Sommerová: Marta nám ukázala, že je možné říct ďáblovi NE |
„Zajímá mě úloha osobnosti v dějinách, umělecká výpověď o stavu světa nebo historické události zasahující do našich dnů,“ vysvětlila tvůrkyně, k jejímž nedávným snímkům patří Magický hlas rebelky o zpěvačce a signatářce Charty 77 Martě Kubišové, Věra 68 o gymnastce Věře Čáslavské, a nejnověji celovečerní dokument Červená o neobyčejném životě české pěvkyně na pozadí dramatických událostí 20. století. Všechny filmy sklidily úspěch i ocenění, Červená dostala Českého lva.
V hledáčku Sommerové, narozené 2. srpna 1949 v Praze, bývají často „silní lidé, které osud těžce zasáhl a nějak zaskočil“. Do její filmografie patří i dokumenty o Jiřím Šlitrovi a Bohumilu Hrabalovi, pár kapitol z polemického cyklu Ztracená duše národa a retrospektivní koláž Moje 20. století. Vypravila se také do venkovského regionu nedaleko Prahy. Točila o vozíčkářích, o důchodcích, o lidech s rakovinou.
  |
Velmi ji zajímají partnerské vztahy: „V určité fázi života jsem prostě zjistila, že vztahy mezi mužem a ženou nejsou v téhle patriarchální společnosti v pořádku.“ Podle Sommerové je nutné, aby se muži vrátili víc do rodin a ženy vyšly víc na veřejnost.
Sommerová vs. Klaus ml.: Lidi žijící v paneláku jsem neurážela, jde o politický boj |
Sama k této tematice přispěla sérií tří stejnojmenných knih na základě úspěšného filmu O čem sní ženy: „Dělám to proto, abych zpovědí pomohla jiným ženám, které prožily něco podobného, a myslí si, že jsou úchylné, nenormální.“
Hnacím motorem jejího úsilí v této oblasti je i vlastní nepříliš radostné dětství, dospívání ve druhé polovině šedesátých let bylo prý už příjemné: „Byla jsem duchem hipísačka, což jsem asi dodneška. Ideovým praporem pro mne byli Beatles a Rolling Stones. Veškeré umění, které v Praze bylo k mání, jsem nenasytně požírala. Studovala jsem sice chemickou průmyslovku, ale ze školy jsme šli na výstavu, pak do kina a večer ještě do divadla.“
Našla se až na studiích FAMU v ponurých 70. letech: „Pamatuju si ten depresivní pocit beznaděje. Strašně jsem prožívala společenský pád, zapovídání všeho...“ V letech 1979-1981 pracovala jako redaktorka v České televizi, po svatbě s druhým manželem, dokumentaristou Janem Špátou, „utekla“ na 12 let točit filmy do Krátkého filmu Praha.
Tvorba dokumentů po roce 1989
Za TOP 09 bude kandidovat i režisérka Sommerová ze strany LES |
Po revoluci v roce 1989 přešla na tvorbu dokumentárních filmů pro Českou televizi. Začala pracovat pro společnosti Febio, Film a sociologie a World Circle Foundation. V letech 1991-2002 též učila na pražské FAMU, od roku 1994 tu vedla katedru dokumentární tvorby. Od roku 2014 je Sommerová místopředsedkyní Liberálně ekologické strany (LES).
Mezi její nejslavnější tituly patří: Konkurz na rok 2000, Jednotřídka, Miluj bližního svého, Máňa, Nesmrtelná hvězda Božena Němcová, Konec světa v srdci Evropy, Máňa po deseti letech, Křídla Andělů a Láska včera, dnes a zítra.
Nejdůležitější vlastností dokumentaristy je pružnost, tvrdí Sommerová, která dnes žije po dvou manželstvích sama a tato samota jí prý přinesla svobodu.
Velkou láskou Sommerové je postava spisovatelky Boženy Němcové a čtení knih obecně: „Skrze četbu knih vede nejspolehlivější a nejkrásnější cesta k probuzení lidskosti,“ říká. A chtěla by prý, aby si ji lidé pamatovali jako „zářivou blondýnu s dlouhými vlasy, která u plotny i za kamerou káže feministické myšlenky“.
A radost jí dělá i rodina. S bývalým manželem, již zesnulým kameramanem a režisérem Janem Špátou, má Sommerová dceru Olgu, také filmařku, mimo jiné autorku dokumentu Oko nad Prahou o architektovi Janu Kaplickém. Nyní Špátová pracuje se svým manželem, kameramanem Janem Malířem, s nímž má dvouletou dceru Olgu, na natáčení dokumentárního filmu o Karlu Gottovi. A syn Sommerové Jakub se také věnuje filmové tvorbě.
