Pátek 13. prosince 2019svátek má Lucie 2 °C déšť se sněhem Předplatné LN
12. listopadu 2019 5:04 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Neznámá hrdinka z ikonické fotografie. Jak snímek vznikl, jsem se dozvěděla po čtvrt století, říká

Martina Richtersová, dlouhou dobu neznámá žena z fotografie, se zúčastnila... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Martina Richtersová, dlouhou dobu neznámá žena z fotografie, se zúčastnila... | foto: Herbert Slavík

Martina Richtersová, dlouhou dobu neznámá žena z fotografie, se 28. října 1989 zúčastnila demonstrace na Václavském náměstí. Tehdy zde u příležitosti 71. výročí vzniku Československa zazněly projevy komunistických představitelů a poté probíhaly slavnostní přísahy vojáků. Jen o několik hodin později vznikla ikonická fotografie, kterou pořídil známý fotograf Herbert Slavík.

Lidovky.cz: Ikonická fotografie, která zachycuje, jak vás v náručí svírá policista vznikla už 28. října 1989. Kolik vám v té době bylo let?
Bylo mi 22 let. 

Lidovky.cz: Demonstrace 28. října na Václavském náměstí byla násilně rozehnaná. Nebáli se o vás rodiče?
Má rodina není z Prahy. Já přijela v 18 letech a už jsem tu zůstala. O politice se doma mluvilo otevřeně, nepřetržitě a odjakživa a táta i můj mladší bratr jezdili na demonstrace také. S tím strachem to bylo tak. Nebyly mobily, neměli jsme ani pevnou linku a domů jsem moc často nejezdila. Že na demonstrace chodím, to samozřejmě věděli a určitě se svým způsobem báli, hlavně maminka. Na jednu stranu sice pomáhalo, že neměli úplně přehled, co dělám a jestli jsem v pořádku. Ze stejného důvodu to pro ně muselo být i znepokojující.

Ikonická fotografie

  • poprvé vyšla na obálce časopisu Mladý svět 28. října 1990
  • na jaře vyšla kniha, kterou napsala fotografka a pedagožka Alena Lábová, Česká novinářská fotografie 1945-1989, s fotografií Herberta Slavíka na obálce
  • nyní vychází kniha Poslední revoluce

Lidovky.cz: Angažovala jste se nějak politicky? Jak jste podzimní revoluční období prožívala a s kým?
Zpětně mám pocit, že koncem osmdesátých let jsme tak nějak už všichni cítili, že společenské změny jsou nevyhnutelné. A nebo jsme v to alespoň doufali. Pro mě osobně byla zlomem demonstrace v srpnu 1988. Účastnit se veřejných protestů proti režimu mi od té chvíle definitivně přišlo jako samozřejmá povinnost každého normálního a slušného člověka. Kamarádi to viděli stejně a prostředí, ve kterém jsem v Praze žila svůj soukromý život, bylo v tomto směru také rozhodující. Po 17. listopadu jsem se sama nijak neangažovala, ale vzpomínám, že se politika a společenské změny staly nadlouho tématem i v čistě soukromých hovorech a napříč společností.

Lidovky.cz: Věděla jste v tu chvíli, že vás někdo fotí? Nebo jak a kdy jste se o fotografii dozvěděla?
Ne, nevěděla. Ten den byli demonstranti jako obvykle z Václavského náměstí vytlačováni do bočních ulic. Střed náměstí byl v tu dobu už prakticky prázdný a stály tam jen policejní antony a autobusy, pobíhali estébáci v civilu a příslušníci VB a zásahových jednotek. Tím větším překvapením pro mě fotka byla. Jestli se nepletu, tak poprvé vyšla 28. října 1990 na titulní straně Mladé fronty. V první chvíli jsem si myslela, že jde o policejní fotku a neuměla si vysvětlit, jak by se mohl fotograf dostat tak blízko. Navíc jen o pár desítek minut před tím jsem byla svědkem toho, jak nepozorného kluka s foťákem se policista v civilu snažil odvléct, nebo alespoň zadržet, než dorazí pomoc s obušky.

Kniha Poslední revoluce

Lidovky.cz: Znala jste se s fotografem Herbertem Slavíkem?
Neznala. Setkala jsem se s ním až před pěti lety. Na odpověď, jak fotka vlastně vznikla, jsem si tedy počkala čtvrt století.

Lidovky.cz: Stala jste se nevědomky jednou z tváří sametové revoluce. Jaký to byl/je pocit?
Nemyslím si, že já osobně. Ale ta fotka. Od chvíle, kdy byla poprvé otištěna, žije svůj vlastní příběh. V roce 1999 k výstavě fotografií na Staroměstské radnici vyšla publikace, v jejímž úvodu Václav Malý píše: „Fotografie má jednu důležitou vlastnost: Člověk může jejím prostřednictvím prožít všechno znovu. Fotografie oživuje paměť.” A za to jsem ráda. 

Alena Pecháčková

Autor

Alena Pecháčkováalena.pechackova@lidovky.czČlánky
Premium

Cítím hořkost. Bývalý šéf mordparty poprvé promluvil o svém odchodu

Nejznámější český kriminalista Josef Mareš sloužil u policie téměř třicet let,... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Nejznámější český kriminalista Josef Mareš sloužil u policie téměř třicet let, stál za objasněním řady vražd a...

Premium

Zalepili matce prsa, aby nemohla kojit. Při příbězích z Osvětimi pláče i průvodce

Průvodce Lukáš Lev | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Lukáš Lev provází v koncentračních táborech a popisuje nacistická zvěrstva. Jeho babička si však stála za tím, že za...

Premium

Kam dál, Slavie? Manažer Nezmar připouští obavy: Jsme na hraně

Jan Nezmar, manažer fotbalové Slavie | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Na Dortmund má jednu bizarní vzpomínku. Po letech se jí zasměje, ale tehdy? V březnu 2002 bylo Janu Nezmarovi ouvej....