velká zodpovědnost a nefunguje to tak, že bychom pouze my vychovávali děti, ale i děti vychovávají nás. Ne nadarmo se říká, že naše děti jsou zrcadlem nás samotných.
Lidovky.cz: Na podporu vydání knihy ve vyšším nákladu jste před měsícem spustila crowdfundingovou kampaň na platformě HitHit, která před pár dny úspěšně skončila. Díky ní se podařilo vybrat téměř 300 tisíc korun. Zároveň jste tuto středu svou knihu pokřtila. Jak jste s výsledky vašeho projektu spokojená?
Co se týká crowdfundingu, tak je to moje první a zároveň velmi zajímavá zkušenost s takovým typem kampaně. S Denisou jsme se ji rozhodly spustit ze dvou důvodů. Jednak jsme doufaly, že díky kampani vytvoříme o knize první povědomí a že se o knize začne mluvit. Knihu vydáváme samonákladem, nemáme za sebou velké vydavatelství, které by nám pomohlo s marketingem a PR. Náš sen je, aby se kniha Velké ženy z malé země dostala do každé domácnosti, školy a knihovny. A to jsou velké ambice. Kniha je velmi kvalitní, ať už obsahem, tak ilustracemi, ale i tiskem a crowdfundingová kampaň nám pomůže vydat větší množství knih, čímž se nám také podaří knihu nabídnout za přijatelnou cenu, aby si ji mohla každá česká rodina pořídit. Ve středu jsme knihu společně s významnými hosty pokřtili a uvítali do knižního světa. Celá akce proběhla podle našich představ, jsem za to vděčná a s Denisou máme obrovskou radost Moc si přejeme, aby se kniha líbila, aby inspirovala, aby vzbudila v dětech i dospělých nové sny a touhy a aby se o knize a o příbězích v ní mluvilo. Knihu si mohou lidé zakoupit na našich webových stránkách.
