Také chci vidět dokument od Víta Klusáka Svět podle Daliborka, protože přesně o lidech, jako je Daliborek, se má točit. Také zajdu na Axolotl Overkill, co ho natočila čtyřiadvacetiletá holka, a mě zajímá, co si myslí.
SVAČINA: Konečně pátek? Nebýt víkendů, asi bych na tradiční běhy nenatrénoval |
Konečně si koupím knížky na dovolenou, což je rituál určený k umocnění těšení se na dovolenou. Určitě to bude Magický průvodce městem nad pahorkem, protože Literární spolek Laury Sněžné je jedna z nejlepších knížek, jaké jsem kdy četla, a to nejenom proto, že mám sama podobný spolek, na kterém se rovněž dějí nadpřirozené věci, ale především proto, že miluju podivnosti. Proto koupím také knížku Vítejte v Autistánu od Josefa Schovance, jeho O kolečko míň mě nadchlo, protože další podivnost, která mě zajímá, se nazývá Aspergerův syndrom a trpí jím hrdinka mé detektivky Dobré Duše.
Konečně odjedu z Česka, i když prázdniny na chalupě považuji za ten nejlepší odpočinek, zvláště pak proto, že při něm můžu konečně nerušeně pracovat, tedy psát a snít, což je činnost, kterou ke své práci nutně potřebuji. Pojedu se svým tříměsíčním vnoučkem do Maroka a budu ho od pláže Atlantiku přinášet dceři na kojení. Oba jeho rodiče totiž budou v Rabatu točit dokument. Těším se, že díky nim poznám tuto muslimskou zemi a její kulturu neturisticky. Z Maroka následně pojedu přes Paříž rovnou do Francie, kde na druhé straně Atlantiku v městečku Mescher nedaleko Bordeaux povedu svůj literární salon, což ve skutečnosti znamená, že tam budu vyučovat tvůrčí psaní v uměleckém campu, kam jezdívaly francouzské květinové děti „dělat lásku, ne válku“ a kam jezdíval i Michel Houllebecq, který o tom napsal ve své skvělé knize Elementární částice. Teď tam jezdím já a vy můžete taky.
