25. srpna 2019 5:23 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Nikdy jsem se nevěnovala jen modelingu. Jsem hodně kreativní, říká Karolína Kurková

Baví mě se pouštět do věcí, v nichž mohu mít svobodu. Strašně si užívám, když... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Baví mě se pouštět do věcí, v nichž mohu mít svobodu. Strašně si užívám, když... | foto: Matúš Tóth

Praha Letos je to přesně dvacet let, co se v jedné české modelingové agentuře objevila fotka Karolíny Kurkové (35). Zanedlouho patnáctileté děvče z Děčína podepsalo smlouvu s módním domem Prada. Kulaté výročí její kariéry obsahuje vše, o čem jen může modelka snít – titulní stránky magazínu Vogue, kampaně pro značky Chanel či Jean Paul Gaultier, ocenění Model of the Year, andělská křídla Victoria’s Secret.

Po dvaceti letech na přehlídkovém mole je ovšem Karolína Kurková víc než jen slavná krásná tvář. Všechno pro ni prý teprve začíná. Jistá podobnost v našich jménech je. Obě Karolíny, ona Kurková, já Krupková. Tím ale naše podobnost končí.

Myslím na to, když čekám na Karolínu v hotelovém foyer a vzpamatovávám se z letního parna. Předpovědi hlásily mírných dvacet tři stupňů, ale je asi o deset víc. Karolína vejde do místnosti naprosto svěží – v dlouhých vílích šatech, v červených teniskách, nenamalovaná. Bez make-upu je ještě uhrančivější – světlé oči, rovný nos, dokonalé rty. Několik dní ale jede v rychlém tempu. Přiletěla ze Států a nacvičovala produkčně náročné natáčení cen Global Social Awards. Ceremoniál, v němž si ocenění převzali influenceři z celého světa, odmoderovala teprve před pár hodinami.

Nikdy jsem se nevěnovala jen modelingu. Jsem hodně kreativní.
Každé léto jsme u babičky na chalupě, kde jsem vyrůstala s bráchou. Opékáme...

Kromě modelky a vlivné uživatelky sociální sítě Instagram si ale Karolína Kurková nyní buduje také pověst podnikatelky v poměrně překvapivém odvětví, a sice ve výrobcích pro děti. „Nikdo to neočekával. Byla to spolupráce, do níž se moc lidí z mé branže nepouští,“ říká o kolekci kočárku, nosítek a dalších potřeb pro miminka, které navrhla pro firmu Cybex. V kosmetické značce Gryph & IvyRose zase usedla na post spolumajitelky, kterou kromě marketingu zaměstnávají i byznysová rozhodnutí. A to prý ještě nevyčerpala všechny své nápady.

Letos slavíte velké jubileum – dvacet let v modelingu. Je to příjemné ohlédnutí?
Je. Zvláště prohlížet si všechny staré fotky z mé kariéry. Je hezké vidět, jak člověk tehdy vypadal, co všechno dělal. Rozhodně mi ale nepřijde, že je to už dvacet let. Zní to jako strašně dlouhá doba. Ovšem nepřijdu si unavená ani znuděná. Naopak jsem ze všeho nadšenější, motivovanější, chci ještě víc pracovat. Připadám si jako na začátku.

Modelka Gisele Bündchen oznámila konec profesionální kariéry ve 34 letech. Vy tedy nic takového neplánujete?
Pořád jsem ještě dost mladá. (smích) Do důchodu určitě jít nechci. Navíc nikdy jsem se nevěnovala jen modelingu. Jsem hodně kreativní. Vždy jsem se chtěla v něčem zlepšovat a růst. Jsem člověk, který musí pořád něco dělat. Když nefotím, nenavrhuji ani nejsem ve své firmě, tak alespoň vařím, uklízím, organizuji. Jsem ráda produktivní, miluji, když můžu dělat hodně věcí. Nejsem ten typ člověka, který by nic nedělal, nepomáhal, nebo nic netvořil. Ani moji rodiče nejsou takoví. Člověka přece musí těšit, když vidí, že něco udělal. Nemusí to být něco velkého. Může to být jen přečtení knížky, podívat se na film, něco upéct, poklidit. Cokoli, co ho dokáže udělat lepším, inspirovat ho.

Jaký je to pocit, být s více než 740 tisíci fanoušky jednou z nejvlivnějších Češek Instagramu?
Čísla jsou hezká a občas důležitá, ale nijak je nesleduji. Není to nic, pro co bych žila. Instagram dělám proto, abych lidi inspirovala, rozesmála je, ovlivnila je tím, kdo jsem, co vím, co sama prožívám. A hlavně chci, aby to bavilo i mě. Nemůžu žít jen pro ostatní. Všechno není jen o práci a mít nějaká čísla. Já práci miluji a dokážu jet na dvě stě procent. Pak ale musím být dvě stě procent off. Trávit čas s rodinou, chodit bosa, být v přírodě, svázat si vlasy, jít s kluky na hřiště. Nemůžu být jen úspěšná a slavná. Někdo by možná řekl, že potřebuji v životě rovnováhu, ale já mám radši slovo harmonie. Když totiž dáte věci na váhu, tak se pořád budou kymácet ze strany na stranu. Život musí být spíš jako voda. Přelévat se.

Když ve vás žije dítě několik měsíců a pak ho porodíte, jste jako super žena....

Je dnes pro modelky instagramový účet nutnost?
Záleží, jaké modelky chtějí být. Mohou jej mít, ale nemusí. Když jsem s Instagramem začala, bylo na něm tolik Karolín Kurkových a dávaly na něj tak osobní informace, že se mě moji známí ptali: „Kájo, ty jsi byla s malým u doktora?“ Pak mi ukázali instagramové profily s mým jménem. Byly tak dobře udělané, že by člověk ani nevěřil, že to nejsem já. Řekla jsem si, že takhle to nejde, a že si Instagram budu muset založit, abych na něj dávala jen to, co jsem skutečně já, a měla kontrolu nad svou image.

Baví vás Instagram i uživatelsky? Máte na něm své oblíbence?
Hodně sleduji lidi, kteří vaří, tvoří interiérový design a cestují. Často se ale dívám i na videa na Facebooku – zajímavé rozhovory, motivační videa.

Tráví vaše děti čas na sociálních sítích?
Tobík, kterému bude deset, nemá Instagram ani vlastní telefon. V tom je ještě takový nevinný a naivní. To je myslím dobře. Má na to ještě čas. Zná ale YouTube. To je jejich nová televize. Ostatně televize samotná je moc nezajímá. Na YouTube se dívá i tříletý Noah. Sledují Paw Patrol, pohádkové seriály, povídající si figurky nebo třeba jen jak někdo tvoří z modelíny. Tobík má navíc rád dějiny, takže na YouTube sleduje historické dokumenty, pořady o válkách nebo dobové záznamy.

Vyprávíte svým synům o dětství v Československu?
Ani jim o něm vyprávět nemusím, zažívají ho sami na vlastní kůži. Do Česka jezdíme často. Každé léto jsme u babičky na chalupě, kde jsem vyrůstala s bráchou. Opékáme buřty na zahradě, lezeme na stromy pro jablka, sbíráme maliny, chodíme do lesa na borůvky a sbíráme houby. Samozřejmě občas jim řeknu – tak v tomhle rybníku jsem plavala, když jsem byla malá. Teď už by do něj nikdo nevlezl. (smích) Ale je hezké jim všechno ukázat. Moje děti mají skutečnou českou zkušenost se vším všudy. Rodiče jsou s námi v Americe tak šest měsíců v roce. Třeba právě teď jsou s kluky. Vaří jim česká jídla. Navíc češtině rozumí oba dva. Tobík tedy nemluví tak dokonale, protože s češtinou začal přece jen později. Moji rodiče s námi tehdy ještě nebyli tak často. Zato Noah umí česky perfektně.

Kromě modelingu vás zaměstnává i spolupráce s výrobci kočárků Cybex a jste také spolumajitelkou dětské kosmetické značky Gryph & IvyRose. Proč jste se do toho pustila?
Baví mě se pouštět do věcí, v nichž mám svobodu. Užívám si, když můžu do výrobního procesu intenzivně zasahovat a spolupracovat s týmem na společné věci. Nikdy to nebylo o tom, že by mi někdo řekl jen: „O. K., Kájo. Teď mi pověz, jestli máš ráda tuhle, nebo tuhle barvu.“

Jak došlo na vaši spolupráci s kočárky Cybex?
Když jsem čekala Noička, potřebovala jsem nový kočárek. PR tým z Londýna mi tehdy poslal jeden od Cybexu s tím, že spoluzakladatel značky, Martin Poš, je Čech a že bychom se měli sejít. Pokaždé, když ve světě zjistím, že je někdo z Česka, tak okamžitě reaguji: „Cože?! Čech?! Tak to se musíme potkat!“ Vždy jsem na takové lidi pyšná. S Martinem jsme se potkali v Berlíně s našimi rodinami. Strávili jsme spolu celé odpoledne a samozřejmě jsem mu také řekla pár svých nápadů – bylo by dobré, kdybyste udělali tohle a tohle takhle. Martin mi odpověděl: „A nechtěla bys nám něco navrhnout?“ Dávalo mi to celé smysl. Děti mám. Vím, co je pro maminky důležité. Zároveň to bylo něco, co nikdo neočekával. Byla to spolupráce, do níž se moc lidí z mé branže nepouští. Martin mi tehdy řekl, že mám volnou ruku, zároveň se svým týmem chtěl dělat kolekci, která by byla udržitelná. Nechtěli navrhnout jen nějaký krásný kočárek, ale přáli si, aby za ním byl příběh. Nakonec jsme na kolekci pracovali dva roky. Navštívila jsem Cybex v jejich sídle, v Německu, potkala jsem se s týmem a povídali jsme si. Chtěla jsem, aby byla celá kolekce veselá, cool a fashion, zároveň klasická, ne příliš bláznivá, ale aby měla zvláštní osobnost. Přece jen v kočárcích a v autosedačkách to nějaký závan módy chtělo. Všechno to bylo, nechci říct nudné...

Růžové a modré?
Nebo černé a šedé. Chtěla jsem do toho dát své zkušenosti z dvaceti let v módním byznysu. Společně jsme vytvořili kočárek, sedačku, nosítko, fusak a tašku na pleny. Ovšem moje taška není jen tak ledasjaká přebalovací taška. Mým cílem bylo, aby naše výrobky nebyly jen na jedno použití. Aby to bylo něco, co člověk může mít na celý život. Naše taška proto vypadá jako pěkná stylová kabelka. Je barevná, má svou osobnost, uvnitř je přitom přehledná. Když má člověk dítě, tak potřebuje mít v tašce extra přehled.

V kampani na tuto kolekci se spolu s vámi objevily i vaše děti, synové Tobin a Noah. Líbilo se jim před fotoaparátem?
Nebylo to jednoduché. (smích) Přece jen to nedělají každý den. Bylo teplo, museli mít na sobě sako a kalhoty. Hlavně Tobík si stěžoval: „Mami, mně je vedro. To oblečení je mi těsný. Už si chci sednout.“ Byla to pro ně dobrá lekce. Jakmile totiž vidí nějakého herce, tak si říkají, to by se mi líbilo, já chci být taky takový. Ale už nerozumí tomu, že i herectví je práce. Musí se ustrojit, musí vydržet na místě a udělat svou práci. Není to jen o tom, že někam přijdou a nic nedělají. Původně jsem z toho Tobíka s Noíčkem chtěla vynechat. Pak jsem si ale řekla, že to bude přece jen přirozenější. Když něco navrhuji pod svým jménem, celý produkt je o dětech, a já sama děti mám, tak použít na kampaň děti cizí by nebylo opravdové. Samozřejmě jsem jim oběma musela slíbit, že jim za focení něco koupím.

Domluvili jste se s Cybexem na další spolupráci?
Nápadů je více. Teď se ale soustředíme, aby byla naše kolekce ve světě vidět. Spustili jsme ji v Americe, teď nás čeká Německo a Čína. Bavíme se i o Česku. Ale určitě bychom toho chtěli vytvořit víc. Je hezké, když člověk dá do projektu celé srdce, tolik energie a může v něm pokračovat. Nemyslím si, že je dobré dělat spolupráce jen na jednu minutu. Je pěkné spolu mít vztah, budovat ho, růst, podporovat se. I na lidi, kteří vás sledují a jsou vašimi zákazníky, to působí přirozeněji. Že to není jen o tom dát si pusu a čau, jdu k někomu jinému.

Před pár měsíci jste spustila svůj další projekt – dětskou kosmetiku Gryph & IvyRose, jejíž jste i spolumajitelka. Co vás přimělo pustit se do takového odvětví?
Zdravější a alternativní produkty mě zajímaly ještě předtím, než jsem se stala mámou. Navíc nic takového jako Gryph & IvyRose na trhu nebylo. Většinou najdete něco hodně zdravého, ale bez hezkého obalu. Takovému výrobku neuvěříte, dokud ho sami nevyzkoušíte. Anebo máte krásné balení, ale jeho obsah už tak dobrý není. My chceme spojit obojí. Hodně našich receptur pro tělo, vlasy a elixíry jsou na bázi čínské medicíny. Všechny ingredience bereme z matky přírody. A není to jen pro děti. Gryph & IvyRose může používat celá rodina. Ale v Gryph & IvyRose nejsem jen designérka, ale hlavně i jedna ze tří spolumajitelů. Je to úplně něco jiného. Není to jen o tom, že přijdu a použiji expertizu, kterou už někdo udělal. Všechno vytváříme od základu. Jsme malý tým o pěti lidech a všichni děláme tak nějak všechno.

Jak se vyvíjí vaše spolupráce se společností Lasvit?
Vytvořili jsme lustr, který teď visí u mě doma. Pověsili jsme ho asi před dvěma měsíci. Jmenuje se Pampeliška a mám z něj velkou radost. Trvalo dva roky, než se lustr navrhl a zrealizoval. Navštívila jsem sklárnu v Novém Boru, což je kousek od Děčína, kde jsem vyrůstala. Vyfoukla jsem si tam i vlastní vázu. Mám velký respekt ke všem, kteří tuhle práci dělají. Je to strašně krásné, pracné, a když uvidíte, jak je české sklo dělané, tak už nechcete nic z Číny. Lidi v Novém Boru dělají sklo z lásky. Ne kvůli penězům. Teď se s Lasvitem bavíme o tom, že bychom náš lustr začali vyrábět. Zatím přemýšlíme, jak to udělat, protože je poměrně velký a muselo by jít spíše o speciální zakázky třeba pro hotely než o lustr do bytu. Uvidíme.

Shrňme si to. Živí vás modeling, ale také spolupracujete s firmou Cybex, vedete vlastní kosmetickou značku a ještě byste chtěla pracovat s výrobcem skla. Kde na tohle všechno berete energii?
Jsou to věci, které dělám ráda. Není to nic, co by mě stahovalo. Asistenta nemám, i když někdy přemýšlím o tom, že bych ho potřebovala. Zatím jsem zvyklá dělat si vše sama.

Karolína Kurková

První syn se vám narodil v roce 2009. To vám bylo 25 let. Nebyla jste na tehdejší dobu mladá máma?
Byla jsem hodně mladá. Z modelek mé generace jsem byla mámou jako jedna z prvních. Tehdy měly ženy děti o hodně později. Ale já jsem za to ráda. Nebylo to sice plánované, ale člověk není na děti nikdy připravený. Oba syny jsem porodila doma ve vodě. Byla to pro mě ta nejkrásnější chvíle v životě. Když to dokážete, když ve vás žije dítě několik měsíců a pak ho porodíte, jste jako super žena. Už vás nikdy nic neporazí. Moje děti jsou ta nejdůležitější věc, kterou jsem v životě udělala. Navíc děti vás mají vždycky rády. Není pro ně důležité, co máte, jak jste slavní, jak vypadá váš Instagram. To je strašně osvěžující. Ale není to samozřejmě vždy jednoduché. (smích) Člověk přijde domů z práce a je tu realita – mami, kde mám jídlo? Mami, poškrábej mi záda.

Je jednoduché být matka a modelka?
Dnes je to mnohem jednodušší než pro holky, které byly topmodelkami v 80. letech jako Claudia Schiffer nebo Linda Evangelista. O nich jsme ani nevěděli, jestli jsou matky. Znali jsme je pouze jako modelky. Z jejich vyprávění vím, že když cestovaly, tak nikdo ani nevěděl, že s sebou mají dítě. Na focení děti nebraly. Ne, že by nemohly, ale nedělalo se to. Je super, že lidi v módní branži mají opět své rodiny, jsou matky, jsou tátové. Mají tak pochopení i pro ostatní a svou rodinu chtějí mít nablízku.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!