Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

POHNUTÉ OSUDY: Nechtěl to vzdát, stejně jako v ringu. Boxer Konečný rakovinu neporazil

Lidé

  11:00
Český sport mezi provazy smutnil. Jen 62 dnů poté, co jeho syn Lukáš dosáhl pro republiku prvního titulu profesionálního šampiona planety, povolali do nebeského ringu Milana Konečného. Reprezentanta bývalého Československa, průkopníka novodobého českého profiboxu, nezdolného bojovníka a poctivce s ohromnou vůlí. Jenže v boji s rakovinou mu tyto vlastnosti pomáhaly jen chvíli.

Milan Konečný foto: Archiv Lukáše Konečného

Ve fotbale vás podrazí a jste mrzák. V ringu od soupeře čekáte jen to nejhorší. Co vás pak může překvapit? Vůbec nic. Autorem tohoto výroku je Milan Konečný, někdejší miláček brněnského i ústeckého publika. Ta slova vyřkl, když už měl dráhu boxera za sebou a opět doma v Brně vychovával následovníky v ringu.

Čtvrt století dlouhou kariéru rodáka ze Šlapanic provázely rozpaky nad jeho věkem. Pro box se totiž rozhodl v roce 1984, dva měsíce před 25. narozeninami. Zralý, ženatý policista, otec šestiletého Lukáše, spatřil náborový letáček druholigového klubu Lokomotiva Ingstav Brno a měl jasno.

Ring namísto hospody

„Přišel na trénink a já mu moc nevěřil. Myslí to vážně? Razili jsme cestu, aby chlapci začínali s boxem v žácích, dorostu, aby byli nejlepší v době po vojně. Ale on už měl dávno po ní!“ vzpomínal tehdejší trenér Lokomotivy Miroslav Kubánek. Zato paní Lenka Konečná, vdova po boxerovi, který se proslavil až později, to viděla jinak.

„Milana jsem poznala jako ohromného sportovce, denně chodil běhat, hrál fotbal, plaval. Neznal televizi, nevěděl, co je to hospoda. A když se dal na box, viděla jsem, jak je šťastný,“ líčila. Trenér Kubánek svůj názor brzy změnil.

„Přesvědčil mě. Nebyl žádný velký technik, chybělo mu mládí v ringu, ale rval to srdcem a úžasnou kondicí. Měli jsme v klubu dva Kubánce, kteří tady studovali. Kolikrát už se sprchovali, když Milan přišel na trénink. V tu ránu byli u ringu a říkali ostatním – pojďte se dívat! On už tehdy předváděl box, jaký Kubánci vyznávali – silové pojetí, nasazení, nebojácnost, odvaha. Ti Kubánci Čechy za velké boxery nepovažovali, ale Milana ano,“ vysvětloval.

Milan Konečný

První zápas v listopadu 1984 Konečný prohrál, v Prostějově na mistrovství kraje podlehl mnohem známějšímu Polákovi. „Ale přesvědčil mě definitivně, s velkou hvězdou odboxoval vyrovnaný zápas,“ vzpomínal trenér Kubánek. Přišly první úspěchy.

V roce 1985 Konečný získal na mistrovství Čech stříbro, o rok později přebor Čech vyhrál a na mistrovství Československa v Ústí nad Labem podlehl až ve finále Michalu Franekovi, juniorskému mistru světa z předchozího roku. Prohrál ovšem k. o.

„Vraceli jsme se vlakem do Brna a já byla rozrušená, bála jsem se, aby mu něco nebylo. Takže když jsem si šla při zastávce v Praze na hlavním nádraží na nástupiště umýt ruce, zapomněla jsem na umyvadle tři prsteny včetně snubního... Milan byl ale v pořádku a brzy začal znovu trénovat. A s ještě větší zarputilostí než předtím, to se mi na něm líbilo,“ vyprávěla Lenka Konečná.

Místo hlídek ve člunu boxoval

Tehdy v Ústí Konečný okouzlil trenéry tamní Rudé hvězdy, která byla, stejně jako Dukla Olomouc, střediskem vrcholového sportu. V roce 1987 mu Ústečtí nabídli angažmá, stěhoval se i s rodinou. Jenže stále se lepšícímu boxerovi bylo už sedmadvacet, a nebyl tedy perspektivní.

„Funkcionáři z krajské správy nám do všeho mluvili, museli jsme to nějak obejít,“ vzpomínal tehdejší činovník a kondiční trenér RH Ústí Jan Čejna. „Říkalo se tomu tabulková nekázeň,“ smál se. „Já už tehdy působil u poříčního oddělení bývalé Veřejné bezpečnosti a Milana jsme ‚jako‘ zaměstnali u nás. Přitom normálně trénoval s boxery,“ vysvětlil Ondřej Holubek, někdejší trenér Rudé hvězdy a boxerský nadšenec.

POHNUTÉ OSUDY: O lítost nestojí. Házenkář Karol Bielecki dává góly i bez oka

„Milan byl rovný a čestný chlap, poctivý bojovník, v tréninku si přidával. Všem šel příkladem, brzy se stal tahounem kolektivu, měl ohromnou vůli dostat se do špičky. A každému chtěl pomoci, k tomu měl ten brněnský dobrácký výraz ve tváři. V klubu na něj vsadili a on jim důvěru splácel úspěchy v ringu,“ zmínil Holubek Konečného mistrovské tituly či úspěchy na mezinárodních turnajích.

„Milan byl velkou oporou extraligového družstva, pílí se prosadil do národního týmu,“ přitakal Svatopluk Žáček, tehdejší kouč SKP Ústí a české reprezentace a nynější prezident České boxerské asociace.

Rozčarování se Konečný dočkal v roce 1991, tentokrát na svůj věk doplatil. V Itálii ve 32 letech vyhrál silně obsazený turnaj Maestre, který byl olympijskou kvalifikací pro Barcelonu 1992. Nejel ale nikam, protože mezinárodní federace AIBA snížila věkovou hranici z 34 na dvaatřicet let.

„Táta byl naštvaný, věděl, že na to má. Takže šel v roce 1993 k profíkům, jako vůbec první u nás,“ přibližuje Konečného syn Lukáš. V té době už kráčel v tátových šlépějích a dospěl až k medailím z mistrovství Evropy i světa a k titulům v profesionálním ringu. To už jeho otec pracoval v Ústí u zásahové jednotky a profesionální dráhu měl jako „vedlejšák“.

„Působil v Krupce, jednou jsme si dali sraz na Severní terase a on přiběhl v maskáčích a bundě s kapucou. Byl sis zaběhat? ptám se. Ne, běžím z práce, odpověděl. Představte si, že těch třináct kilometrů tam a ještě jednou zpátky domů utíkal denně, jen aby byl v kondici. Ve čtyřiceti!“ sklonil se před vůlí Milana Konečného Jan Čejna, jenž mu domlouval profesionální zápasy a cestoval s ním po světě.

V roce 2007 Konečný uzavřel práci u policie a s manželkou a dcerou se vrátili do Brna. A ještě dva roky nato, v devětačtyřiceti, způsobil svým věkem rozpaky opět. Ve Svitavách vybojoval svůj poslední zápas, v němž porazil o dvacet let mladšího Pavla Ďurča. V Brně pracoval s mladými boxery. „Byl to úžasný člověk a taková byla i jeho boxerská škola,“ vzpomínal Lukáš Wolf, mistr světa ve fullkontaktu a kickboxu.

Andělé už umí direkty

Na Štědrý den 2009 zákeřná choroba udeřila. „Zdobili jsme stromeček, Milanovi se udělalo špatně a jen se díval, pak začal zvracet. On byl strašný držák, už měsíc předtím říkal, že ho bolí hlava, ale pořád trénoval svoje skupiny... Odvezla ho sanitka a ještě večer mně a dceři v nemocnici řekl – je to v pytli, je to tam. A přednosta neurochirurgie, pan doktor Novák, mi sdělil, že je to bohužel zhoubný nádor na mozku,“ řekla tiše paní Lenka Konečná.

První operace, návraty domů, epileptický záchvat, další návaly nemoci, kdy přestával mluvit. Ozařování, chemoterapie, naděje, druhá a třetí operace. „Lékaři mi řekli, že Milan je rarita. Nadchla je jeho bojovnost, při tak zákeřném typu rakoviny prý totiž pacientům nedávají víc než půl roku.“ Nicméně situace se zhoršovala.

„Když mi v nemocnici v dubnu 2012 řekli, že to bohužel spěje ke konci, vzaly jsme si s dcerou Milana domů. Už nemohl chodit, mluvit ani polykat,“ vzpomínala smutně paní Konečná. Zemřel po šesti týdnech, obklopen svými blízkými.

„Kamarád mi den po odchodu pana Konečného řekl: Jestli je v pekle, tak už jsou všichni čerti zbití jako nezralý žito a nevědí, kam se schovat. Ale on je v nebi a hodní andělé už umí přední i zadní direkt,“ usmál se Lukáš Wolf.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!