OSUDY 11. ZÁŘÍ11. září 2001 došlo v USA k největšímu útoku džihádistů na západní civilizaci. Po úderu čtyř buněk Al-Káidy zahynulo v New Yorku, Washingtonu a Shanksville 2977 lidí. Server Lidovky.cz při příležitosti 15. výročí největšího teroristického útoku v dějinách připravil seriál, který bude vycházet mezi 1. - 11. zářím. Přiblížíme v něm 11 osudů – 11 příběhů onoho tragického dne. |
Když vyrůstal v 60. letech v Atlantic City v New Jersey, byl jeho nejoblíbenějším seriálem ten s názvem The F.B.I. V seriálu hrdinní agenti řešili zapeklité případy a O’Neill snil, že jednoho dne bude tuhle práci dělat on.
Sen se mu splnil. Již od roku 1971, v 19 letech, začal během studií ve Washingtonu v FBI pracovat. Nejprve vypomáhal s databází otisků prstů, později po ústředí vodil turisty. O pět let později už se stal agentem Federálního úřadu pro vyšetřování. V letech 1976-1995 se ve Washingtonu a Chicagu věnoval různým případům - od zločinů mafie až po vyšetřování zahraničních agentů.
Bomba ve WTC
Zlom pro O’Neilla přišel v roce 1995, když byl ve Washingtonu jmenován šéfem protiteroristického oddělení. Po jmenování jel z Chicaga celou noc a v neděli ráno dorazil do své nové kanceláře. Tou dobou v Bílém domě seděl Richard Clarke, zmocněnec prezidenta pro boj s terorismem. „Četl jsem zrovna novou zprávu, že Ramzí Jusef se chystá z Pákistánu přesunout do Afghánistánu. A že existuje malá šance ho chytit.“
„Jusef byl šéfem buňky, která v roce 1993 umístila bombu do World Trade Center,“ řekl Clarke v dokumentu PBS The Man Who Knew. Tehdy džihádisté počítali, že po výbuchu bomby v podzemní garáži jedna věž spadne na druhou a zemřou tisíce lidí. Věž však odolala, o život přišlo šest lidí a víc než tisíc bylo zraněno.
Zničená podzemní garáž po výbuchu bomby ve WTC v roce 1993.
Clarke volal do FBI a telefon zvedl O’Neill. Neznali se, ale když se představili, začali hned řešit Jusefa. Ten byl považován za jednoho z nejnebezpečnějších teroristů světa. Byl chytrý a opatrný. V roce 1994 dal bombu do letadla letícího z Manily do Tokia. Bomba explodovala, zabila jednoho pasažéra a 10 zranila, ale zamýšlený účinek v podobě výbuchu palivové nádrže se nedostavil. Na začátku roku 1995 plánoval dostat na Filipínách do blízkosti papeže Jana Pavla II. sebevražedného atentátníka, tenhle plán však překazil požár v laboratoři, kde teroristé připravovali bomby.
Ramzí Jusef po zadržení v roce 1995.
Američané si uvědomovali, že Jusef je obrovskou hrozbou. O’Neill v rychlosti sestavil tým a spolu s pákistánskou tajnou službou dokázali 7. února 1995 Jusefa zatknout v Islámábádu. O’Neill byl v úřadu pár dní a už si připsal fenomenální úspěch. Jusef byl pak v New Yorku za několik teroristických činů odsouzen celkem k dvěma doživotním trestům bez možnosti propuštění a k tomu dostal 240 let navíc.
Američané si po vyšetřování Jusefa začali uvědomovat, že vzniká organizace džihádistů, která se začíná zaměřovat na americké cíle. Ta organizace má jméno al-Kaida - což je v překladu základna. A vyšetřovatelé brzy zjistili, že stopy vedou k saúdskoarabskému milionáři Usámu bin Ládinovi. Jeho jméno úřady znaly. Jenže v polovině 90. letech se o něm mluvilo jen jako o muži, který džihádisty sponzoruje. O’Neill začal ostatní přesvědčovat, že nejde jen o financování, ale pomocí peněz buduje velkou teroristickou síť, jejíž ústředí je v Afghánistánu a kterou řídí.
Whisky a doutníky
„Poprvé jsem jméno bin Ládin zaslechl od O’Neilla. Začal nás upozorňovat, že bin Ládin je skutečnou hrozbou pro nás a naše spojence,“ popsal Robert Bryant, někdejší zástupce ředitele FBI. Jenže O’Neill měl problémy. V organizaci probíhala vnitřní bitva o vedení zaměření organizace. Konzervativní členové vedení chtěli FBI směřovat k boji s mafií, ne teroristy. O’Neill nesouhlasil a nahlas věci kritizoval.
Také nezapadal do obrazu ideálního vedoucího agenta FBI. Práci si „bral“ i domů, po večerech případy rozebíral s kolegy nad whisky a doutníky. Někteří o něm mluvili jako o chlubilovi, nosil výraznou kravatu, drahou tašku a nablýskané boty. Kvůli nové ženě opustil rodinu a děti.
John O’Neill se svojí novou partnerkou v New Yorku.
Jenže v práci byl profesionál. Když pátral po Jusefových komplicích, dostala se k němu informace, že dva džihádisté chtějí v USA chodit do letecké školy a pak s velkým letounem narazit do nějaké federální budovy. Jenže vyšetřování k ničemu nevedlo, ústředí házelo O’Neillovi klacky pod nohy. Ve washingtonské FBI se hrály i vysoké politické hry.
Vysoce postavení přátelé z dalších vládních úřadů O’Neilla varovali, že je na ústředí FBI trnem v oku a že pokud chce dál vést boj s al-Káidou, měl by to dělat z jiného města. Šéf newyorské kanceláře FBI O’Neilla v roce 1997 přijal, sám si také uvědomoval nebezpečí radikálního islámu. V New Yorku se stal šéfem protiteroristické jednotky, měl pod sebou 350 agentů.
Děsilo ho, co o al-Káidě nevěděl
Newyorská FBI stále šetřila útok na WTC z roku 1993 a také informace, že bin Ládin byl zapleten do sestřelení dvou vojenských vrtulníků Blackhawk v Somálsku 1993 (události popisuje známý film Černý jestřáb sestřelen). Další znepokojivé zprávy hovořily o tom, že al-Káida se pokouší získat chemické zbraně a její agenti se zabydlují v Evropě. „Pro tátu byl bin Ládin nepřítelem číslo jedno. Měl všechny videokazety s ním i doma, mnohokrát je a další dokumenty studoval,“ řekl syn John O’Neill junior.
Informace, které o al-Káidě měl, ho znepokojovaly. To, co ho opravdu děsilo, byl fakt, že toho o ní vědí v USA tak málo. Konec studené války znamenal, že tajné služby opustily politiku najímání agentů v různých zemích, ale spíše se spoléhaly na informace ze satelitů.
Obavy se naplnily 7. srpna 1998. Všem expertům na terorismus začaly během noci zvonit telefony a pípat pagery. Ve 3.40 východoamerického času vybouchly náklaďáky plné trhavin před americkými velvyslanectvími v tanzanském Dar es Salaamu a keňském Nairobi. O život přišlo 224 lidí, přes 4000 lidí bylo zraněno. Při útocích zemřelo 12 Američanů, mezi nimi i dva agenti CIA.
Výbuch bomby v keňském Nairobi na americkém velvyslanectví si v roce 1998 vyžádal 213 životů
„Když to John poprvé uviděl v televizi, hned věděl, že to je dílo bin Ládina,“ popsal Lewis Schiliro, ředitel newyorské pobočky FBI. Tenhle synchronizovaný útok změnil pohled na al-Káidu. Bylo to jasné vyhlášení „války“ Americe. FBI musela vyslat do obou afrických zemí vyšetřovatele. Na ústředí však vypukl spor, kdo je povede a kdo bude vyšetřování řídit. O’Neill věřil, že díky zkušenostem to má být on. Jenže šéfové FBI chtěli někoho z Washingtonu, ne New Yorku.
Památník útoku na americkém velvyslanectví v Dar es Salaamu.
První hodiny a dny jsou vždy ve vyšetřování nejdůležitější. FBI však místo rychlého vyslání týmu opět řešila zákulisní hry. O’Neill, muž který o al-Káidě věděl snad nejvíc, zůstal naštvaný doma. Dál ale dělal svou práci. Jeho kontaktům se podařilo odhalit, že se chystá úder přímo v Americe a to během Silvestra 1999, teroristé chtěli zneužít oslavy nového milénia.
13. prosince 1999 se podařilo na kanadsko-americké hranici zadržet Ahmeda Ressama - Alžířana, který se v Afghánistánu naučil vyrábět bomby. Na Silvestra měl odpálit nálož na letišti v Los Angeles. Další informace naznačovaly, že útoky na oslavy měly být synchronizovány - další buňky měly udeřit v jiných městech a také v Jordánsku. I díky O’Neillově týmu se podařilo všem útokům zabránit. V tu dobu si nejvyšší šéfové začínali pomalu uvědomovat, že hrozba jménem al-Káida, před kterou O’Neill už roky varoval, je reálná. A navíc má své agenty v USA.
Když se hledal v roce 2000 nový ředitel newyorské pobočky, mluvilo se samozřejmě i o O’Neillovi. Jenže v úvahu se muselo vzít, že v předchozím roce ztratil služební telefon a služební Palm pilot. Jeho styl života mu přinášel problémy. Další přišly v květnu 2000. Na konferenci FBI v jednom hotelu na Floridě mu zazvonil telefon. Aby nerušil další agenty, šel si vyřídit hovor do vedlejší místnosti. Když se vrátil, byl jeho drahý kufřík pryč. Zmizel z místnosti, kde sedělo 140 agentů FBI.
Další americký cíl
O’Neill byl zničený, uvnitř kufříku byly tajné dokumenty, které neměl vynášet z kanceláře. Kufřík ukradl zloděj a podařilo se ho o několik hodin později zajistit.Otisky prstů ukázaly, že s dokumenty nikdo nemanipuloval. Jenže O’Neill věděl, že tohle je velký problém, který jde jednoduše použít proti němu. V FBI začalo interní vyšetřování.
Jenže tady byla pořád al-Káida. Jeden z O’Neillových agentů v Egyptě přišel s informací, že se chystá další útok na ambasádu nebo nějaký vojenský cíl. Varování ale přišlo pozdě. 12. října 2000 kotvil americký torpédoborec USS Cole kvůli dočerpání v jemenském přístavu Aden. V 11.18 se k lodi přiblížil malý člun se dvěma muži, který u boku explodoval. Zemřelo 17 Američanů, dalších 39 bylo zraněno.
Otvor po výbuchu dvou sebevražedných teroristů u USS Cole.
Tentokrát už během několika hodin padlo rozhodnutí. O’Neill a jeho tým okamžitě odletí do Jemenu a ujmou se vyšetřování. Na ústředí FBI se přesto ozvaly hlasy, zda je O’Neill ten pravý. „Mluvilo se o tom, že má ostré lokty a tvrdý styl jednání. A že by bylo možné lepší poslat někoho více diplomatičtějšího,“ přiznal zástupce ředitele FBI Bryant. „Já jsem ale namítal, že při vyšetřování takovéhle útoku nepotřebujete diplomata, ale muže, který ví, co do dělá. A to John byl.“
Při vyšetřování výbuchu na USS Cole nešlo jen čistě o tenhle čin. Existovala spojení mezi tím a výbuchy v Africe a všechny stopy mířily do Afghánistánu. O’Neill doufal, že by se mu mohlo podařit proniknout více do sítě al-Káidy. Jenže v Jemenu je uvítalo nepřátelské prostředí a podmínky, agenti spali na podlaze. O’Neill a jeho muži chtěli ukázat sílu. Jezdili s nimi desítky ozbrojených vojáků, když vyšetřovali nějakou budovu, američtí vojáci celé okolí uzavřeli.
Velvyslankyně mu nedala víza
Jenže s tímhle postupem nesouhlasila velvyslankyně Barbara Bodineová. O’Neill tím prý narušoval americko-jemenské vztahy. „Její prioritou byl diplomatický klid, O’Neillovou prioritou byla snaha zabránit teroristům v dalších útocích. Začali se spolu hádat,“ řekl expert Clarke. Přitom jemenští vyšetřovatelé nazývali šéfa stovky agentů FBI „bratrem“, měli ho rádi a respektovali ho.
Výbuchem poškozená USS Cole.
Po několika týdnech odletěl na pár dní do USA. Když se chtěl do Jemenu vrátit, zjistil že mu Bodineová zrušila víza. O’Neill zuřil, Bodineová však týdny „tahala za nitky“ ve Washingtonu proti němu. Vyšetřování v Jemenu postupně upadalo, nakonec z obavy o bezpečnost zbývajících agentů se museli vrátit všichni.
Do útoků 11. září se pak zapojili i Jemenci. Dnes se už nikdy nedozvíme, zda by O’Neill dokázal v Adenu odkrýt další spojení s al-Káidou a mohl případně 11. září zabránit...
Na jaře a v létě 2001 nejen FBI, ale i tajné služby dostaly řadu varování, že USA hrozí velký útok ze strany al-Káidy. Důkazy se hromadily i na O’Neillově stole. Jeho význam v FBI však upadal. Když v červnu přišlo hlášení z Phoenixu o podezřelých osobách navštěvujících leteckou školu, už se k v očích vedení potížistovi O’Neillovi nedostalo.
  |
Newyorská kancelář, šest let nejaktivnější v pátrání proti al-Káidě, byla z mocenských důvodů vynechávána. Po 13 měsících od incidentu se ztraceným kufříkem interní vyšetřování stále běželo. Pak se objevil „náhodný únik informací“ o aféře do médií. Bylo jasné, že vrcholná kariéra v FBI je pro O’Neilla minulostí. Důležité postavy ve washingtonském ústředí se ho prostě chtěly zbavit, poslat ho do výslužby.
„Budou chtít práci ve WTC dodělat“
V srpnu 2001, po 25 letech služby, 49letý John O’Neill z FBI opravdu odešel. Muž s jeho zkušenostmi má v soukromém sektoru obrovskou hodnotu a může si vydělat mnohem víc, než ve vládní organizaci. Bývalý speciální agent dostal v New Yorku nabídku s platem 350 tisíc dolarů ročně, která pro něj měla navíc zvláštní bonus navíc.
V roce 1993 se pokusil jím chycený Ramzí Jusef zničit obě věže World Trade Center. 23. srpna se stal O’Neill šéfem bezpečnosti WTC. „Dělal jsem si z něj legraci, že to bude jednoduchá práce. Říkal jsem mu, že podruhé už to nevybouchne,“ vyprávěl O’Neillův přítel, novinář ABC News Chris Isham. „John mi odpověděl, že se pletu. Minule to nezvládli, budou chtít tu práci dodělat.“
John O’Neill a jeho vzhled bohatého byznysmena.
V noci 10. záři seděl O’Neill v centru New Yorku spokojený s přáteli. Usmíval se a vyprávěl, že má dobrou práci a cítí se skvěle. Hovor se přesto stočil na bin Ládina. O’Neill přátelům řekl, že to, co se děje v posledních dnech v Afghánistánu, jasně ukazuje že se chystá něco opravdu hodně velkého. „Stane se to tady v Americe a bude to brzy.“
O’Neill ráno ještě z WTC volal svým nejbližším, že je v pořádku, ale že v okolí je to strašné, že tam jsou kusy těl. Naposledy byl spatřen ve 49. patře Jižní věže, kde řídil evakuaci. Jižní věž byla napadena uneseným letadlem až jako druhá v 9.03, spadla však jako první v 9.58. Tělo Johna O’Neilla bylo nalezeno v troskách.
Pozdější vyšetřování ukázalo, že šel po správné stopě. Útoky na ambasády v Africe, výbuch na USS Cole a útoky z 11. září byly provázané. Důkladné vyšetřování mohlo odhalit spojení mezi teroristy, kteří se na všech útocích různě podíleli.
V roce 2006 natočila televize ABC dvoudílné dokudrama The Path to 9/11, které se inspirovalo O’Neillovým příběhem. O’Neilla v něm hraje Harvey Keitel.
