14. března 2019 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Odpírání mateřství kvůli klimatu? Krize přijde, ale je to spíše sobeckost, říká klimatolog Cílek

Geolog, klimatolog a popularizátor vědy Václav Cílek. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Geolog, klimatolog a popularizátor vědy Václav Cílek. | foto: Meltingpot

Praha „Myslím si, že je to napůl výmluva. Pamatuji si, jak nás v šedesátých a sedmdesátých letech všichni strašili jadernou válkou, což bylo ještě horší než klimatická změna. Vyústěním bylo, že lidé měli více dětí,“ míní klimatolog, geolog a spisovatel Václav Cílek.

Mnoho let varuje před klimatickými změnami a komentuje proměny světa z vědeckého i společenského hlediska. Loni jako spoluautor vydal knihu Ruka noci podaná: Základy rodinné a krizové připravenosti, která je jakýmsi průvodcem nenadálých krizových situací a profilem společnosti v krizi.

Lidovky.cz Nedávno vzniklo hnutí žen i některých mužů, kteří odmítají přivést děti do světa, v němž hrozí klimatická katastrofa. Podobné hlasy ale ve světě zaznívaly už dříve a lidé o tématu přemýšlí. Slyšel jste o této tendenci?
Ženy čas od času odmítají mít děti z různých důvodů. Ale pamatuji si dvě věci: mírný populační růst v Čechách v době druhé světové války, což je logické - lidé byli více doma. A pak jedno vysílání Českého rozhlasu z roku 1929, z období velké hospodářské krize. Mluvil tam jeden pár a říkal: je zapotřebí mít dítě a doopravdy se o něj starat. Líčili, jak je to hezká věc. Mám na to možná takový konzervativní a staromódní názor.

Lidovky.cz V čem přesně se projevuje?
Vídávám studentky nebo kolegyně v práci, které v pětadvaceti letech říkají: „Děti ne“. A v pětatřiceti letech se můžou uběhat k doktorům, aby dítě nakonec přece jenom měly.

Lidovky.cz Ženy ze zmíněného hnutí se ze strachu o budoucí vývoj planety rozhodly dále nereprodukovat, aby jejich děti netrpěly. Nebo aby zabránily globálnímu oteplování. Existuje nějaký příklad nebo paralela z historie?
Myslím si, že je to napůl výmluva. Pamatuji si, jak nás v šedesátých a sedmdesátých letech všichni strašili jadernou válkou, což bylo ještě horší než klimatická změna. Vyústěním bylo, že lidé měli více dětí. Nevím, čím je současný fenomén způsoben. Zkrátka jsem toho názoru, že jsme hodně bohatí a chceme si to ještě užít. Hledáme poté racionalizaci. Podle mého je zhruba 5 až 10 procent žen, které opravdu nechtějí být matkami. Necítí se na to, nic jim to neříká. Klimatická změna je reálná. Přijde. Ale kdybychom se měli bát každého strachu, který jde kolem nás, nevím, kam bychom došli. Promítněte si svět od roku 1600. V každém století jsou dvě nebo tři velké pohromy a život jde dál.

Lidovky.cz Není to ale reálná hrozba? Vždyť sám se klimatickou krizí zabýváte třicet let.
Existuje kniha (Čeho před smrtí nejvíce litujeme - pozn. red.), kterou napsala žena, jež sedávala u postelí umírajících lidí a zapisovala, co jim bylo líto, že v životě nestihli. Nikdy tam nebyla věta: „Lituji, že jsem netrávil více času se svým počítačem.“ Nebo: „Lituji, že jsem neokusil avokádovou zmrzlinu.“ Vždy se odpovědi týkaly dvou věcí: rodiny a nějakého nesplněného snu, někam odjet, něco vidět. Nejvíce lidí ale litovalo, že nemělo rodinu nebo že na ni neměli čas. Když zakládáte hnutí, určitou perspektivu získáte až později. Za deset let bude zajímavé sledovat, co z hnutí vyrostlo.

Lidovky.cz Mohla by tato společenská tendence vyvolaná strachem o kvalitu budoucího života potomků nastat jako obecnější jev?
Myslím, že to je spíše sobeckost. Na řadě míst, jako je Afrika, se nežije úplně dobře a přitom porodnost je velmi vysoká.

Lidovky.cz Jedním ze zmiňovaných faktorů krize klimatu je i přelidnění planety. Jak závažný problém to je?
Když Britové prováděli dnes již známou studii Živá planeta (Living Planet), říkali, že problémy jsou v podstatě dva. Množství lidí a jejich rostoucí nároky. Znamená to, že se s naším životním prostředím, globem, opravdu něco děje na velmi mnoha úrovních. Ať je to chemizace, kácení lesů, acidifikace oceánů. Jde o proces, který má celou řadu příčin spočívajících v tom, že abychom mohli fungovat, spotřebováváme energii a potraviny.

Lidovky.cz Už dříve jste uvedl, že si lidé často z pocitu ohrožení dělají svůj životní program. Máte na mysli tendence podobné této stávce za neplození dětí?
Vím pouze to, že mezi lidmi panuje hodně úzkosti. Na to, jak si žijeme dobře, jí je mnoho. I v Česku. Koneckonců, lidé se pak v soukromém rozhovoru ptají, jestli nebude válka. Otázka, kterou normálně nekladete. Ale když je vhodná atmosféra, zeptá se na ni překvapivě mnoho lidí.

Lidovky.cz Domníváte se, že bude válka?
Rovnou říkám, že ne. Ale je kolem nás strach. Možná je to tím, že pracujeme více, než bychom měli. Že jsme vyčerpaní nebo vyhořelí. A ztrácíme zdravější názor na svět. Indiáni - Navahové, ty jediné znám – svět vnímají jako apriorně nebezpečné místo. Přijmou, že je svět nebezpečný. A v rámci toho nebezpečí se snaží prožít slušný život.

Geolog a ekolog Václav Cílek.

Lidovky.cz Jestli tomu rozumím správně, tak máme pocit nebezpečí a neumíme se s ním vyrovnat?
Ano, a zároveň pěstujeme hédonismus, touhu užívat si, nevázat se, nemít například trvalé vztahy nebo nemít zodpovědnost za dítě. Protože to je zodpovědnost na celý život. Tato kombinace více faktorů pak vede k tomu, že čím dál více žen - které navíc chtějí mít kariéru - dítě odmítá. Některé z nich toho budou litovat, jiné asi ne. To já nevím. Co ale vidím kolem sebe – to, že nemáte dítě se vám periodicky vrací každých pět nebo sedm let jako velká otázka a jako poměrně velké trauma. Asi ne u každého, ale u mnoha lidí ano.

Lidovky.cz Sám říkáte, že krize může klidně nastat do deseti let...
Krize může nastat v podstatě kdykoliv. Jen je otázkou, jestli to bude náhlá a rychlá krize ekonomická nebo epidemie a podobně. Ale tato hrozba zde byla vždy. Podle mého se doopravdy jedná o otázku přijetí světa takového, jaký je. Ano, je podivný. Ale co s tím naděláme.

Lidovky.cz Moje otázka měla namířeno k tomu, jestli budou mít příští generace, už i dnešní děti, opravdu velmi ztížené podmínky k životu?
Myslím si, že budoucí svět bude především chudší. Na druhou stranu - spolužák Ivo Šanc (politik a geolog pozn. red.) nějakou dobu působil v Bruselu a na Kubě. Říkal, že na Kubě byla mnohem větší sranda, než v Bruselu. Veselejší život, méně technický, více spontánní, více úsměvů.

Lidovky.cz Pro jejich odlišnou mentalitu?
Určitě také, ale chci tím říct, že zde není automatické rovnítko: chudší život rovná se více stresu. Chudší život - v podstatě když na něj máte - vás bude stresovat tím, že si nemůžete všechno koupit, třeba některé léky. Zároveň i chudší život může být relativně veselý. Zřejmě je to tím, že chudší člověk se více stýká s lidmi, více si s nimi povídá, tančí, zpívá. Život je pak bohatý na vztahy.  

Lidovky.cz V pátek se v Praze a dalších městech koná stávka středoškoláků za klima, respektive za změnu přístupu vlády ke klimatickým změnám, kterou podpořili vědci a akademici. Je čas burcovat vlády k aktivitě?
Je to možná složitější. Především mám pocit, že většina středoškoláků se chce ulít ze školy, a přesto stávku podporuji. Burcování je ale trochu divná záležitost. Měli bychom vyburcovat hlavně sami sebe. Máme představu, že někdo přijde a udělá něco za nás. Ano, řekneme – je potřeba šetřit energii. S tím se těžko začíná u sebe, můžeme třeba méně jezdit autem. Ale například v Americe, kde je diskuze mnohem dál, aktivistické komunity nejí mandle, protože se na ně spotřebuje velké množství vody.

Lidovky.cz Je tedy více úrovní, na kterých je potřeba se měnit?
Na osobní úrovni to znamená šetřit. Na úrovni komunitní třeba lepší zacházení s vodou. Na úrovni státu je to nezbytně nutné, když se rozhoduje, zda postavit tepelnou elektrárnu či dostavět dva bloky Temelína. Doopravdy si ale myslím, že se něco děje s psychikou celé společnosti. Společnost jako celek hloupne, zatímco pár procent například nadaných vysokoškoláků je chytřejších, než byli kdy lidé předtím. Myslím si, že většině lidí prostředí nových médií, televize a tak dále intelektuálně ubližuje a menšinu, 3 až 5 procent, naopak stimuluje k lepším výkonům než kdykoliv předtím. Jsme jako celek zranitelnější, destabilizovaní, odpojení od kořenů.

Lidovky.cz Jak tedy k otázce rodičovství v kontextu případné klimatické krize - a v budoucnu možná chudšího světa - přistupujete osobně, jako rodič?
Přijde mi přirozené říct si: ano, čeká nás pravděpodobně nějaká krize a klimatická změna. Asi to nebude jednoduché. Ale stejně je život s dítětem bohatší a plnější, než život bez něj. Byl bych změnou zneklidněný, ale kdybych řešil, jestli mít dítě nebo ne, určitě bych ho chtěl.

Každá ponožka jiná na podporu lidí s Downovým syndromem
Každá ponožka jiná na podporu lidí s Downovým syndromem

21. března je Světový den Downova syndromu, který bývá označován také jako Ponožkový den. Podpořit lidi s tímto postižením může každý. Stačí si obléknout veselé ponožky a hlavně každou jinou.

Najdete na Lidovky.cz